Je pravdou, že většina informací, které o Ježíši máme, je nejistých. Ani nevíme jaké bylo jeho původní jméno. Nejspíše to bylo běžné židovské jméno Jehošua (hebrejsky Ješu, anglicky Joshua). Jistý není ani jeho rok narození. Pravděpodobně to bylo šest let před našim letopočtem. Dnes přesně neznáme ani rok jeho úmrtí, třebaže jeho následovníci to museli vědět bezpečně. Po Ježíšovi nezůstaly žádné písemnosti a prakticky všechny informace o jeho životě máme z Nového zákona. Není vyloučené, že Ježíš mohl citovat ze Starého zákona, i když byl původcem křesťanství. Byl totiž ortodoxní žid, což velmi ovlivnilo jeho názory a učení. Tak, jako proroci před ním, musel mít mimořádně silnou osobnost a obrovské charisma, kterým působil na lidi ve svém okolí. Avšak v kontrastu s Mohamedem neměl Ježíš nikdy za svého života a ani během celého století po smrti, prakticky žádný vliv na politický vývoj v zemi. Ježíš měl vliv jen jako etický a duchovní vůdce.
Pokud Ježíš zanechal stopy především jako etický vůdce, je jistě na místě se zeptat, do jaké míry jeho etické myšlenky ovlivnily svět. Jedním z Ježíšových ústředních přikázání bylo jistě "Zlaté pravidlo." Obsah tohoto přikázání nejlépe vystihuje úryvek z Matouše 5:43-44: Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale já pravím vám: Milujte nepřátele své, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří pronásledují a pomlouvají vás." Notoricky známá je také fráze: "udeří-li někdo tebe v pravé líce tvé, nastav mu i druhé." Ježíš ale není původcem této zásady přijaté po celém světě. Toto pravidlo bylo ve skutečnosti akceptováno přikázáním judaismu již dávno před Ježíšovým narozením. Zlaté pravidlo jasně formuloval a za hlavní prioritu judaismu ji prohlásil rabín Hiller, přední židovský rabín, žijící v prvním století před Kristem. Tuto myšlenku znal nejen západní svět. Čínský filozof Konfucius ji navrhl již kolem roku pět set před Kristem a stejná myšlenka se objevuje také v Mahábháratě, nejstarším indickém eposu. Filozofii spočívající na Zlatém pravidle v podstatě přijala každá velká náboženská skupina.
Ježíš, narozdíl od Budhy nebo Mohameda, zemřel dost mladý a zůstal po něm jen nepatrný počet učedníků. V době jeho smrti (33 let – Kristova léta) tvořili jeho následovníci jen malou židovskou sektu. O to, že tato malá sekta přerostla ve velké hnutí a nakonec v jedno z největších náboženství na světě, se značnou měrou zasloužilo Pavlovo písmo a neúnavné apoštolské úsilí. Z těchto důvodů někteří odborníci tvrdí, že za opravdového zakladatele křesťanství by měl být považován spíše svatý Pavel, než Ježíš Kristus. I když není jasné, jaké by bylo křesťanství bez vlivu svatého Pavla, je zcela zřejmé, že bez Ježíše by křesťanství neexistovalo vůbec. Nebylo by však spravedlivé, přičítat Ježíši všechno, co křesťanské církve nebo jednotliví křesťané později dělali jeho jménem, zejména proto, že by s mnoha věcmi zřejmě nesouhlasil. Náboženské války, barbarské masakry a persekuce Židů jsou určitě v rozporu s Ježíšovými postoji a učením a bylo by naprosto absurdní tvrdit, že k nim dal jakýkoli podnět. Častokrát už bylo řečeno, že kdyby se Kristus vrátil na zem, dostal by šok z toho, kolik věcí lidé učinili jeho jménem, a zděsil by se nad krvavými boji mezi různými sektami těch, kdo se označují za jeho stoupence. Pravda je taková, že Ježíšovy ideje Zlatého pravidla nejsou široce následovány a ani obecně přijaty. Většina křesťanů považuje příkaz "Miluj nepřítele svého" za ideál, který by se dal zrealizovat jen v ideálním a dokonalém světě, ale není rozumným návodem pro chování ve skutečném, reálném světě, v němž žijeme. Normálně tuto základní Kristovu ideu nepraktikujeme, nečekáme, že by to praktikovali jiní a nevedeme k tomu své děti. Ježíšovo nejtypičtější učení tedy zůstává sice fascinujícím, ale v zásadě nevyzkoušeným a nepoužívaným doporučením.
Zdroj:Bible – Písmo svaté Starého a Nového zákona, včetně deuterokanonických knih, v roce 2002 vydalo nakladatelství Česká biblická společnost, český ekumenický překlad
