Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj…"
Stefan Zweig se narodil ve Vídni dne 28. listopadu 1881 v rodině továrníka, který měl úspěšnou tkalcovnu v Liberci. Matka pocházela ze zámožné jihorakouské bankéřské rodiny. Židovství chápal jako naprosto přirozenou součást svého života. Vídeň miloval a byl jí po celý život silně ovlivněn, přestože nejšťastnější a nejplodnější období prožil v Salcburku. Monarchie se sice rozpadala, ale Vídeň stále ještě tančila valčík…
Mladý Zweig byl poznamenán náladou sklonku století - dekadencí a bohémou. Studoval gymnázium a už tehdy se plně věnoval dějinám literatury. V té době také začal psát básně a povídky, ale spisovatelem se mohl stát na příkaz rodiny až po promoci. Na vídeňské univerzitě se tedy zapsal na filozofii a literární vědu. Ihned poté odjel studovat do Berlína. Zde se setkal s uměleckou bohémou (pijáci, homosexuálové…), která se pak stala zdrojem pro jeho literární postavy, jež jsou stíhány nejrůznějšími vášněmi a mániemi. Po promoci začal cestovat. Během svého života navštívil nejrozmanitější kouty světa.
Přál si perfektně ovládat spisovatelskou techniku, a tak začal překládat básně Keatse, Morrise, Baudelaira a Verlaina. Cítil se být silně spřízněn s belgickým básníkem Emilem Verhaerenem, kterého znal osobně a napsal o něm úžasnou monografii. Přátelství ho později pojilo s Rollandem, Mannem, Barbussem, Bergem, Einsteinem, Gorkim…
Zajímal se o psychoanalýzu, která založila pohled na nitro jeho postav. Freuda ctil jako humanistického vědce.
Zweig se zajímal ve svých dílech o nevábné a odvrácené stránky lidské duše. Dával přednost vyhrocenosti, extrému, individuálnímu konfliktu, před panoramatickým pohledem na celou historickou skutečnost. Zamýšlel se nad postavením individua v dějinném kontextu.
Vždy cítil soucit s trpícími hrdiny. Tématizoval záhadnost lidské duše, která se odhaluje v jediném momentu. Vždy šlo o studium různých podob citů a vášní. Zweig je nikdy neodsuzoval, naopak se skláněl před jejich silou, kterou nakonec vždy překonala pouze smrt. Mnoho jeho postav spáchalo sebevraždu, poté co nenašly oporu ve víře a jednaly skrze svou vášnivost.
Z jeho nejslavnějších děl zmiňme:
"Rané věnce" - začínal s básněmi v duchu novoromantického symbolismu
"Tersites" - drama na antický námět (zvláštní tragické okolnosti provázely jeho hry)
"Jeremias" - dramatická báseň (projev pacifismu a jeho židovského zakořenění)
"Stavitelé světa" - cyklus tří sbírek esejů
"Marie Antoinetta" - románová biografie (podobizna průměrného charakteru)
"Triumf a tragika Erasma Rotterdamského" - románové biografie (Zweigova sebereflexe)
"Netrpělivost srdce" - psychologický román (problematizuje soucit)
"A tak, když po prvním jednání začala klesat opona, sklonil jsem v krátké chvíli, než se rozsvítilo, rychle hlavu a utekl prostřední uličkou - a utekl jsem myslím dost rychle, že mě nemohl vidět, že mě nepoznal. Ale od oné chvíle opět vím: žádná vina není zapomenuta, dokud o ní ví svědomí."
(závěr románu "Netrpělivost srdce", který byl dokončen rok před 2. světovou válkou - překlad Boženy Kosekové)
"První zážitek" - "Amok" - "Zmatení citů" - psychologické novely zobrazující proměny vášně (autor vytváří cyklus "řetěz" -> kde jedna novela končí, druhá začíná)
"Hvězdné hodiny lidstva" - svazek historických miniatur
"Včerejší svět" - memoárová kniha (nostalgický pohled na meziválečnou Evropu)
Zweig chápal válku jako návrat do barbarských časů. Byl přesvědčený pacifista hájící humanitní ideje i během 1. světové války. Avšak od počátku 2. celosvětového válečného konfliktu propadl pesimismu - nemohl pochopit, proč duch nevítězí nad zlem.
Roku 1942 vzniklo jeho poslední dílo - "Šachová novela" geniálně vystupující proti fašismu a nehumánnosti. A právě zde již byla jasně cítit bezperspektivnost…
Začátek roku 1942 trávil Zweig v exilu v Brazílii, kde se jeho představa o svobodném světě dokonale zhroutila. Se svojí druhou ženou Lotte spáchal dne 22. února 1942 sebevraždu. Stefan Zweig je pochován v Brazílii, na hřbitově u městečka Petropolis nedaleko Rio de Janeira…
Stefan Zweig se narodil ve Vídni dne 28. listopadu 1881 v rodině továrníka, který měl úspěšnou tkalcovnu v Liberci. Matka pocházela ze zámožné jihorakouské bankéřské rodiny. Židovství chápal jako naprosto přirozenou součást svého života. Vídeň miloval a byl jí po celý život silně ovlivněn, přestože nejšťastnější a nejplodnější období prožil v Salcburku. Monarchie se sice rozpadala, ale Vídeň stále ještě tančila valčík…
Mladý Zweig byl poznamenán náladou sklonku století - dekadencí a bohémou. Studoval gymnázium a už tehdy se plně věnoval dějinám literatury. V té době také začal psát básně a povídky, ale spisovatelem se mohl stát na příkaz rodiny až po promoci. Na vídeňské univerzitě se tedy zapsal na filozofii a literární vědu. Ihned poté odjel studovat do Berlína. Zde se setkal s uměleckou bohémou (pijáci, homosexuálové…), která se pak stala zdrojem pro jeho literární postavy, jež jsou stíhány nejrůznějšími vášněmi a mániemi. Po promoci začal cestovat. Během svého života navštívil nejrozmanitější kouty světa.
Přál si perfektně ovládat spisovatelskou techniku, a tak začal překládat básně Keatse, Morrise, Baudelaira a Verlaina. Cítil se být silně spřízněn s belgickým básníkem Emilem Verhaerenem, kterého znal osobně a napsal o něm úžasnou monografii. Přátelství ho později pojilo s Rollandem, Mannem, Barbussem, Bergem, Einsteinem, Gorkim…
Zajímal se o psychoanalýzu, která založila pohled na nitro jeho postav. Freuda ctil jako humanistického vědce.
Zweig se zajímal ve svých dílech o nevábné a odvrácené stránky lidské duše. Dával přednost vyhrocenosti, extrému, individuálnímu konfliktu, před panoramatickým pohledem na celou historickou skutečnost. Zamýšlel se nad postavením individua v dějinném kontextu.
Vždy cítil soucit s trpícími hrdiny. Tématizoval záhadnost lidské duše, která se odhaluje v jediném momentu. Vždy šlo o studium různých podob citů a vášní. Zweig je nikdy neodsuzoval, naopak se skláněl před jejich silou, kterou nakonec vždy překonala pouze smrt. Mnoho jeho postav spáchalo sebevraždu, poté co nenašly oporu ve víře a jednaly skrze svou vášnivost.
Z jeho nejslavnějších děl zmiňme:
"Rané věnce" - začínal s básněmi v duchu novoromantického symbolismu
"Tersites" - drama na antický námět (zvláštní tragické okolnosti provázely jeho hry)
"Jeremias" - dramatická báseň (projev pacifismu a jeho židovského zakořenění)
"Stavitelé světa" - cyklus tří sbírek esejů
"Marie Antoinetta" - románová biografie (podobizna průměrného charakteru)
"Triumf a tragika Erasma Rotterdamského" - románové biografie (Zweigova sebereflexe)
"Netrpělivost srdce" - psychologický román (problematizuje soucit)
"A tak, když po prvním jednání začala klesat opona, sklonil jsem v krátké chvíli, než se rozsvítilo, rychle hlavu a utekl prostřední uličkou - a utekl jsem myslím dost rychle, že mě nemohl vidět, že mě nepoznal. Ale od oné chvíle opět vím: žádná vina není zapomenuta, dokud o ní ví svědomí."
(závěr románu "Netrpělivost srdce", který byl dokončen rok před 2. světovou válkou - překlad Boženy Kosekové)
"První zážitek" - "Amok" - "Zmatení citů" - psychologické novely zobrazující proměny vášně (autor vytváří cyklus "řetěz" -> kde jedna novela končí, druhá začíná)
"Hvězdné hodiny lidstva" - svazek historických miniatur
"Včerejší svět" - memoárová kniha (nostalgický pohled na meziválečnou Evropu)
Zweig chápal válku jako návrat do barbarských časů. Byl přesvědčený pacifista hájící humanitní ideje i během 1. světové války. Avšak od počátku 2. celosvětového válečného konfliktu propadl pesimismu - nemohl pochopit, proč duch nevítězí nad zlem.
Roku 1942 vzniklo jeho poslední dílo - "Šachová novela" geniálně vystupující proti fašismu a nehumánnosti. A právě zde již byla jasně cítit bezperspektivnost…
Začátek roku 1942 trávil Zweig v exilu v Brazílii, kde se jeho představa o svobodném světě dokonale zhroutila. Se svojí druhou ženou Lotte spáchal dne 22. února 1942 sebevraždu. Stefan Zweig je pochován v Brazílii, na hřbitově u městečka Petropolis nedaleko Rio de Janeira…
