Každý, kdo má chatu nebo trávil nějaký čas v přírodě, si asi umí představit, co tomu dnešnímu toaleťáku předcházelo. Ano, byla to tráva, listy, ale také kožešina či různé látky. Antičtí Řekové používali dokonce kameny a kousky hlíny. Vikingové používali ovčí vlnu, britští lordové stránky z knih, na Hawaii používali kokosové skořápky, sníh a mech zas používali Eskymáci. Ve středověku se pak běžné používala levá ruka, která je mimochodem v islámském světě stále považována za ruku nečistou.
První oficiální toaletní papír, tedy papír, který byl vyroben speciálně pro ten účel, se objevil kolem 14.století a objednali si ho čínští císaři.
První balený toaletní papír, který nahradil v Americe používané noviny, začal prodávat pod označením „terapeutický papír“ v roce 1857 Joseph Gayetty z New Yorku. Obsahoval i výtažek z aloe a léčivou přísadu. Prodával se po pětistech útržcích a jméno firmy bylo vytištěno na každém z nich. Patent na perforovaný papír, tak jak ho známe dnes, pak získal roku 1871 Seth Wheeler, taktéž z New Yorku.
Pro zajímavost, v roce 1935 jedna společnost inzerovala svůj výrobek jako „bez třísek“, bylo to proto, že v počátcích výrobní technika občas zanechala v papíru třísky. V roce 1942 byl představen v Británii první dvouvrstvý toaletní papír. První „toaleťákovou krizi“, tedy nedostatek papíru, si vyzkoušela Amerika v roce 1973. Mimochodem, ti, kteří pamatují ještě časy před sametovou revolucí, si jistě také vzpomenou na chvíle strávené ve frontách na tento předmět každodenní potřeby.
Dnes už si můžeme v obchodech vybrat z nepřeberného množství druhů, firmy se trumfují ve vůni, přísadách, vrstvách, barvě a také potisku. Viděla jsem tak papír, jehož útržky vypadaly jako dolarové bankovky (dnes jak aktuální…) nebo s nejrůznějšími portréty politiků. Na internetu můžete také najít virtuální muzeum toaletního papíru.
