Narodil se v roce 563 př. K., jako syn krále z rodu Šajnů, vládnoucího v Kapilávatú, městě na severovýchodě Indie, blízko hranic s Nepálem.
Vyrůstal v luxusu královského paláce, každou noc pro něj tančilo sedmnáct tisíc mladých dívek, nabízely mu květiny a ptaly se ho, nechce-li si čichnout. Přičichnul si mnohokrát.
V šestnácti se oženil se svou stejně starou sestřenicí. I přes všechno materiální bohatství byl hluboce nespokojený. Když mu bylo dvacet devět, byl sklíčený a unavený z trápení. Jeho otec ho chránil od toho, co se dělo za branami paláce. I přes otcův zákaz opustil palác a vyjel si na koni. Viděl umírající ženu a muže hořícího na spalovišti mrtvých. Zeptal se, co má znamenat všechna ta smrt a rozklad? Služebník odpověděl: "Tak to na světě chodí, váš otec vás chrání před tím, jak se věci mají." Gautama napadlo, že život musí být víc, než jen přechodné radovánky, které příliš brzy smaže utrpení a smrt. Rozhodl se, že musí zanechat dosavadního života a celým srdcem se bude věnovat zkoumání pravdy. Odešel z paláce, nechal tam manželku i novorozeného syna a všechen světský majetek a stal se bhikkem, tulákem bez jediné vindry.
Nějakou dobu studoval s několika známými svatými muži, ale když si osvojil jejich učení, zdálo se mu, že jejich řešení jsou nedostačující. Domníval se, že jediným způsobem, jak dosáhnout opravdové moudrosti, je dodržovat extrémní asketismus, tedy dobrovolné trýznění svého těla. Strávil v lesích skoro sedm let, zatínal zuby, mučil se hladem. Nic. Jednoho dne, když byl u řeky Rapti, spadl v mdlobách z vysílení a hladu do vody. Mladá dívka mu zachránila život a dala mu napít mléka. Gautama si uvědomil, že mučením těla si jenom zatemňuje mozek, aniž by se přiblížil k opravdovému rozumu. Po této události se asketismu vzdal.
Potýkal se s problémy lidské existence a uvažoval nad příčinou smrti. Jednoho večera si sedl pod obrovský fíkovník, zkřížil nohy do pozice lotosového květu a zařekl se, že nevstane, dokud nenalezne odpověď na své otázky. V noci ho přepadaly přízraky a duchové, byly všude kolem a všechny ho oslovovaly, ale Buddha nepolevil. V šest hodin ráno, když už bylo všude ticho, měl konečně pocit, že mu všechny části skládanky zapadají do sebe. Příčinou smrti je – znovuzrození. V té době mu bylo třicet pět let. Zbylých čtyřicet pět let života putoval po severní Indii a kázal svou novou filozofii všem, kteří byli ochotni naslouchat. Než v roce 483 př. K. zemřel, získal tisíce přívrženců.
Základní učení Buddhovo lze shrnout do "čtyř vznešených pravd," jak je nazývají buddhisté: Za prvé, že lidský život je vnitřně nešťastný;
za druhé, že příčinou tohoto neštěstí je lidské sobectví a touha;
za třetí, že sobectví a touha jednotlivce se dají ukončit – tj. stav dosažení konečného cíle, kdy jsou všechny touhy a žádostivosti potlačeny. Tomuto stavu se říká "nirvána" (doslova sfouknutí, zhasnutí až uhašení).
Za čtvrté, že metoda úniku od sobeckosti a touhy, nazývaná "osmerou cestou," je tato: správné názory, správná myšlenka, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná dbalost a správná meditace.
Navíc buddhismus je přístupný všem, bez ohledu na národnost nebo rasu a neuznává rozdíly ve společenském postavení (narozdíl od hinduismu).
Dnes je na světě okolo 200 milionů buddhistů (500 milionů muslimů a téměř jedna miliarda křesťanů). Buddhovo učení bylo sepsáno až několik století po jeho smrti a jeho hnutí se pochopitelně roztříštilo na různé sekty. Dva hlavní směry jsou theraváda, převažující v jižní Asii a považovaná většinou západních vědců za bližší Buddhovu učení, a mahájána, která převládá v Tibetu, Číně a severní Asii.
Co dodat? Jednou na Buddhu plivnul rozzlobený muž a Buddha mu řekl: "Protože mi tvoje urážka není k ničemu dobrá, můžeš si ji vzít zpět." Byl úžasný.
Michael H. Hart, 100 nejvlivnějších osobností dějin
V roce 2003 vydalo nakladatelství Euromedia Group k.s., přeložil Pavel Dufek
V roce 1996 vydalo nakladatelství Votobia, přeložil Dušan Krejčí
Jack Kerouac,
V roce 2002 vydalo nakladatelství Maťa, v roce 1992 přeložil Josef Raulvolf