Šňupání tabáku je stejně nebezpečné jako jeho kouření

Potěšení nejen pro kuřáky
Snuff neboli šňupací tabák se v Evropě poprvé objevil ve Francii v 16. století, kdy francouzský diplomat a učenec Jean Nicot, na jehož počest byl tabákový alkaloid pojmenován nikotin, rozemlel sušené listy tabáku a podával je francouzské královně Kateřině Medicejské jako lék proti bolestem hlavy. Té se šňupání tabáku natolik zalíbilo, že z něj udělala moderní záležitost své doby a na několik let tak kouření tabáku téměř vytěsnila ze scény.

Žvýkání, nikoli žvýkačky
Snuff pak ve snus (žvýkací tabák) přetvořili v 17. století Švédové, kteří rozemletý tabákový prášek smíchali s vodou a vytvořili tak další tabákovou pochutinu, kterou si nechávali mezi rty a dásní. Pravděpodobně se tak inspirovali americkými indiány, kteří takto tabákové listy, v Jižní Americe pak listy koky, žvýkali při dlouhých loveckých výpravách.

19. století – století páry a šňupacího tabáku
Devatenáctému století se někdy přezdívá století páry, s trochou nadsázky ho však lze přejmenovat na století šňupacího tabáku. Jak například popisuje Jan Neruda ve svých Povídkách malostranských, šňupání tabáku bylo velmi oblíbené, a to nejen ve vyšších kruzích. Obliby šňupacího tabáku si všimli i lékaři, kteří na jeho počest dokonce pojmenovali prostor na hřbetu ruky u palce fossa tabatier. Ve dvacátém století však šňupání a žvýkání téměř zvonila hrana. „Zachránily“ je až různé protikuřácké zákony, díky kterým opět v poslední době nabývají tyto tabákové výrobky na popularitě. Tu jim dodávají i mylné představy, že při žvýkání a šňupání nehrozí tělu žádné nebezpečí. Opak je však pravdou.

Nádory plic ne, nosu a rtů ano!
Oproti kouření cigaret či doutníků je riziko vzniku nádorů dýchacích cest a plic opravdu snížené. Kvůli aplikaci přímo na sliznice nosu a úst ale naopak vzrůstá riziko vzniku zhoubných novotvarů jak v nose, tak i na rtech či jazyku. To ve své studii potvrdili i švédští lékaři z Karolinska Institutem, kteří zjistili, že kromě rakoviny úst zvyšuje snus i riziko vzniku rakoviny slinivky.

Stejně tak například v Indii, kde má žvýkání tabáku velkou tradici, jsou postiženi rakovinou ústní dutiny dokonce čtyři z deseti onkologických pacientů. Navíc jak šňupání, tak i žvýkání jsou velmi návykové.

Nejlepší je proto se tabáku zbavit jednou provždy. A to jak ve formě cigaret či doutníků, tak i šňupacího nebo žvýkacího tabáku.

Zdroj: Odvykání kouření.cz