Okna do domu, světla do srdce

Komín vrhal stín na šikmé vlnění střechy a byl zalitý večerním sluncem. Obezdívka z bílých cihel byla tím světlem zrůžovělá, obepnutá plechováním. Ještě chvíli jsem seděl na tvárnici a díval se na to, jak ty barvy tmavnou. A když byly tmavé, vstal jsem, prošel vsí a zazvonil u branky, kde bydlela Iva.

Šli jsme spolu večerem, mlčeli, kromě pozdravu to bylo naprosto tiché. Přes den jsem jí zavolal do práce a domluvil si s ní večerní procházku. Hlavou mi běželo, že jsem naprosto neschopný. U rybníka jsme se zastavili. Dívali jsme se jeden na druhého. Přitiskl jsem ji k sobě. Iva se mi opřela čelem o rameno. Pohladil jsem ji po vlasech. Pak jsem ji vzal za ruku a vedl ji k lávce nad rybníkem a posadili jsme se vedle sebe na ten sněhem a deštěm zčernalý dřevěný trám. A pořád jsme mlčeli. Teď už muselo být jasné, že jsem idiot, naprosto každému. Úplně jsem cítil, že se každou vteřinkou zvedne a za vřískotu bude utíkat k domovu. Kdo by taky vydržel sedět nad erbenovou jezerní hlubinou se šílencem. A to jsem nevydržel. Nejdřív mi cukalo v koutcích a pak jsem se začal smát a smát, tak jako tehdy, když jsem viděl Bogdana ležet na podlaze, když propadl střechou. A Iva pořád neutíkala pryč a já ji chytil za ruku a vyrážel ze sebe: „Já se ti divím! Divím se, že ode mě neutíkáš pryč! Že tu se mnou vydržíš sedět! I když se chovám jako cvok! I když možná cvok jsem. Z toho všeho. A z tebe! Že nevím, co si mám myslet, co mám dělat, jak se chovat; co s tím vším. Jsi bezvadná, úžasná a já jsem rád, že tu jsi se mnou. A nevěděl jsem co říct, ale bál jsem se, že začneš nad tou hrůzou se mnou tady utíkat pryč! A musím se tomu smát! A zároveň jsem šťastný, že tu se mnou jsi!“

Iva si o mě opřela hlavu, pohladila mě a mlčela. Žádný náznak toho jejího úsměvu. Žádná slova. Hladila mne zvolna a byla naprosto tichá. Tak jsme tam seděli, až jsme byli prochladlí. Vzal jsem ji za ruku a pomalu a stále potichu jsme šli k jejímu domovu. Vážní a nemluvní.

Bylo hodně po půlnoci a já pod hvězdami šel ke své buňce. O moc dál jsem nebyl.

Polystyrenové kuličky byly všude a podlaha domu byla pokrytá bílými deskami.
Jako v rychle střiženém filmu nad ně přišla folie, hadice podlahového topení a pak vrchní betonová vrstva. Rovina a hladkost podlahy byla základem pro stavbu příček. Ze zdi trčely spletence hadic jako svazky tepen a žil otevřeného těla. Poslední metr byl stažený latí a dorovnaný hladítkem. Z basy jsem rozdal lahve piva. Zátky se rozutíkaly po zabláceném dvorku. Chlapi se umyli, odjeli a já naskládal před vchod ty láhve jako zábranu. Šedá hmota skryla tolik materiálu, tolik práce a dávala jenom tušit naději, že časem propustí teplo topného systému. Byl jsem spokojený prací, vnitřně ovšem nespokojený sebou, nechtělo se mi spát v buňce, ani jít za náves k jednomu domku. Takže jsem nasedl do auta a odjel do svého podnájmu. Příští měsíc se odstěhuji, zbytek stavby přečkám v buňce, abych mohl dát všechny peníze stavbě. Stejně jsem tam teď moc nepřebýval. Nad sklenicí jsem o tom přemýšlel. Jak přestěhovat nábytek na chalupu do stodoly, jak to zvládnout, pak mi společně s další sklenkou ulétly myšlenky k domu. Uvažoval jsem stále ještě o rekuperaci. Nízkoenergetické variantě. Ale bránil jsem se tomu. Chtělo se mi dát tomu baráčku dech stavení s otevřenými okny. A tak to také udělám.

Příčky prozradily velikosti místností a chodeb a v té červené to vypadalo všechno nějak mnohem menší. Ale neděsil jsem se. Barvy na štuku to opticky zvětší. Zase bylo časné ráno. Tentokrát jsem čekal na okna. Třel jsem si prochladlé ruce a říkal si, jak je možné, že všichni řemeslníci mají dost času a nikdy nepřijedou včas. S půlhodinovým zpožděním přijel tranzit se zapřaženým přívěsným vozíkem, na kterém byla naložená okna. Bílé rámy šestikomorového plastu a kvalitní, inertním plynem plněná skla. Nemohl jsem tu s nimi být, spěchal jsem do práce, ale hodlal jsem si vychutnat alespoň první okno. Ujasnili jsme si vzdálenosti pro vnitřní a vnější parapety, načež nahodili okno do otvoru, zamávali vodováhou jako pohádkový kouzelník hůlkou a do patřičných rohů a stran vetkli klínky. Profesionální pistolovou pěnou vypěnili čtyři místa a šli na další okno. Můj nevěřícný pohled je pobavil a řekli, že si to ještě za chviličku dorovnají, navíc velká okna a francouzské okno zajistí šrouby. Počkal jsem si až to první okno, ke kterému se vrátili, znovu přeměřili a pak obstříkli pěnou. Teprve pak jsem spokojeně nastartoval auto.

Zatímco téměř dvě desítky oken ve zdech měli odborníci umístěné během dopoledne a vypadalo to skvěle, tak čtyři střešní okna trvala další firmě téměř celý den. A nebylo to tím, že by nebyli dobří. Museli odstranit tašky, vyřezat latě a upravit je k trámům, vyrovnat okna (což v šikmé střeše plné vlnitých tašek není úplně jednoduché), přišroubovat, vypěnit, obnovit parotěsnou izolaci, přiříznout tašky, které přišly nazpět. Byli to také profesionálové. Přidali a úhledně vyrovnali olověný izolační pás, vytvarovali ho podle vln krytiny a navíc museli okna nastavit pro správný chod zdvihu. Ale vypadalo to krásně. Dům byl náhle oživlý a personifikovaný světlými místy očí. Stál jsem na dvorku a užíval si ten pohled. Na silnici zastavilo auto a vystoupila Iva. „Je to nádherný!“ řekla. Pak opatrně utrhla bodlák, co vyrostl v blátě poblíž písku, vložila ho do láhve od piva a postavila za okno. Symbol zázemí a domova. Přinesl jsem láhev a skleničky. Ťukli jsme si. Možná na spoustu krásných bodláků a pivních lahví. Možná ne. Whisky zahřála. Iva se ke mně otočila a zeptala se: „Půjdeme se projít na hráz?“

izolace podlah (IPA, polystyrenové desky, minerální izolace)

podlahové topení (folie, hadice, spojky, rozváděč, regulace)

betonování podlah (kari sítě, hadicová vodováha), možné udělat kanály pro kabely, vodu, případně radiátorové rozvody

podlahy dřevěné (izolace, trámy, případně s ventilací), rekuperace topení

stavba příček, překlady dveří, polyuretanová pěna – flexibilní navázání ke stropům nebo stěnám, kapsy ve stěnách pro ukotvení příček

okna (eurookna, plastová – komorová, dřevěná, špaletová atd.; vícevrstvá skla, výplně skel, folie na skla) – zvážit životnost a potřebu nátěru (včetně odstraňování starého laku!)

umístění v ploše fasády – velikostně a plošně vyvážené zvenku, francouzské okno

střešní okna (plastová, dřevěná, komínové průlezy), umístění a velikost, světové strany – k jihu, kam bude svítit slunce, jak se budou mýt a čistit – přístup, izolace proti průniku vody oknem i střechou, eliminace nárůstu řas