Při archeologických vykopávkách z dob Babylónské říše (tedy doby kolem 2800 př.n.l.), byl nalezen v hliněných nádobách materiál podobný mýdlu. Nápis na nádobách uváděl, že tuk se vařil s popelem, tedy princip výroby mýdla, ale konečný výrobek byl používán k jinému účelu - na úpravu vlasů.
Z dochovaných pramenů víme, že starověcí Egypťané se koupali pravidelně. Používali k tomu směs živočišných a rostlinných olejů s alkalickými solemi, která měla umývat a zároveň léčit kožní onemocnění.
Starověcí Řekové se koupali z estetických důvodů a pravěpodobně mýdlo nepoužívali. Místo toho čistili svá těla kostkou hlíny, písku, pemzy a popela. Poté se namazali olejem a oškrábali olej a špínu kovovým nástrojem, kterému se říkalo škrabátko.
Stejně jak byla civilizace starověkého Říma vyspělá v jiných věcech, tak to bylo i s koupáním. První římské lázně byly postaveny kolem roku 312 př.n.l. a jejich popularita je nesporná. S pádem Říma přišel i úpadek koupacích návyků. Ve středověku se časté koupání a péče o tělo považovala spíše za rozmařilost. Například Benediktinský řád původně povoloval mnichům koupání jednou nebo maximálně dvakrát ročně. Nedostatek osobní hygieny a s tím související nehygienické životní podmínky také významně přispěly k morové epidemii, zvláště pak řádění „černé smrti“ ve 14.století. Zápach z nemytého těla se lidé později snažili maskovat používáním voňavek. Obliba koupání a čistoty přišla do módy znovu teprve až v 17.století. Mluvím zde samozřejmě o většině Evropy. V některých částech světa zůstalo každodenní koupání samozřejmostí i ve středověku (např. v Japonsku).
Samotné řemeslo výroby mýdla bylo v Evropě známo od sedmého století. Každý cech si pečlivě chránil recept na jeho výrobu. Prvními centry výroby byly Itálie, Španělsko a Francie a to zejména díky snadno dostupnému materiálu, jakým byl olej z olivovníků. Severské státy začaly s výrobou později, například Angličané začali vyrábět mýdlo kolem 12. století.
Ve velkém se začalo mýdlo vyrábět až na začátku 19.století. Roku 1806 založil v New Yorku továrnu na mýdlo William Colgate a roku 1872 začal s výrobou prvního parfémovaného mýdla. Později vznikla i továrna pánů Williama Proctera a Jamese Gamblea.
Jak to bylo u nás
Již koncem 12. století bylo v privilegiu města Pirna povolení vyvážet do českých zemí mýdlo. V druhé polovině 14.století se objevily první mydlářské cechy a to hlavně na území Prahy. S průmyslovou výrobou se pak začalo v polovině 19.století. Roku 1848 zahájil výrobu v jedné vesnici u Liberce sedlák, řezník a uzenář G.Schicht. O dvacet let později už pak zásoboval celé severní Čechy. Jeho syn pak vybudoval v roce 1882 velkou továrnu v Novosedlicích u Ústí nad Labem, z které se pak stala největší továrna na zpracování tuků v Evropě - dnešní Setuza. „Schichtovo mýdlo“ bylo v meziválečném období pojmem.
A opět jeden bombonek na závěr - jak jsem psala, ve středověku nebyl zápach z nemytého těla považován za nic špatného, ba dokonce tomu někdy bylo naopak a ještě v 16. století napsal francouzský král Jindřich IV. své milence: “Prosím, nemyj se, má nejdražší, za týden jsem u tebe.“
