Naštěstí, čaj byl objeven roku 2737 před naším letopočtem, čínským císařem jménem Shen Nung.
Ten si jednoho dne vařil v konvici vodu a náhodou mu tam spadlo pár lístků z blízkého keře. Zaujalo ho sladké aroma té kombinace, a když ochutnal, čaj byl na světě.
Číňané výrobu čaje tajili a dodávali na trh až hotový produkt.
Ve dvanáctém století ovšem propašoval japonský buddhistický mnich čajová semínka až do své vlasti a zasloužil se tak o rozšíření čaje dál na východ, do Japonska. Odtud pochází také historie čajového obřadu, který je důležitým prvkem japonské kultury. Do Evropy byl dovezen podle některých pramenů v roce 1610.
Zajímavé je, že Anglie zpočátku v pití čaje zaostávala, jeho obliba se tu rozšířila až po roce 1660 díky Kateřině Portugalské, manželce Karla II., která mimo jiné přinesla do manželství věnem Bombaj. Ten jí pronajal východoindické společnosti, která získala na dovoz čaje monopol.
Do východní Evropy (hlavně do Ruska) se pak dostal čaj po souši a to roku 1618 jako dar od čínského císaře a o několik desítek let později pak byla otevřena pravidelná stezka z Číny do Ruska. V druhé polovině 19.století se čaj pěstoval také v Indii a pěstování se rozšířilo i na Cejlon, kde nahradilo chorobou zničený kávovník.
Dnes je čaj druhým nejoblíbenějším nápojem hned po vodě a na jeho produkci se podílí i země jako je Jáva, Sumatra, Turecko, Bangladéš, Írán a další.
