Monumentální herec s tragickým nervem

FiftyFifty, společenský magazín.
Monumentální herec s tragickým nervem na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Monumentální herec s tragickým nervem

FiftyFifty
Share

Monumentální herec s tragickým nervem

seriál :: Kdo to vlastně byl

"Zdeněk Štěpánek byl robustní realista psychologického směru a do svých postav se vždy důsledně převtěloval. Zároveň do nich vkládal své téma, touhu po velikosti a víru v život," napsal teatrolog František Černý o nezaměnitelném velikánovi českého divadelního i filmového umění…

Zdeněk Štěpánek se narodil dne 22. září 1896 ve Tvoršovicích. Od malička se vyznačoval vnitřním neklidem a dobrodružným, odvážným smýšlením. Po neúspěšném období stráveném na reálce vystudoval hospodářskou školu. Záhy se rozhodl pro problematickou dráhu kočujícího potulného herce, kterou provázely zoufale bídné podmínky.

Následovala první světová válka, která jej - stejně jako bezpočet dalších - přímo poznamenala a celoživotně ovlivnila. Narukoval roku 1914, zblízka poznal frontu i zajetí. V Kyjevě hrál divadlo v zajateckém táboře. Ruské umění obdivoval kvůli pozoruhodné výrazové síle. Po návratu do rodné země začala jeho popularita nebývale rychle stoupat, a to především ve Vinohradském divadle. Start to byl vskutku raketový…

Zdeněk Štěpánek patřil k mimořádným hereckým postavám, které byly ovlivněny romantismem a expresionismem. Jeho osobu obdivovalo divadelní i filmové publikum, ctili jej herečtí kolegové a výrazně se o něj zajímala rovněž umělecká kritika. Nezřídka byl srovnáván s legendárním tragédem Eduardem Vojanem.

V souvislosti s panem Štěpánkem se zajisté mnohým z nás vybaví charakteristicky zabarvený hlas, a také patos i nepřehlédnutelná monumentalita. Pohnuté osudy postav s ním byly srostlé, ovšem řadit jej pouze do "škatulky tragédů" se jeví jako zjednodušující a zavádějící. Zdeněk Štěpánek dokázal stvořit role rozmanitého výrazu, avšak "tragický nerv" v sobě nezapřel...

Pokud se ptáme, v čem spočíval jeho umělecký záměr, pak nám k objasnění této otázky poslouží slova samotného umělce, který si přál: "vytvořit na scéně pravdivého, živého člověka, to znamená člověka, který dnešního diváka zcela zaujme svým pravdivým, niterným psychologickým přesvědčením, z něhož zcela přirozeně vyplývají i všechny psychotechnické vnější znaky: maska, gesta, chůze, držení těla i mluva. Tímto vnitřním procesem dostává se k slovu i cit herce. Jakékoliv citové pohnutí, vzrušení, ať je to smích nebo pláč, dostavuje se ne vlivem textu či předepsanou poznámkou autora, ale vlivem hercova vnitřního prožitku, který musí sám v sobě vyvolat."

Od roku 1934 působil v pražském Národním divadle, a to již jako velmi uznávaný interpret. Zde hrál především výrazné mužské role. Jeho pozornosti neunikly postavy psychicky nalomené, či dokonce patologicky komplikované a vyhrocené.

V němé éře se logicky nemohl rozvinout celý záběr jeho vzácného talentu, nicméně s nástupem zvukového filmu se objevil například v následujících výrazných snímcích: Obrácení Ferdyše Pištory (1931), Jízdní hlídka (1936), Vojnarka (1936), Bílá nemoc (1937), Cech panen kutnohorských (1938) či Paličova dcera (1941).

Mnohé ze svých postav přenesl z jeviště před filmovou kameru. O tomto principu říkal: "Herec sám musí svou divadelní postavu vysvléci až na člověka a toho zpátky vrátit do filmového obrazu prostředky specificky filmovými a dokonale odlišnými od divadelních."

Po druhé světové válce založil na svém monumentálním projevu klíčové postavy ve filmu Rozina sebranec (1945), v Janu Husovi (1954), Janu Žižkovi (1955). Obyčejným lidským "figurkám" vdechl život v padesátých a šedesátých letech ve filmu Měsíc nad řekou (1953), ve snímku Všude žijí lidé (1960) nebo v Transportu z ráje (1962).

Zdeněk Štěpánek vytvořil řadu zajímavých filmových rolí, přesto se domnívám, že jeho bytostné dramatické kreace musely mít zcela neopakovatelný dopad především v prostorách divadla. Opomenout bychom však neměli ani hercovo rozhlasové působení, režijní schopnosti a dramatické předpoklady, které prokázal při psaní her, které v sobě nesly legionářské téma.

Legendární umělec Zdeněk Štěpánek zemřel dne 20. června 1968 v Praze. Na jeho mnohaleté snažení úspěšně navázala další generace slavného hereckého rodu…



Citace: Čáslavský, K. a Merhaut, V.: Hvězdy českého filmu I.
Vydalo nakladatelství FRAGMENT Havlíčkův Brod 1995, vydání I.




další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.