Egypťané používali ve druhém tisíciletí před naším letopočtem látku, která byla zformována do tvaru spodního oděvu a přes ní se nosila sukénka. Řekové pak oblékali chiton, což byl obdelník z vlněné látky, který byl ovinut od krku až nad kotníky. Přes něj se pak nosil opasek. Pod ním pravděpodobně žádné spodní prádlo nenosili. Římané naopak pod tógou nebo tunikou nosili tzv.subligaculum, což byla jakási obdoba trenýrek.
Ve středověku, tedy přesněji v době kolem 13.století, byly vymyšleny natahovací spodky, které byly součástí oděvu. Různou obdobu tohoto spodního prádla pak oblékali muži různých společenských vrstev a také rytíři je podvlíkali pod brnění (bez nich by to nebylo asi moc pohodlné). Jelikož v té době neexistoval ještě vynález gumy, zavazovali se tkaničkami kolem pasu a lýtek.
V období renezance přišla móda punčoch, a proto, aby vynikl tvar nohou, se zkrátily i spodky. Na přední straně byla kapsa, která se zapínala buď na knoflík nebo se zavazovala tkaničkou. Důvod to mělo prostý, pánové při vykonávání malé potřeby nemuseli svlékat spodky úplně. Nejříve byl poklopec jen praktickou věcí, protože kalhoty byly většinou přiléhavé na tělo a otevřené v rozkroku. Pohlavní orgány tak volně visely a překrývala je kazajka. Postupem času se ovšem kazajka zkracovala, a tak se poklopec stal nutností. S módními trendy se měnil i střih poklopce tak, aby zdůrazňoval pánské přirození. Dokonce se pak někdy vycpával a získával tak až bizarní tvary. S vycpávkami začal Jindřich VIII. a uplatňovaly se až do konce 16.století. Často byly i zdvojené a krom základní funkce sloužily i jako kapsy pro nejrůznější věci.
Průmyslová revoluce v 19.století s sebou přinesla i zdokonalení spřádacích strojů na bavlnu a tím i masovou výrobu spodního prádla. Lidé raději začali nakupovat prádlo v obchodech, než aby ho sami vyráběli. Módní v té době byl overal a vydržel až do 30.let 20.století. V té době se začaly vyrábět trenýrky s gumou v pase a pružný pas tak nahradil trhající se tkaničky a nepraktické knoflíky. Slipy se začaly vyrábět v roce 1930, ale až v roce 1934 došlo k posunu v designu, jelikož se začal používat větrací otvor. Nejdříve to byl šikmý otvor a v roce 1936 byl vymyšlen po vzoru klokana poklopec s příčným otvorem.
Během druhé světové války byl, krom jiných věcí, i nedostatek spodního prádla. Nedostávala se také guma a kovy, a proto se opět začaly používat knoflíky. Prádlo, hlavně to pro vojáky, se začalo barvit, jelikož bílá byla v terénu příliš nápadná, když se prádlo sušilo. Nejoblíbenější byly pletené slipy, koltové trenýrky a overaly. Na konci války se také začala používat technologie nesrážlivosti vláken a objevily se i trenýrky na tělo. Od padesátých let pak šel vývoj rychle kupředu, objevily se nové vzory, barvy i materiály (přelomová byla například lycra).
V dnešní době lze koupit nejrůznější střihy pro nejrůznější příležitosti. Ať už je to na sport, na každodenní nošení nebo k milostným hrátkám. Některé módní trendy ovšem naznačují, že pokud se člověk denně sprchuje či koupe, je spodní prádlo téměř nepotřebné. Nejsem muž a tak nemohu posoudit, jak velkou šanci má tento trend „chodit naostro“ se uchytit…
