Poprvé na vlastním pozemku

FiftyFifty, společenský magazín.
Poprvé na vlastním pozemku na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Poprvé na vlastním pozemku

FiftyFifty
Share

Poprvé na vlastním pozemku

seriál :: Postavte si dům na bedně od whiskey

Když chlapa vyhodí ženská, má jen několik možností. Opít se. Vystřízlivět. A najít si koníček, aby na ní přestal myslet, aby se zabavil.

Bráchovi jsem koupil láhev s dvanáctiletým obsahem za ten tip a začal dojednávat prodej. Byl jsem rád, že jsem nemusel podepisovat smlouvy s realitkou, ale jednání s více než šedesátiletou majitelkou mě přiváděla k šílenství. Byla upovídaná a měla hodně času. Obstaral jsem výpis z katastru, pozjišťoval si územní plány a záměry s okolními pozemky. Připravil jsem kupní smlouvu (stařenka toho nebyla schopná), poradil se s právníkem a zajistil notáře. Milou paní jsem naložil a odvezl k podpisu. Zajásal jsem, když po pětiminutovém nervy drásajícím hledání našla v kabelce občanský průkaz a ulevilo se mi, když podpisy proběhly v pořádku. Dal jsem příkaz do banky a následně odkráčel se všemi náležitostmi na katastr. A stal se majitelem pozemku.

Večer jsem zaparkoval u rezavého plotu, vytáhl dřevěnou stoličku, láhev, skleničku a v růžovošedém soumraku si nalil. První kapky jsem odkápnul do půdy pro štěstí, pár na zeď a zbytek slastně polknul. Nohy natažené, ruce svěšené podél těla, skleničku v prstech, před sebou láhev, jsem se oddával pocitu majitele. Cítil jsem, jak bylo Alexandru Velikému na nově dobytém území. Noc byla dočerna, když jsem prázdnou láhev odložil ke stěně.

Ráno jsem se vyhrabal z auta, měl jsem volno a chtěl prozkoumat terén. Výhled na krajinu byl krásný, ale plot byl na odpis, vzadu zase nepřehlédnutelná hromada rádoby kompostu. Potěšila mě dřevěná, letitá kadibudka. Dala se použít. To bylo plus – potřeboval jsem zajistit zázemí pro stavbu. Terén byl nerovný, travnatý a mně se to líbilo. Plácek před domem byl připravený pro skládku materiálu a do vrat mohla krásně nacouvat nákladní auta. Pumpa vrzala, ale voda tekla, byla bez zápachu, a když jsem hodil do studny kamínek, po krátkém letu žbluňknul o hladinu. Přivázal jsem na provázek starou kramli a hladina byla čtyři metry hluboko a hloubka vody byla k mé radosti asi tak pět metrů.

Slunce se opíralo do omšelých a popraskaných zbytků tašek a já za skřípavého zvuku nepoužívaných pantů vešel do stavení. Už prvně jsem se na to díval dvojíma očima. Totiž, existují dvě možnosti a dva typy lidí. Jedni vyhledávají ruiny a zpětně je restaurují do původní podoby a tráví tím radostně svůj čas. Druzí tyto ruiny strhnou a na jejich místě postaví moderní obludu. A já stál před rozhodnutím, kam se zařadím. A věděl jsem, že i kdybych tam vzal kohokoli, nebudu mít objektivní hodnocení – prostě každý patří do nějaké skupiny. Uvnitř bylo studené příšeří. Zdi byly silné, místy se zdály navlhlé, černavé trámy byly věkovité, mohutné a některé zkroucené. Místy propadly tašky až na podlahu. Obecně to ale nebylo neřešitelné. Ťukal jsem do zdí, oloupával omítku, procházel místnosti, obdivoval pozůstatky černé kuchyně a světlo se mě dotýkalo skrze zapuštěné výklenky oken. Bylo v tom něco věčného, jistého a přetrvávajícího. Ale byl v tom také smutek věkovitosti, chladu a zimy minulosti. Viděl jsem příšeří a vosk kanoucí ze svíček. A věděl jsem, co chci. Budoucnost, světlo, teplo a pohodu. Nestál jsem o minulost, o neustálé opravy a vlhnoucí zdi.

Venku jsem obhlédl ještě jednou stavení. Bude mi líto, až padne, ale byl jsem rozhodnutý.

Seděl jsem nad další láhví. Čekalo mě setkání s architekty a projektanty. Ale předtím jsem chtěl mít jasno sám v sobě. Nafotil jsem si jak zahradu, tak stavení a teď prohlížel snímky na počítači. Slunce osvětlovalo letité zdi a také vykreslovalo kontury stromů na zahradě. Díval jsem se skrz skleničku, ve které plavaly úlomky ledu, a karamelové zbarvení alkoholu vytvářelo sépiové zbarvení fotografií, připomínalo to zašlou slávu starých věků a já to tak cítil. Popíjel jsem a říkal si – chce to udržet tenhle dojem. Viděl jsem klasické červené bobrovky, nízké stavení, kde je sedlová střecha zalomená do úhlu nad garážovým stáním. Zvažoval jsem černé betonové tašky, kanadský šindel, plochou střechu nebo došky či šindele, ale to všechno bylo cizí, umělé a do téhle zahrady to nepatřilo. Červené cihlové tašky, útulná hluboká a temná okna, masivní dveře a bytelné zdi. Zázemí a venkov. A všechno z moderních materiálů, skrytých pod hrubou omítkou. Sépiová pohlednice vyprchala, sklenice byla prázdná, čekalo mě pár hodin spánku a spousta práce.

 

Koupě pozemku, využití místa a rozhodnutí renovace nebo nová stavba

katastrální úřad

výpis z listu vlastnictví

katastrální mapa

katastrální číslo

výměra pozemku

věcná břemena

územní plány

vyřízení hypotéky

právnické služby

smlouva o smlouvě budoucí

kupní smlouva

notářem ověřené podpisy na smlouvě

vklad do katastru nemovitostí

co se dá na pozemku využít

přístupy stavební techniky

kam složit materiál

voda, elektřina

záchod

rozhodnutí, zda renovace nebo nová stavba:

finanční možnosti

stálé opravy starší stavby jsou na dlouho - pocit genia loci

moderní bydlení – záruky, bez oprav


Autor:

další články seriálu Postavte si dům na bedně od whiskey



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.