Renesanční génius Michelangelo

FiftyFifty, společenský magazín.
Renesanční génius Michelangelo na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Renesanční génius Michelangelo

FiftyFifty
Share

Renesanční génius Michelangelo

seriál :: Kdo to vlastně byl

Jen málokterý umělec se dočká již za života hřejivého uznání a obdivu. K takovým šťastlivcům patřil Michelangelo Buonarroti, jehož úctyhodné výtvory neodvál čas, ba právě naopak. I na prahu nového tisíciletí se jim obdivujeme a jsme fascinováni osudem člověka, který tvrdil: "Umění je především zjevením, požehnáním a posvěcením lidského života."…


Michelangelo Buonarroti přišel na svět pod italským sluncem v toskánské vesničce Caprese dne 6. března 1475. Byl druhorozeným synem Lodovica di Leonardi di Buonarroti Simoni, úředníka florentské signorie, a Francesci di Neri di Miniato del Sera. Michelangelo prožíval mládí na statku v Settignanu, kde se vyskytovalo množství kamenických dílen. Mladík toto prostředí s velkým zájmem pozoroval, neboť ho dokonalé opracovávání kamene přímo fascinovalo. Láska k mramoru jej provázela celým životem.

Otec nepodporoval synovo umělecké snažení, protože měl o jeho uplatnění zcela jiné představy. Michelangelo začal studovat ve škole učeného Franceska da Urbino - v té době si jeho výrazného výtvarného nadání povšimnul malíř Ghirlandai, v jehož umělecké dílně mladík působil dva roky. Zanedlouho si ho vybral do své akademie Lorenzo Medici.

V paláci u Medicejských se setkával s výtečnými umělci své doby a setrval zde až do panovníkovy smrti. K jeho současníkům patřil například slavný Leonardo da Vinci či básník Angelo Poliziano, s nímž vedl debaty o literatuře. Sám napsal řadu básnických skladeb. V tomto vznešeném prostředí se těšil Michelangelo značné úctě - dá se bez nadsázky říci, že s ním bylo zacházeno téměř jako se členem význačné rodiny. Mnoho fascinující práce odvedl například v tamních zahradách.

Již na prahu dospělosti dokázal stvořit překrásné sochy a jeho skvělá pověst se rozšířila daleko za hranice Florencie. Zanedlouho se rozjel do Říma. V hlavní italské metropoli vznikla v letech 1496-1499 proslulá Pieta (výška 174 cm, mramor) - od té doby se pracovní zakázky jen hrnuly… Jako třicátník vytesal ve Florencii sochu biblického Davida (1501-1504, výška 434 cm, mramor), za niž údajně dostal 900 zlatých dukátů (tolik pravděpodobně nevydělal Leonardo da Vinci za celý život…). Jeho pracovní nasazení bylo tak horečné, že si nedopřál ani jediného dne odpočinku po dobu dvou let. Cítil se velmi poctěn, že byl pro tento úkol vyvolen právě on. Roku 1504 namaloval krásný obraz Svatá rodina - byla to jedna z jeho vůbec prvních malířských prací.

Triumfální umělecké výsledky mu otevřely cestu k papeži Juliovi II., který ho pověřil výzdobou Sixtinské kaple. Práce na klenbě trvala pět let a je dalším dokladem mimořádné vytrvalosti umělce, který zásadně pracoval sám bez pomoci spolupracovníků. Papež si rovněž přál, aby Michelangelo vytvořil papežskou hrobku, avšak tento úkol jím nebyl nikdy dokončen z důvodu nejrůznějších intrik. V letech 1514-1516 stvořil sochu legendárního Mojžíše. Za papeže Pavla III. pracoval na fresce Poslední soud pro Sixtinskou kapli (1536-1541). Ještě v sedmdesáti letech se věnoval architektuře hlavního vatikánského náměstí a navrhl také obrovskou kopuli k Chrámu sv. Petra, která však byla dokončena až po jeho smrti.

Jeden z nejvšestrannějších renesančních umělců vytvořil během svého života geniální sochy, plastiky, malby, architektonické skvosty i vytříbené básnické verše. Díla, se kterými nebyl spokojen, nejednou poškodil, či dokonce zničil. Těšil se nebývalé úctě, měl talent, nevšední fantazii, vytrvalost, cílevědomost, slávu i peníze. Přes to všechno ho stihl osud osamělého podivínského umělce, posedlého touhou po dokonalé kráse a úspěchu, jehož chování k lidem bylo značně nepřístupné a mnohdy i nesnášenlivé. "Třebaže jsem byl velice bohatý, vždy jsem žil jako chudý člověk," řekl. Poslední léta strávil rozjímáním o víře. Sám napsal: "Žil jsem iluzemi tohoto světa, promarnil jsem čas, jenž mi byl dán k rozjímání o Bohu."

"Pověz, Milosti slitovaná, zda krása, o kterou usiluji, je tou, kterou vidím, anebo zda ji nosím v sobě. Kamkoli obrátím svůj zrak, všude nacházím její tvář jako vytesanou…". Michelangelo Buonarroti zemřel dne 18. února 1564 v Římě, pochován byl v kostele Santa Croce ve Florencii…


Zdroj: Největší malíři, Eaglemoss International 2000


další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.