I ve starověku platilo, že panovník, který ztratil mužské síly, nemohl nadále vést svůj lid. Ztráta potence znamenala automaticky to, že muž přišel o své vedoucí postavení v rodině a byl nahrazen mladším. V Mezopotámii byla důležitou bohyní plodnosti, války a úrody bohyně Ištar. Ceremoniály a bohoslužby s žádostí o velkou úrodu pak byly spojené většinou s erotikou. Nejméně jednou ročně měl panovník povinnost navštívit Ištařin chrám a spolu s velekněžkou zajistit plodnost země. Takový obřad pak vypadal tak, že pod přísným dohledem davu poddaných musel prokázat svou mužnou sílu. Musel vstoupit do lůna kněžky a zasít zde symbolické sémě. Panovník, který by to nezvládl, by ohrozil své panování a pokud by byla ten rok neúroda, hrozilo by mu i zabití. Podobné obřady se konaly také v Egyptě. Také odtud máme dochované nejstarší zmínky o používání afrodiziak. Uvádí se blíže neurčená rostlina menhep (v hieroglyfickém písmu označená znakem pro pohlavní úd). Používaly se rovněž nejrůznější amulety v podobě ženských a mužských pohlavních orgánů. Ztopořený mužský úd byl rovněž důležitým symbolem antického umění. Veliký falus se například nosíval ve starověkém Řecku v průvodu na počest boha Dionýsa (bůh plodnosti a úrody). Samotný průvod a slavnosti byly oslavou mužské potence a zpívali se při tom necudné, tzv.falické písně. Zmiňuji se o tom proto, že tyto falické písně byly jedním z pramenů pro pozdější antické komedie. V antickém divadle hráli jen muži, a aby mohli hrát různé postavy, tak používali masky. Navíc si přivazovali k pasu vztyčený falus a platilo, že čím větší, tím odvážnější hrdina. Pokud byla postava záporná, byl falus malý a někdy i svěšený. V Římě se pak konaly obdobné průvody, kterým se říkalo bakchanálie (Bakcha byl obdobou Dionýsa). Dá se říct, že takové oslavy připomínaly skupinový sex. Dovoleno bylo vše. Nakonec byly zakázané senátem v roce 186 před naším letopočtem.
Středověk a s ním křesťanství udělaly přítrž hrdosti na mužskou potenci. Sexuální výkonost se sice nesnížila, ale spíše ukryla do soukromí. Také církevní služebníci se neradi a pozvolně zbavovali sexuálního života. V některých spisech se dokonce v té době tvrdilo, že přemíra pohlavního styku zkracuje lidský život. Jako důkaz mělo být, že eunuši se dožívali prý vyššího věku než ženáči. V lékařském světě se dokonce objevil názor, že sperma je extrakt krve, a když odchází z těla, tak oslabuje organismus. Z toho vyvodili, že častá ejakulace oslabuje mozek a působí tak hloupnutí a ztrátu zraku. Na koncilech se tak vedly diskuze, jaká frekvence pohlavního styku je tedy ještě přijatelná. Nakonec se shodli na dvou maximálně třech stycích za týden. Realita byla ovšem pravděpodobně jiná. Například v Boccacciově Dekameronu se objevuje i počet desetkrát za noc.
Ještě na počátku 20.století se věřilo, že přemíra sexuálního vybití je škodlivá. Teprve moderní doba uvedla podobné předsudky na pravou míru. Jenže moderní doba s sebou přinesla i nezdravé stravování, málo pohybu, civilizační nemoci a workoholismus. Tedy problémy s potencí opačným směrem. Lékaři se stále častěji setkávají s poruchami erekce nebo plodnosti. A tak se objevují na trhu léky na podporu sexuálního apetitu a také na erekci. Patří mezi ně i modrá pilulka viagra. Patent na viagru byl vystaven roku 1996, na trh byla uvedena v roce 1998. V roce 2000 už pokrývala 92% z celkového prodeje léků na poruchu erekce. Pak ovšem vzhledem k několika incidentům její oblíbenost klesla a v loňském roce pokrývala zhruba polovinu z prodeje těchto léčiv.
Nezbývá než dodat, že se zdá, že v minulosti by obchodníci s viagrou zkrachovali. Dnes můžeme říct zaplaťpánbůh za podobné léky.
