Zubní protézy nejsou vymožeností moderní doby

FiftyFifty, společenský magazín.
Zubní protézy nejsou vymožeností moderní doby na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Zubní protézy nejsou vymožeností moderní doby

FiftyFifty
Share
 >  >  > 

Zubní protézy nejsou vymožeností moderní doby

Zubní protézy nejsou vymožeností moderní doby

seriál :: Historie věcí kolem nás

Potřeba doplnit chybějící zuby je možná starší než bychom čekali, důvod byl ovšem nejdříve spíše estetický než praktický.

Za praotce zubních protéz můžeme považovat Etrusky, kteří žili ve střední Itálii a již kolem roku 700 př.n.l. vyráběli zubní náhrady ze slonové kosti a upevňovali je pomocí zlatých můstků. Nutno dodat, že jejich technika byla překonána až koncem 18.století. Náhrady chybějících zubů potřebovali především válečníci, kteří o ně přišli v boji. Zubní techniku pak od Etrusků převzali Římané, kteří si v době císařství nechávali nasazovat dokonce i náhrady ze skutečných lidských zubů.

Stejně jako středověk nedbal na hygienu, tak se ani netrápil se zhotovováním zubních náhrad. O zuby se starali lazebníci a to jen do té míry, že se omezovali na jejich trhání. Pokud chtěl někdo z vyšší vrstvy zakrýt mezeru v chrupu, používaly se různé atrapy. Samozřejmě měly jen estetickou funkci, byly jen nedbale upevněné a jíst se s nimi nedalo. Příkladem může být anglická královna Alžběta (druhá pol.16.st.), která si vyplňovala díry po zubech kousky látky, aby vypadala na veřejnosti mladší. Archeology nalezené zubní protézy z 15.století, byly vyrobeny ze slonoviny, kostí nebo také pocházely od mrtvých či živých dárců (nejčastěji si tak přivydělávala chudší vrstva). Některé záznamy dokonce uvádějí, že po bitvě u Waterloo chodili po bitevním poli muži s kleštěmi v ruce a vytrhávali padlým vojákům zuby. Nevýhodou takových náhrad byly ovšem vysoké náklady, které byly spojené s úpravou nevhodně velkých či jinak zabarvených zubů. V 18.století pak nebylo výjimkou ani používání zlata, stříbra nebo polodrahokamů. S rozšiřováním konzumace cukru se začala stávat dentistika výnosným obchodem. Zlom v tomto oboru nastal se zavedením sádrových otisků chrupu, které začal v roce 1756 používat německý lékař Philip Pfaff. Dalším významným vynálezem byl pak návrh porcelánového zubu. Jeho autorem byl roku 1770 Alexis Duchateau, ale patent obdržel roku 1789 jeho spolupracovník Nicholas Dubois de Chemant. Samostatné porcelánové zuby pak byly upevňovány od roku 1808, kdy přišel s vynálezem platinového čepu italský lékař G.Fonzi. Zásadní změna pro výrobu zubních protéz přišla s objevem vulkanizace gumy v polovině 19.století, který umožnil výrobu levnějších a lépe padnoucích náhrad. Později gumu nahradila akrylátová pryskyřice.

A jedna zajímavost na závěr - protože nejsnadnější přístup k lidským zubům měli zubaři, kteří je sami trhali, objevili se v minulosti mezi nimi i někteří experimentátoři, kteří prováděli okamžitou transplantaci. Tedy přímo z úst jednoho pacienta do úst druhého. Jistě vás nepřekvapí, že úspěšnost nebyla velká a tak si pacient spíše než nový zub odnesl z ordinace syfilis.



další články seriálu Historie věcí kolem nás



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.