Nejstarší civilizace pocházely z teplých krajů a lidé chodili většinou polonazí. Přes klín se ovazoval jen šátek nebo jednoduchá zástěrka. Navíc se lidé o své tělo starali, cvičili a tak nebyl důvod ho zakrývat. Starověk tedy zřejmě vůbec neznal spodní kalhotky. Pro ženy tato skutečnost byla nepříjemná jen v období menstruace, kdy si přikládaly kousky trávy, papyrus či hadřík ovázaný kolem klína. Nejčastěji ovšem toto období řešily tak, že zůstávaly doma.
Ve středověku byla situace pravděpodobně stejná, jen v období menstruace nosily ženy pod šat krátké spodky. Urozené dámy nosily tzv. menstruační košile. Ty byly delší a na bocích měly rozparky, aby se spodní cípy mohly protáhnout mezi nohama a zavázat. Změnu přinesla až renezance, která znamenala pro bohatší vrsty rozšíření krátkých spodních kalhotek. Krátké ovšem v této době znamenalo až ke kolenům. Ještě v 18.století některé dámy záměrně nenosily pod krinolínami kalhotky. Takový mladík, který pak dámě zavazoval střevíček, měl velice zajimavý výhled do jejího klína. Někdy právě takové zavázání střevíčku bylo pozvánkou na společnou noc. Skutečnost, že některé dámy nenosily spodní prádlo ještě v 19.století, měla v Anglii na svědomí i společenskou normu. Ta přikazovala dámám, že musí sedět s koleny pevně přitisknutými k sobě.
Traduje se, že slávu kalhotkám přinesly pařížské kankánové tanečnice, které také zkrátily jejich délku, aby ukázaly svá stehna. I tak však připomínaly spíše trenýrky. V šedesátých letech minulého století kralovaly spodnímu prádlu kalhotky, jak je známe dnes (tedy střih podobný slipům). Změnil se také použitý materiál, hedvábí a nylon nahradila bavlna. S dobou osmdesátých let přišlo ve světě kalhotek zkracování. Sebevědomí dam si vyžadovalo stále větší odhalování. V historii kalhotek jsou pak ještě dva významné body, a to představení bikin, a pak kalhotek, zvaných tanga. Ty se překvapivě objevily již ve 30.letech minulého století, kdy starosta v New Yorku vydal nařízení, že nazí tanečníci se musí zahalit. Dívky si chtěly nechat zadečky nahé a tak přišly na svět tanga.
Na závěr opět zajímavost. To, že se v českých zemích ještě v 17.století nenosilo mezi venkovským lidem spodní prádlo, dokládá i nařízení, které zakazuje tanec zvaný vrták. Při něm se prý muži a ženy k sobě tak necudně tiskli, že několik žen z toho přímo v šenku obtěžkáno bylo. Stejné zprávy můžeme najít v archivech i z doby masopustních zábav - jedna za všechny: “Dorotka, děvečka u čtvrtláníka Matouše, byla v masopustním čase obtěžkána, ale nemůže na své svědomí říci s kým, neboť mládenci v maskách s ní všichni tak necudně zacházeli, že netuší, s kým skutek onen vykonala.”
