William Shakespeare, geniální kamufláž hraběte z Oxfordu?

Obecně uznávaný životopis Williama Shakespeara, který se vyučuje na školách a který najdete v každé encyklopedii, říká, že mladý William vyrůstal v těžkých finančních poměrech, v rodině zchudlého kupce Johna Shakespeara. Přesto navštěvoval stratfordské gymnázium, kde studoval latinu a klasickou literaturu. Když mu bylo osmnáct, přivedl do jiného stavu dívku jménem Anne Hathawayová. Řádně se s ní oženil a dřív, než mu bylo jednadvacet, musel se Shakespeare starat o ženu a tři děti. Na konci devadesátých let 16. století působil jako herec kočovné herecké společnosti. Brzy svou činnost rozšířil na psaní her a poezie. V roce 1598 byl již oslavován jako největší anglický spisovatel všech dob. Během dvaceti let života v Londýně napsal nejméně 36 her, 154 sonetů a několik delších básní. Byl bohatý, postavil si luxusní sídlo (New Place) a stal se spoluvlastníkem divadla (The Globe). Kolem roku 1612, když mu bylo čtyřicet osm let, přestal psát a vrátil se do Stratfordu ke své manželce. V dubnu 1616 zemřel a byl pochován u místního kostela.Tolik ortodoxní verze životopisu nejznámějšího dramatika Williama Shakespeara.

Exituje však množství neoddiskutovatelných důkazů, které nasvědčují tomu, že William Shakespeare ve skutečnosti nemohl být ten, za koho je obecně považován. Je také pravdou, že většina údajů v oficiálním Shakespearově životě jsou jen domněnky a dohady ortodoxních životopisců. Neexistují například žádné důkazy o tom, že by někdy studoval na stratfordském gymnáziu. V žádné literatuře nebo archivu se nikdy nenašla zmínka učitele nebo studenta, který by si vzpomněl na tak významného spolužáka. Stejně tak není doložené, zda byl vůbec hercem. Celkově je pozoruhodné, jak málo informací se o tak významné osobě dochovalo. Shakespeare nežil v zaostalé zemi, ale v Anglii za vlády Alžběty I., což je doba, ze které se zachovalo několik milionů dokumentů. Po faktech o největším literárním géniovi světa se pídily tři generace vědců. Našli stohy záznamů o všech velkých i malých básnících té doby a dokonce objevili i několik zapomenutých. O tom největším z nich se dochovaly jen tři desítky drobných odkazů. Žádný z nich ho nepopisuje jako herce nebo spisovatele.

Podle oficiálních životopisců strávil Shakespeare v Londýně dvacet let života. Neexistuje ale ani jediný záznam, že by během tohoto období viděl někdo tohoto slavného herce a dramatika živého. Nabízí se jediné vysvětlení, a to, že jméno William Shakespeare užíval jako pseudonym ve snaze zachovat svou totožnost utajenou. Je pak jasné, že ti, kdo se s ním setkali, vůbec netušili, že jde o onoho velkého Williama Shakespeara.
Nedochovaly se také žádné rukopisy psané jeho vlastní rukou. Dokonce ani črty, pasáže, poznámky, denní záznam nebo jediný dopis. Dalším faktem je, že manželka i obě dcery (syn Hamnet zemřel v sedmi letech) byly negramotné. Je vůbec možné, že by tak slavný spisovatel dovolil, aby jeho děti zůstaly negramotné?
V poslední vůli, která se dochovala, není ani zmínka o básních, hrách, rukopisech, literárních právech nebo osobních spisech. Jen soupis majetku. Klasická závět nevzdělaného a podle všeho negramotného kupce šestnáctého století. V éře, kdy slavní angličtí básníci měli honosně vystrojené pohřby je nepochopitelné, že si Shakespearova umrtí nikdo nevšiml.
Poukazuje se také na to, že většina dramatiků i prozaiků do svých děl začleňuje také svůj vlastní život. Neexistují ale žádné epizody nebo okolnosti, které by se daly označit jako Shakespearova vlastní zkušenost. Shakespeare musel být zjevně mimořádně vzdělaný. Stačí si všimnout jeho mimořádně bohatého slovníku, dokonalé znalosti latiny a francouzštiny, právnické terminologie a obsáhlých vědomostí z klasické literatury. Musel také znát poměry v tehdejší aristokracii, pohybovat se mezi ní, vědět jak se baví, jak myslí a mluví. Musel by dokonale, nejlépe od narození, poznávat život u dvora, jeho pravidla a intriky. Naproti tomu podle všeho vyrůstal v rodině zchudlého kupce na malém městě.

Vyvstává tedy fakt, že William Shakspeare ze Strafordu nad Avonou, jenž je oficiálně považován za onoho nejslavnějšího dramatika všech dob, byl sotva gramotný maloměstský kupec, jehož vzdělání, povaha, jednání, ani to, jak ho znali příbuzní a sousedé, nenasvědčuje tomu, že by za jakýchkoli okolností mohl být největším básníkem Anglie.

Jestliže ale autorem všech slavných her a básní nebyl tento muž, tak kdo tedy?
Existuje mnoho hypotéz. Žádná z nich ale nestála na průkazných faktech. Až v posledních letech se objevily hypotézy o muži, jehož život zapadá do toho Shakespearova jako kostičky od Lega. Je jím 17. hrabě z Oxfordu, Edward de Vere. O jeho životě se dochovaly spousty záznamů. Narodil se v roce 1550 jako dědic titulu, jehož historie se váže až k dobytí Anglie Normany. Dostalo se mu vzdělání a výcviku typického pro mladého lorda – vojenské umění, hudba, tanec, ale také akademické vzdělání, francouzština, latina a literatura. Vystudoval tři univerzity a získal několik titulů. Otec mu zemřel, když bylo Edwardovi teprve dvanáct. Stal se královským chráněncem a byl mu přidělen poručník, strážce pokladů Anglie, lord Cecil. Díky tomu se už jako dospívající dostal ke dvoru. Dokonce byl představen královně, kterou okamžitě zaujal a stal se jejím oblíbencem.

Když mu bylo jednadvacet, oženil se s dcerou svého poručníka, stejně jako hlavní hrdina hry Cymbelín. Ve dvaceti čtyřech letech se Vere vydal na cesty po Evropě. Při návratu do vlasti byla jeho loď přepadena piráty, kteří vyžadovali výkupné. Edward však upozornil na své přátelství s královnou a byl propuštěn, stejně jako v jedné ze scén Hamlet. Po návratu do vlasti zjistil, že se mu narodila dcera. I když přišla na svět osm měsíců po jeho odjezdu, obvinil Vere svou ženu z cizoložství a odmítl s ní žít. Po pěti letech se však ke své ženě vrátil a ona mu odpustila. Falešné obvinění z nevěry a následné odpuštění ze strany ukřivděné manželky se objevuje hned v několika Shakespearových hrách (Konec vše napraví, Cymbelín, Zimní pohádka, Othello). Během let života bez manželky měl Vere románek s dvorní dámou a přivedl ji do jiného stavu. Snoubenec této ženy se chtěl pomstít a vše vyústilo až ve vzájemnou válku dvou rodů, kterou musela ukončit až královna. Tato část života notně připomíná hru Romeo a Julie.

V roce 1586, když bylo Edwardovi šestatřicet let, mu královna udělila doživotní rentu 1000 liber ročně bez daně. Na tehdejší poměry to byla obrovská částka. Podivné je, že k tomu královnu nevedly žádné povinnosti nebo závazky a tento čin zůstal bez jakéhokoli vysvětlení.

De Vere se vždy zajímal o divadlo a poezii. Přátelil se s umělci a za mlada byl znám tím, že psal divadelní hry a poezii pod svým jménem. Nic však nebylo uveřejněno, protože by bylo krajně nedůstojné, až skandální, aby šlechtic psal poezii určenou k veřejnému publikování. Od šestatřiceti let už však Edward de Vere nenapsal ani řádek. Krátce na to se začaly objevovat geniální básně a hry od neviditelného autora Williama Shakespeara.

Po přidělení důchodu od královny se dříve velmi aktivní a oblíbený Edward de Vere úplně stáhl ze života u dvoru. Posledních osmnáct let života nejspíš strávil psaním a redigováním velkých her pod pseudonymem William Shakespeare. O tom, že onen slavný dramatik je právě on, vědělo nejspíš jen málo zasvěcených v čele s anglickou královnou. Kdyby se tato informace dostala na veřejnost, okamžitě by vznikl obrovský skandál. Edward zemřel během morové epidemie v roce 1604. Aby jeho pozůstalí mohli kolem roku 1620 vydat všechny sebrané spisy, nezbývalo, než ponechat jeho totožnost i nadále utajenou. Vybrali si pro to muže, jehož jméno se téměř shodovalo se slavným pseudonymem, muže který byl již několik let mrtvý a zapomenutý, Londýnského obchodníčka ze Strafordu nad Avonem – Williama Shakspeara. V tehdejší době byl zájem po životopisech spisovatelů mizerný, a tak se jim tato kamufláž prováděla docela snadno. Než Williem Rowe v roce 1709 napsal první Shakespearovu biografii, ti, co znali pravdu, byli již dávno po smrti, a mýtus o Shakespearově autorství byl bez problémů přijat.

Zdroj: 100 nejvlivnějších osobností dějin – Michael H. Hart, Knižní klub 2003, přeložil Pavel Dufek - s odkazem na knihu Tajemný William Shakespeare od Charltona Ogburna