Král klenotníků, klenotník králů

FiftyFifty, společenský magazín.
Král klenotníků, klenotník králů na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Král klenotníků, klenotník králů

FiftyFifty
Share

Král klenotníků, klenotník králů

seriál :: Kdo to vlastně byl

Už více než 150 let zdobí hlavy světových panovníků i každého, kdo dokáže ocenit jedinečné nápady a zpracování, šperky značky Cartier.

V roce 1847 převzal Louis-François Cartier klenotnickou dílnu svého mistra Adolpha Picarda se sídlem v ulici Montorgueil v Paříži a začal používat vlastní obchodní jméno Cartier. Obchodu se zpočátku kvůli nestabilní politické situaci příliš nedařilo. Za vlády Napoleona III. za tzv. druhého císařství začal ale zájem o šperky, hodiny a jiné luxusní zboží růst. Dílna Cartier vyráběla i pro císařovu manželku, a tak si její zakladatel mohl už v roce 1859 dovolit přestěhovat ji na prestižní adresu na Boulevard des Italiens.

Na přelomu století v roce 1899 se obchod stěhoval podruhé. Ještě na dražší adresu na Rue de la Paix, která byla neformálním sídlem nejluxusnějších pařížských klenotnictví a módy vůbec. Dílnu tou dobou vedl Alfred Cartier, syn zakladatele klenotnické dílny a otec tří synů. Když přišel čas podnik předat, vedením pařížského obchodu pověřil syna Louise, Pierre a Alfred odjeli zkusit štěstí jinde a otevřeli obchody se šperky rodinné značky v Londýně a v New Yorku. Jméno Cartier se brzy proslavilo na obou kontinentech a stalo se synonymem nových, překvapivých a velmi elegantních šperků, které utvářely nové módní trendy a přitom neztrácely klasický vzhled.

Nejen pro dvůr

Diadémy. Budoucí britský král Eduard VII. tehdy Cartiera nazval králem klenotníků a klenotníkem králů. Ne nadarmo. Louis Cartier vytvořil k Eduardově korunovaci 27 diadémů ve stylu, kterému se začalo říkat Cartierův styl. Vyznačoval se neotřelými kombinacemi materiálů – rubínů, diamantů, safírů, smaragdů, ale i jadeitu a korálu se vzácnými kovy. Kromě zlata a stříbra přicházela často ke slovu i platina, kterou dokázali klenotníci z dílny Cartier vytáhnout do podoby neuvěřitelně tenkého drátku a obtočit jím diamanty. Z jednoho gramu platiny byla vytažena nitka dlouhá dva kilometry.

V letech 1904 až 1949 získala dílna Cartier od patnácti panovníků dekrety znějící na výsadní právo dodávat šperky na královský dvůr. Kromě Eduarda VII. byli věrnými zákazníky Cartiera i španělský král Alfons XIII., řecký král Jiří I., ruský car Mikuláš II., rumunská královna Marie nebo indičtí panovníci. Díky zastoupení v Americe zdobily Cartierovy šperky i členy nejbohatších rodin jako byli Rockefellerové, Vanderbiltové či Fordové.

Tvůrčí odvaha

Krátce po roce 1900 v módě ještě doznívaly ohlasy císařského klasicizmu, Cartier však již sázel na jednoduché geometrické tvary šperků a na abstraktní obrazce. Nebál se výrazných barev a s příchodem fauvizmu, futurizmu a úspěchu ruského baletu (viz 100+1 č. 17/2009) se jeho styl stal aktuálním. Brož ze safírů a diamantů s gotickým motivem předznamenala nástup secesního umění, náhle přervaného začátkem první světové války.

V roce 1920 získala dílna Cartier ke zpracování jeden z nejslavnějších diamantů všech dob, Modrý diamant Hope. Pocházel snad z dolu Kollur v oblasti Golkonda v Indii, podle legendy tvořil součást oka sochy jedné indické bohyně. Přesné datum nálezu diamantu není známo, zato se ví, že jej provázela celá řada neštěstí a násilných úmrtí. Diamant Hope údajně rovněž přežil ztroskotání Titaniku, ve filmu Jamese Camerona má Kate Winsletová na krku právě repliku tohoto diamantu. Cartier použil k zasazení kamene platinu a Modrý Hope obklopil šestnácti bílými diamanty broušenými do slz a polštářků. Klenot je zavěšen na řetízku posázeném dalšími 45 diamanty.

Hodiny a hodinky

Kromě šperků se dílna Cartier zabývala také výrobou hodin a hodinek. I zde měla zásluhu na několika unikátech. V pozadí jednoho z nich stála návštěva přítele Louise Cartiera, brazilského letce Alberta Santose-Dumonta. Ten si jednou Cartierovi postěžoval, že během létání nemůže kontrolovat čas na kapesních hodinkách. Louis Cartier s pomocí hodinářského mistra Edmonda Jaegera vyvinul první pánské náramkové hodinky nazvané Santos - Dumont, umožňující sledování času při jakékoli činnosti. Náramkové pánské hodinky Santos brzy natrhu zdomácněly, prodávaly se mnohem lépe než jejich dámská varianta, kterou Cartier sestrojil už v roce 1888.

Dalším neobvyklým kusem z dílny Cartier byly Záhadné hodiny (Les pendules mystérieuses), které šokovaly průhledným ciferníkem, na němž se jako by vznášely ručičky pokryté diamanty, a nikde nebyl vidět žádný strojek. Tajemství výroby si firma pečlivě hlídala a její Záhadné hodiny byly vyráběny v mnoha provedeních včetně výrazně orientálních s motivem slona.

Vlastní sbírka

V roce 1973 rozhodlo vedení společnosti vytvořit sbírku nejvýznamnějších šperků značky Cartier. Díky nákupům od jednotlivých majitelů, často významných osobností, i účastí na veřejných aukcích se podařilo shromáždit na tisíc tři sta kusů tvořících jakési kulturní dědictví klenotnické dílny od doby jejího založení po současnost. Kromě ojedinělé sbírky diadémů jsou tu pouzdra na kuřácké potřeby, psací soupravy, dámské neceséry či slavné kusy Záhadných hodin. Na tři sta padesát předmětů ze sbírky dílny Cartier je v současné době vystaveno v Muzejním paláci v Pekingu uprostřed Zakázaného města. Nechybí přívěsky, prsteny či náramkové hodinky posázené diamanty a křišťálem, které nosila herečka Gloria Swansonová na plátně i v soukromí. Výstava je otevřena od 5. září 2009 do 22. listopadu 2009. Tvoří průřez tvorbou dílny Cartier a je důkazem, že její šperky mají trvalou hodnotu.


Zdroj: 100+1 



další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.