Obraz Oscara Wildea

FiftyFifty, společenský magazín.
Obraz Oscara Wildea na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Obraz Oscara Wildea

FiftyFifty
Share
 >  >  > 

Obraz Oscara Wildea

Obraz Oscara Wildea

seriál :: Kdo to vlastně byl

"Odolám všemu s výjimkou pokušení," prohlásil jedinečný společník, který vynikal v umění paradoxu. Výstředním vystupováním cíleně šokoval prudérní prostředí anglických salonů. Zakázaná láska ho dohnala do vězení. Žil na výsluní obklopen lidmi – zemřel v bídě, zapomenut a sám…


Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde se narodil do bohaté rodiny, která měla blízký vztah k literatuře. Světlo světa spatřil poprvé 16. října 1854 v Dublinu. Irský původ ho obdařil dokonalým smyslem pro ironii.

"Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je soudí a zřídka, pokud vůbec kdy, jim odpouštějí." (OW)


Jeho otec William byl proslulý oční a ušní chirurg, lékař královny Viktorie, ale rovněž spisovatel. Za své věrné služby byl povýšen do šlechtického stavu. Matka Jane vedla literární salon a sama publikovala básně pod pseudonymem Speranza. Psaní se věnoval i Oscarův strýc Charles Maturin.

Oscar Wilde dostal
do vínku pozoruhodnou inteligenci, která mu, spolu s fenomenální pamětí, dopomohla k prvotřídním studijním úspěchům. Zpočátku studoval řečtinu a latinu v rodném městě, poté odcestoval do Oxfordu. Právě tento přesun přinesl do jeho života zásadní zlom.

Na proslulé univerzitní půdě opět exceloval. Ovšem také zde zapustilo kořeny jeho estétské cítění, jemuž vévodila krása a svoboda. Navíc "rozčeřil poklidné anglické vody" svým extravagantním šatníkem. Právě v Oxfordu si umínil, že dobude svět uměním, a to za každou cenu. Odhodlání a sebevědomí měl na rozdávání.

"Jediná společnost, ve které člověk vydrží, je jeho vlastní." (OW)

Za uskutečněním těchto odvážných plánů zamířil do Anglie - s cílem proniknout do vyšší společnosti. Jeho extravagantní zjev byl na tehdejší poměry zcela nevídaný. V Londýně vydal básnickou sbírku a vytvořil dvě divadelní hry. Významnou poklonou bylo pozvání k přednáškám do Spojených států, které měly roku 1882 mimořádný ohlas.

"Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou." (OW)

Na jaře 1884 nastala pozoruhodná změna v jeho dosavadním životě - oženil se. Finančně slušně zajištěná Constance Lloydová s ním dokázala dlouho trpělivě vydržet a vychovat dvě děti. CyrilVyvyan byli svým otcem vždy velmi milováni.

"Krása má tolik významů jako člověk nálad. Je symbolem symbolů." (OW)

Z dramatické tvorby, která dostatečně nevynášela, přestoupil na novinařinu. Pracoval v redakci časopisu Woman´s World, a také přednášel o novém přístupu k životnímu stylu - především v oblasti bydlení. Nejen v literatuře se zrcadlila jeho neutuchající touha po kráse.

Další důležitý moment nastal roku 1888 po úspěšném vydání půvabného souboru Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince and Other Stories).

"I přitiskl se slavík na trn ještě víc a trn se dotkl jeho srdce a tělem mu projel divý záchvěv bolesti. Krutá, krutá to byla bolest a bouřlivěji a bouřlivěji zněla píseň, neboť slavík zpíval o lásce zocelené smrtí, o lásce, která neumírá ani v hrobě." (Slavík a růže)

Povzbuzený spisovatel začal pracovat na svém jediném románu. Dekadentně laděný Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray) vzbudil pohoršení i zájem. Stal se komerčním trhákem. Inspiraci poskytl Stevensonův slavný Doktor Jekyll a pan Hyde. Použitý dvojnický motiv autorovi umožnil dokázat triumf estétského pojetí - vítězství umění nad zlem…

"To, že jsme potlačili přirozenost divochů, má svou tragickou dohru v našem vlastním sebezapírání, které maří naše životy. Jsme trestáni za svá odříkání. Každý pud, který se snažíme udusit, zůstává vězet v našem vědomí a otravuje nás. A tělo stejně jednou zhřeší a vypořádá se s tím hříchem, neboť čin je druh očištění. Potom neubude nic než vzpomínka na rozkoš nebo přepych lítosti. Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu. Odolejte mu a vaše duše onemocní dychtěním po tom, co si sama zakázala, toužením po tom, co prohlásily za obludné a nezákonné její obludné zákony." (Obraz Doriana Graye)

Počátkem devadesátých let vstoupila na scénu hra Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan), následovala tragédie Salome (Salome) - Londýn ji nepovolil, premiéru uvedla až Paříž. Značné "pozdvižení" se odehrálo také ve Wildeových osobních vztazích po seznámení s Alfredem Douglasem (přezdíván Bosie).

"Ovlivnit někoho znamená dát mu vlastní duši." (OW)

Přátelství s mladým aristokratem pochybného charakteru přerostlo v hlubší cit - ve vášnivou homosexuální lásku. Alfred neustále vyžadoval peníze i pozornost. Hádky mnohdy eskalovaly v nepříjemné scény. Od jejich prvního setkání se nevyvratitelně objevovaly náznaky blížící se tragédie.

Za příklad může posloužit předpověď z dubna roku 1893. Věštec Cheiro vyčetl spisovateli z ruky úspěch snoubící se s katastrofou, která se měla dostavit kolem jeho čtyřicátých narozenin. Wilde byl tímto sdělením naprosto ochromen. Ve stejném roce se nechal rozvést.

"Neexistuje ideální manžel. Ideální manžel zůstává svobodný." (OW)


Ideální manžel (An Ideal Husband) byl premiérován začátkem roku 1895 a zaznamenal obrovský divácký ohlas. Obdobně dopadla vtipná konverzační hra Jak je důležité míti Filipa (The Importance of Being Earnest). Fantastické profesní úspěchy však rychle vystřídalo osobní zdrcení. Během pobytu v Alžíru utekl Alfred s jakýmsi mladíkem a spisovatel se začal obávat o svou budoucnost.

Soudní proces, paradoxně zapříčiněný právě Wildem, se obrátil proti autorovi samému. Nakonec byl odsouzen pro nemravnost. Homosexualita byla v té době ilegální. Dva roky strávil v hrozných podmínkách na nucených pracích. Teprve po devatenácti měsících věznění dostal možnost psát. Jeho manželka Constance po skandálu změnila sobě i svým synům příjmení na Hollandovi.

"Život je krásné divadlo, žel, repertoár nestojí za nic." (OW)


Po propuštění žil od roku 1898 ve Francii. Zde napsal svou poslední báseň. Mnoho dopisů také adresoval blízkým přátelům. K nim patřil například spisovatel André Gide.

Paradoxní byla i jeho smrt v pařížském hotelu - nebylo mu ještě ani padesát let. Oscar Wilde zemřel na meningitidu, v bídě a zapomenut, avšak se skleničkou šampaňského v ruce. Psal se pátek 30. listopadu 1900…



další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.