Wichterleho převratná kontaktní čočka

FiftyFifty, společenský magazín.
Wichterleho převratná kontaktní čočka na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Wichterleho převratná kontaktní čočka

FiftyFifty
Share

Wichterleho převratná kontaktní čočka

seriál :: Historie věcí kolem nás

Již v šestnáctém století si Leonardo da Vinci pohrával s myšlenkou čočky, která by se aplikovala přímo do oka. Dnešní kontaktní čočka má za sebou dlouhý vývoj.

Leonardo da Vinci, jak známo i z jiných návrhů, předběhl svou dobu. Studium lidské anatomie a získané znalosti o lidském oku ho přiměly k návrhu a nákresu schématu čočky, která by se aplikovala přimo do oka. Technologie výroby byla ovšem v té době ještě hudbou budoucnosti. Stejně jako další návrhy zůstal i tento několik století nepovšimnut. V roce 1694 přišel matematik a astronom Phillipe de La Hire ve své knize o různých poruchách vidění k návrhu pokládání skla přímo naproti rohovce ve formě jakéhosi „kontaktního okuláru“. Stále ovšem tato doba nebyla technicky připravena realizovat teoretické návrhy k neutralizaci optické lámavé plochy rohovky. Roku 1728 Francois-Pourfour du Petit přispěl svým pokusem k dalšímu posunu v této oblasti. Tento akademik potápěl oči mrtvých lidí a zvířat do speciální nádoby se skleněnými stěnami a plnil oko vodou. Tak vědomě neutralizoval efekt optické lámavé plochy rohovky.

Pro kontaktologii je pak důležitý rok 1800, kdy Thomas Young přednesl Londýnské královské společnosti své zkušenosti, kde popisoval akomodační sílu lidské čočky. Významným objevem v této oblasti pak byl také objev lokální oční anestézie v roce 1884 Carlem Kollerem. To umožnilo na nějakou dobu přímý kontakt oka s tekutinou nebo pevnou látkou bez bolesti či obranné reakce oka.

V roce 1887 přišel oftalmolog A.E.Fick s prací, kde popisoval využití skleněné skořápky při patologických stavech rohovky. Tyto „kontaktní brýle“ byly vyrobeny podle odlitků králičích očí a okraje byly obroušeny a vyleštěny. Takovéto čočky použil i August Müller ve své habilitační práci na doktorát z medicíny. Ukázal ovšem i to, že použití má i svá úskalí. Byly to především vzduchové bubliny, velká hmotnost a zábrus, co bránilo potřebnému komfortu při delším používání. V roce 1936 použil newyorský optometrista William Feinbloom jako základní materiál pro čočky plast. Skutečnou revolucí ve výrobě kontaktních čoček byl ovšem rok 1953, kdy čeští vědci Otto WichterleJaroslav Lim představili měkkou hydrofilní kontaktní čočku z materiálu HEMA. V roce 1961 pak Wichterle vynalezl způsob výroby odstředivým odléváním, které výrobu zjednodušilo. Jelikož vynález nedosáhl patřičného docenění v českém prostředí, byl prodán do zahraničí. Tam ho využili k masové výrobě. Již v roce 1964 nosilo v USA čočky kolem 6 milionů lidí a z toho bylo 65% žen.

Dnešní trh nabízí nejrůznější druhy čoček, které se liší dobou nošení, šetrností k oku, ale třeba i barevností. A tak i díky Wichterleho objevu si dnes můžeme měnit barvu očí třeba podle nálady.



další články seriálu Historie věcí kolem nás



© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz