Vítězství nad strašidlem

FiftyFifty, společenský magazín.
Vítězství nad strašidlem na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Vítězství nad strašidlem

FiftyFifty
Share

Vítězství nad strašidlem

seriál :: Postavte si dům na bedně od whiskey

Když chlapa vyhodí ženská, má jen několik možností. Opít se. Vystřízlivět. A najít si koníček, aby na ní přestal myslet, aby se zabavil.

Myslel jsem, nad těmi obrázky, že je to jednoduché, ale čím dál více jsem si zoufal, bylo tam totiž spousta „kdyby“. Moje pochybnosti narůstaly den ode dne. Hezké totiž to být může, ale bude to také správné? Dispozičně a také k bydlení. A do toho se přimíchala ta středeční událost.

Byla středa odpoledne, procházel jsem zrovna chodbou stavebního odboru, když proti mně vyšla tmavovlasá slečna a s milým úsměvem mě první pozdravila. Opětoval jsem pozdrav a málem nabořil hlavou zeď. Byla sympatická, vypadala příjemně a nedokázala skrýt pobavení nad mým atakem štukové omítky. Pak zmizela za rohem a já se musel zastavit. Nejen pro to, že byla na první pohled tak sympatická.

Uvědomil jsem si, že bych mohl do nového domu přivést někoho, kdo by vypadal jako ta slečna. Nebo právě jí. A to třeba na návštěvu. Nebo, co já vím, natrvalo. To jsem si uvědomoval i předtím, ale teď mi došlo, že jsem se na to díval pouze ze svého pohledu. Jistě, každý by se přizpůsobil, nebo se přizpůsobí dům, ale mně došlo právě teď, že bych tím právě nebodoval, ani neohromil, ale ani nebyl spokojený sám se sebou. Sedl jsem si na polstrovanou lavici v čekárně, zíral prázdným pohledem a přemýšlel o tom. Jak vůbec přistupují k vnitřním dispozicím ženy, co považují za praktické, co jim připadá romantické, co naplňuje štěstím duše, jejichž rozumovou stránku nahrazují pocity. A jak vnímají domov děti? Tak to stálo za to načít další láhev.

Láhev byla načatá a já se snažil vymyslet nejen rozměry, ale také uspořádání místností, tak aby to bylo víc než jen typizované a geometrické rozvržení prostorů. Po třetí sklenici jsem věděl, že chci, aby každá místnost měla svou duši. Co jsem neznal, byla odpověď na otázku, jestli jim tu duši dokážu vtisknout já.

Takže jsem, pozvolna upíjejíc zlaté etanoly, psal, co od každé té místnosti očekávám, co má plnit za účel, ale hlavně, jaké pocity má evokovat, jakou náladu má mít, jak bych se tam chtěl cítit a jak by se tam měly cítit další osoby. Osobami jsem myslel okouzlující dívky podobné té z chodby stavebního odboru, dále pak malé, něžné, hodné a hrající si děti, důstojné návštěvy, kamarády a – nedej bože – tchýni.

Věděl jsem, že to všechno nejde uspokojit, ale stálo za to, se sklenicí v ruce, se v tom ponimrat.

Pomohlo mi to dívat se na to jinak, odlehčeně, a místnosti se začaly měnit. A mě to začalo víc bavit. Psal jsem si různé poznámky k jednotlivým prostorám. Tady se bude dětem hajat. Tudy by měla procházet duše domu jako rovníková čára. A tady si po večeři při svíčkách odložíme s příjemnou a spoře oděnou kočičkou. Sem by se hodily dva modřínové schůdky. Co třeba rekuperační rozvody tepla? A tady musí klesnout čelist Karlovi. A tady bude karafa s whisky, na krbové římse, tak abych na ni dosáhl rukou, až budou praskat polena a za francouzským oknem se bude snášet sníh.

Takové a podobné poznámky pokryly papíry, má inspirace se vznášela s klesající hladinou. Měl jsem důvod ke spokojenosti. Zahubil jsem strašidlo neosobní sterility domu.

Nazítří, již vystřízlivělý, po přečtení dalších knižních a internetových rad zkušených, přibyl další plánek. Na něm byly názvy místností a já kreslil provozní souvislosti. Kam a kdy budu chodit. Kreslil jsem dráhy pohybu a trajektorie začaly tvořit zajímavé obrazce. Maloval jsem je i za ostatní spolubydlící. Nebylo to jednoduché a zabralo to několik večerů. Uvědomil jsem si, že to má smysl, a že žádný projektant, architekt, ani žádná jiná osoba to neposoudí lépe, než kdo tam bude žít a ty metry si nakonec odchodí. To mohou být denně stovky metrů. Kalkulačka znásobila dny do roků a desetiletí. A pak, jen tak pro zajímavost jsem spočítal podobným způsobem počty vyšlapaných schodů. Slušný celoživotní sportovní výkon.

Potom mě čekalo už jenom popřemýšlet o využití domu pro různé životní styly. Pro můj, svobodný, volný a pohodový život. Ale také pro případ soužití s partnerkou. A pak jako rodina s dětmi. Co kdyby pak děti bydlely s námi i v dospělosti? Kam by se dalo přistavovat a jak rozšiřovat dům? A jak naopak zjednodušit péči o dům, až vyletí z hnízda? A kysele jsem řešil otázku důchodu s pohybovým omezením, se všemi nepříjemnými bolestmi stáří. A samoty. Bylo to zbytečné, předčasné, ale chtěl jsem si být jistý, že jsem o tom přemýšlel a svoje myšlenky jsem si zapsal.

Tvorba charakteru a účelovosti domu:

účelnost místností, velikosti, tvary, výškové úrovně, stupně a schodiště

styl, charakter a duše místností

nebydlíme sami

dispoziční schéma intenzity provozu v domě

využití místností, provozní souvislosti

alternativy měnícího se životního stylu

důchodové a bezbariérové schéma


Autor:

další články seriálu Postavte si dům na bedně od whiskey



© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz