Ví se vůbec v umění, kdo je blázen?
seriál :: Kdo to vlastně byl
02.04.2007
"První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo." Tento veskrze pravdivý výrok pronesl Émile Zola, jehož slavné romány ani vzdáleně nepatřily do říše něžných citů. Za vše mluví už názvy jeho naturalistických děl: "Zabiják" či "Člověk bestie"…
...Vrah přistoupil jako zmámený pomalu ke sklu, nemohl odtrhnout oči od své oběti. Nezkroušilo ho to, cítil jen velký chlad u srdce, jakési lehké mravenčení těla. Myslil si, že ho to rozechvěje víc. Hezkých pár minut se ani nepohnul, pátral v podvědomí a mimoděk si do paměti vrýval všechny strhané rysy, všechny ty špinavé barvy podívané, která se naskytla jeho očím.
Kamil vypadal odporně. Pobyl si ve vodě čtrnáct dní. Obličej se zdál ještě pevný a tuhý, strnulé rysy se moc nezměnily, jen kůže se bahnem zbarvila do žluta. Hubená kostnatá hlava mírně zbobtnala, ušklíbala se, trochu se naklonila, vlasy se přilíply na spánky, otevřená víčka odhalila bledé bělmo, rty stažené k jednomu koutku se zle posmívaly. Špička jazyka se černala mezi bílými zuby. Tato hlava, vymáčená a vydělaná, neztratila svou lidskou podobu, jen byla znetvořená bolestí a zděšením... (Zola: "Tereza Raquinová")
Po přečtení této ukázky si dozajista každý dokázal udělat obrázek o literárním naturalismu, jehož předním představitelem byl francouzský romanopisec Émile Zola.
Émile Zola se narodil dne 2. dubna roku 1840 v Paříži. Otec pocházel z Itálie, avšak vojenské povinnosti jej společně s Napoleonovou armádou přivedly na jih Francie. Zde se oženil a začal pracovat jako inženýr na stavbě zavodňovacího kanálu. Poté, co nečekaně zemřel, nezbývalo na synovo vzdělávání mnoho prostředků. Městečko Aix-en-Provence, v němž Émile prožil dětství, se mu stalo celoživotním zdrojem inspirace. V mládí se spřátelil s malířem Paulem Cézannem.
Do Paříže se přestěhoval s maminkou na prahu dospělosti. Na tamním lyceu doháněl studium a dvakrát neúspěšně skládal maturitu. Nakonec přijal z pohnutých existenčních důvodů místo v nakladatelství Hachette. Působil jako úředník, korektor, kritik, napsal několik kratších próz, avšak všechny tyto činnosti jej v zásadě neuspokojovaly. Jeho snem bylo proslavit se jako romanopisec.
Prvního autorského úspěchu se dočkal roku 1867, když vstoupil na scénu román Tereza Raquinová. Tehdy se také objevil pojem literární naturalismus, který se stal krajním odvětvím realismu. Tento směr si liboval v pudovosti a taktéž v odpuzujícím detailu. Postavy pocházely vesměs z nižších společenských vrstev, přičemž byly jednoznačně determinovány prostředím a dědičností. Zolu navíc inspirovaly nejošklivější stránky lidské bytosti. Naturalismus měl vždy velmi vášnivé odpůrce i přesvědčené zastánce.
V teoretické práci nazvané Experimentální román autor napsal, že by text dle jeho pojetí měl být vystavěn na vědeckém základě a konkrétních faktech. Spisovatel by se tudíž neměl nechat unášet proudem emocí, ale naopak by měl být pozorovatelem a zapisovatelem objektivní reality.
Zola byl nesmírně pilný a cílevědomý umělec, o čemž nejlépe svědčí jeho rozsáhlý cyklus Rougon-Macquartové inspirovaný Balzacem - s výmluvným podtitulem "Přírodopisná a sociální studie rodiny za druhého císařství." Život určený ke zkáze se stal tématem jeho slavného románu Zabiják (1877), na nějž volně navázala Nana (1880). Titulní hrdinka měla na rozdíl od své matky alespoň nějakou skromnou ambici, skrze svou krásu manipulovala s milenci, nakonec však vážně onemocněla a rovněž její život skončil tragicky. O hornické stávce vypovídal známý Germinal (1885). Osobní znalost života umělců zúročil Zola v románu Dílo (1886). Zobrazení moderní technické společnosti vylíčil v díle Člověk bestie (1890).
Primář právě vešel. Přiváděl dva kolegy, jednoho hubeného a druhého tlustého, měli řádovou stužku jako on. Všichni tři se beze slova sklonili a prohlíželi si muže ze všech stran. Potom spolu spěšně polohlasně hovořili. Obnažili pacienta od stehen až k ramenům a Gervaisa, vystoupivši na špičky, viděla celý ten nahý trup. Teď to bylo dovršeno: třas sestoupil z paží, vystoupil z nohou a zachvátil trup, třásl se teď až hrůza! Na mou duši, ten kašpárek se teď smál i břichem! Záchvěvy smíchu stoupaly podél boků a nemocný se dusil a dusil, jako by měl smíchy prasknout. A všechno se třáslo, to jste měli vidět. Svaly se zdvíhaly proti sobě, kůže se třásla jako buben, chlupy tančily valčík a dělaly si poklony. Byl to šílený tanec, řekl bys poslední kvapík, když už svítá a všichni tanečníci se drží za ruce a dupají podpatky. (Zola: "Zabiják")
Autor velmi riskoval poté, co se stal významným obhájcem důstojníka francouzské armády Alfreda Dreyfuse, kolem jehož nespravedlivého odsouzení se rozhořela koncem století prudká aféra. Svůj otevřený dopis Žaluji! zaslal Zola přímo prezidentovi. List byl otištěn v novinách a pozitivně ovlivnil celou situaci, ovšem spisovatel byl odsouzen za urážku francouzské státní správy. Tento fakt ho záhy donutil odejít do Anglie. Po návratu domů tvořil díla, v nichž se snažil najít řešení propastných sociálních protikladů.
Pokud šlo o budoucnost, byl Zola velmi pesimistický. Jeho díla měla silný moralistní tón a autor oplýval zvláštní představou, že pokud popíše něco hnusného, tak toho zbaví sebe i ostatní lidi…
Émile Zola odešel ze světa tragickým způsobem - v noci se nešťastnou náhodou otrávil plynem z kamen. Zemřel dne 29. září 1902 ve své rodné Paříži…
Desatero výroků Émile Zoly:
1. Ví se vůbec v umění, kdo je blázen?
2. V umělci jsou dva lidé - básník a dělník. Básníkem se člověk rodí, dělníkem se teprve stává.
3. Lidé mají tvořit lidi tím, že s nimi jednají jako s lidmi.
4. Jací jsou to padouši, ti počestní lidé.
5. Nevědomost, blud a nízká pověra činí člověka celkem bezmocným.
6. Štěstí není možné v nevědomosti. Jen jistota činí život klidným.
7. Dar vidět je ještě vzácnější než dar tvořit. Vidět však není vše, je nutno vystihnout.
8. Duch skrývající se za tělesnou schránkou, a ne tělesná dokonalost, vyzdvihuje ženu nad její ostatní družky.
9. Největší odvahu dokáže mladým lidem dávat jen láska.
10. Se dvěma láskami v srdci, k ženě a ke krásnu, není k zoufalství pražádný důvod.
Citace: cs.wikipedia.org
Autor: Markéta Maršálková
další články seriálu Kdo to vlastně byl
- Král klenotníků, klenotník králů 06.09.2010
- Sága rodiny Kennedyových 22.02.2010
- Albert Camus 01.02.2010
- Michelle a Jacqueline 18.01.2010
- Zapomenutý Botticelli 11.01.2010
- Gérard Philipe 28.12.2009
- Duchovní otec komisaře Maigreta 19.10.2009
- Módní dům Chanel 31.08.2009
- Malíř ulic, lodí a přístavů 17.08.2009
- Malý velký muž: Henri de Toulouse-Lautrec 23.06.2009
- Malí, přesto slavní 01.06.2009
- Yves Saint Laurent 25.05.2009
- Napoleon byl větší, než si myslíte 23.03.2009
- Dobrodružný život Joy Adamsonové 22.04.2008
- V říši Ladových postaviček 03.04.2008
- Oscar Niemeyer- legenda moderní architektury 26.02.2008
- Vzpomínka na Jarmilu Novotnou 07.02.2008
- Ohlédnutí za legendou jménem Sir Edmund Hillary 15.01.2008
- Houpání Miloše Kopeckého 09.08.2007
- Ernest Hemingway a ztracená generace 12.07.2007
- Monumentální herec s tragickým nervem 21.06.2007
- Kultivovaný herec bez patetických gest 13.06.2007
- Po stopách Sherlocka Holmese 05.06.2007
- Svébytný život po boku Karla Čapka 13.04.2007
- William Shakespeare, geniální kamufláž hraběte z Oxfordu? 03.04.2007
- Životní labyrint učitele národů 28.03.2007
- Nesmiřitelný nepřítel pokryteckého lidu 20.03.2007
- Majitel famózního vědeckého mozku 13.03.2007
- Renesanční génius Michelangelo 06.03.2007
- Diktátoři novodobých dějin - Pot a Amin 05.03.2007
- Nevyumělkovaná herečka z vážené rodiny 27.02.2007
- Snil o kouři, který hřmí… 21.02.2007
- Hvězdný posel z Itálie 15.02.2007
- Diktátoři novodobých dějin - Hitler a Stalin 12.02.2007
- Muži, kteří nám pomohli žít 08.02.2007
- Přirozeností člověka je hledání radosti… 06.02.2007
- Osud v kontrastu dobrých a špatných karet 31.01.2007
- Hlas nadpozemské krásy 26.01.2007
- Edisonův elektrický svět 24.01.2007
- Nešťastný život šlechetné spisovatelky 19.01.2007
- Žena, která nejen objevila Ameriku 17.01.2007
- Antonín J. Liehm - jeden muž napříč generacemi 09.01.2007
- Nezapomenutelný vypravěč 29.12.2006
- Ryba patří k Vánocům 21.12.2006
- Skladatel, který otvíral studánky 08.12.2006
- Život mistra Leonarda 04.12.2006
- Triumf a tragika Stefana Zweiga 28.11.2006
- Kouzelná babička 16.11.2006
- Hluboká sonda do lidského nitra 10.11.2006
- Nesmělý dlouhán přezdívaný Plachta 02.11.2006
- Zářivá hvězda českého dabingu 26.10.2006
- Obraz Oscara Wildea 16.10.2006
- Herec obdařený laskavým úsměvem 04.10.2006
- Sté výročí tragického hudebního génia 25.09.2006
- Mystifikátor par excellence 21.09.2006
- První Dáma anglických detektivek 11.09.2006
- Spisovatel hlubokých arménských kořenů 04.09.2006
- Zatracovaný, nepochopený, snad i prokletý… 30.08.2006
- Paul Gauguin – strastiplný život geniálního malíře 23.08.2006
- Režisérské eso černobílé filmové éry 17.08.2006
- Thomas Mann ve spárech umění 14.08.2006
- Mistr hrůzy, pro kterého byli herci dobytkem 11.08.2006
- Otevřete oči - přichází Kristián… 07.08.2006
- Blondýna 90-60-90 04.08.2006
- Na počátku byli Přemek a Libuše 03.08.2006
- Z Jezuitské koleje k nepoznané rozkoši 31.07.2006
- Obyčejný moskevský kluk 25.07.2006
- Tak jsme toho parchanta dostali! 21.07.2006
- Housle a malíř 07.07.2006
- Absurdní svět Kafkových proměn 03.07.2006
- Létal, padal, psal - o velikosti člověka 29.06.2006
- Architekt secese a křivých oken 26.06.2006
- Zeptej se Jacka Kerouaka, kudy ven z města. 22.06.2006
- Nejen Židi by volili Mojžíše 08.06.2006
- Kdo je to Mohamed? 31.05.2006
- Češi Mozartovi stále rozumějí 25.05.2006
- Kdo je to Ježíš Kristus? 24.05.2006
- Nejznámější opilec na světě 05.05.2006
- Buddha a první nirvána 03.05.2006