Houpání Miloše Kopeckého

FiftyFifty, společenský magazín.
Houpání Miloše Kopeckého na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Houpání Miloše Kopeckého

FiftyFifty
Share

Houpání Miloše Kopeckého

seriál :: Kdo to vlastně byl

„Narodil jsem se v meziválečném čase před velkou světovou krizí a jediné hezké, co se o té době dá říct, je to, že jsem se v ní narodil já,“ pronesl fenomenální herec, kterému byl osudem určen pekelný úděl. Miloš Kopecký prožil život na houpačce extrémně proměnlivých nálad, jež ho dokázala vyšvihnout na vrchol blaha a záhy strhnout do hlubin beznaděje…

Miloš Kopecký spatřil světlo světa poprvé dne 22. srpna 1922 v Praze. Své rodné město miloval a byl jím upřímně fascinován. Sám sebe považoval za vlastence a prohlásil: „Svět byl pro mne něco tajuplného, romantického a báječného. Veliké vzrušení jsem pociťoval, když jsem viděl večer různými reklamami osvícené Václavské náměstí. Vyrůstal jsem ale v ryze praktickém světě,“ upřesnil.

Tatínek byl kožešníkem a přál si, aby syn šel v jeho stopách. V době okupace se Miloš učil otcovu řemeslu, avšak na toto období nerad vzpomínal, stejně jako na tatínkovy despotické sklony. Nikdy neměl valný vztah ke škole a sportu, naopak jej lákalo divadlo. V jeho touhách mu rozuměla maminka, kterou nesmírně miloval. Její osud byl však velmi tragický. Kvůli svému židovskému původu byla transportována do Terezína, z něhož se už nikdy nevrátila. Tato traumatická zkušenost ovlivnila mladého Miloše na celý život.

Během nacistické okupace založil divadelní Kolektiv Tvar, jenž byl složen z mladých příznivců Osvobozeného divadla. Prkna, která znamenají svět, mu učarovala. Po válce krátce působil v divadélku Větrník a v Divadle satiry bratří Lipských, následovala nabídka do Studia Národního divadla. Prošel také Divadlem E. F. Buriana, divadlem ABC, hudebním divadlem v Karlíně a Divadlem na Vinohradech…

Nezapomenutelnou dvojici vytvořil s Miroslavem Horníčkem. Oba byli výrazní, avšak velmi odlišní, individualisté, a proto jejich spolupráce měla nakonec jen dočasné trvání. Jinou významnou osobností, s níž se jako kolega setkal, byl Jan Werich – herec, kterého zbožňoval a upřímně obdivoval. Pro emigraci se sám Kopecký nikdy nerozhodl. Byl příliš vázán na český prostor a zásadně odmítal žít v cizině. Upozorňoval také na svou nechuť k cestování.

Miloš Kopecký byl přeborník pokud šlo o ženský element a uzavírání manželských svazků: „Říkával jsem, že každé manželství je vítězstvím optimismu nad zkušeností. Já jsem se vždy ženil těsně před rozchodem. Nikdy jsem nebyl bohatý, abych mohl dávat velkorysé dary na rozloučenou, tak jsem se prostě oženil.“ Jeho manželkami byly dámy: herečka Stella Zázvorková, s níž měl dceru Janu, která v mládí spáchala demonstrativní sebevraždu, dále pak Kateřina Soukupová, Jana Lichtenbergová a Jana Křečková, se kterou vychovával dceru Barboru. Poslední zmiňovaná partnerka byla jeho mnohaletou oporou. Před její obětavostí a tolerancí lze bez jakékoliv nadsázky hluboce smeknout…

Vyjmenovávat významné role slavného herce by bylo pochopitelně nošením dříví do lesa. Za všechny proto vzpomeňme pouze lakomce Harpagona z divadelních prken, postavu Hoga Foga ve filmovém snímku „Limonádový Joe“ či televizní seriál „Nemocnice na kraji města“, v němž vdechl život nepřehlédnutelnému doktoru Štrosmajerovi, kterého miloval celý národ. Najde se snad někdo, kdo by neznal památnou větičku: „Kdyby blbost nadnášela, tak tu létáte jak holubička.“?

Ke konci života se rozhodl Miloš Kopecký zveřejnit své vážné psychické problémy, se kterými dlouho bojoval. Trpěl tzv. maniodepresivní psychózou, jež bývá v současnosti označována jako bipolární afektivní porucha a je charakterizována obvykle velmi nepravidelným střídáním manických a depresivních fází.

Člověk dlouhodobě prochází neskutečnými výkyvy běsných nálad, které na jedné straně přináší vlnu nezvladatelné euforie a na straně druhé mohou v krajním případě dospět až k sebevražedným záměrům. Duševní muka trpících lidí jsou nepředstavitelná, údajně mnohem horší než fyzická bolest, a navíc zde zcela reálně hrozí vysoká dědičná zátěž. S touto duševní nemocí bojovala v historii celá řada význačných umělců – příkladně spisovatelka Virginia Woolfová. Bohužel ani v současnosti není maniodepresivita výjimkou.


Nezapomenutelný herec a charismatický člověk, pan Miloš Kopecký, zemřel v pátek 16. února 1996, v půl čtvrté odpoledne ve své milované rodné Praze. O jeho životních vzestupech i pádech se můžete dozvědět mnoho zajímavého v podmanivé knize s výmluvným titulem: „Já“…


Desatero výroků Miloše Kopeckého:
1. Zdraví je předpokladem všeho.
2. Humor je nejdůstojnější projev smutku.
3. Každá ženská je krásná, jen o tom ještě neví!
4. Žena by měla být kuchařkou v kuchyni, dámou ve společnosti a gejšou v posteli.

A tragédie je, když se to přehází.
5. Z žen jsme se narodili, a snažíme se do nich vracet.
6. Přátelství mezi příslušníky opačného pohlaví je proti řádu přírody.
7. Neznám většího potěšení, než flinkat se na vlastním pracovišti.

Ovšem pozor - nikoliv v pracovní době!
8. Peníze nám pomáhají rozvíjet svou vnější svobodu.
9. Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!
10. Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází život dobrý.


Zdroj a citace: www.wikipedia.cz, www.jedinak.cz



další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.