Skála v základech a mozoly

FiftyFifty, společenský magazín.
Skála v základech a mozoly na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Skála v základech a mozoly

FiftyFifty
Share
 >  >  > 

Skála v základech a mozoly

Skála v základech a mozoly

seriál :: Postavte si dům na bedně od whiskey

Když chlapa vyhodí ženská, má jen několik možností. Opít se. Vystřízlivět. A najít si koníček, aby na ní přestal myslet, aby se zabavil.

Probudil mě budík a musel už zvonit dost dlouho. Sice jsem si pamatoval, že mě Karel dovezl domů, ale to bylo všechno. Vypitá láhev stála na stole a mě bolela hlava. Zrovna jsem si roztřeseně mačkal pastu na kartáček, když se ozvala pronikavá melodie mobilu. Odložil jsem kartáček a přiblížil přístroj k uchu. „Tak šéfe, máme tady problém!“ ozval se činorodý, veselý a na můj stav příliš silný hlas. „Můžete přijet?“ „Proč, co se děje?“ vypadlo ze mě. Muselo jít o stavbu, v pozadí jsem slyšel basové hrčení dieselu. „Máme tu buď skálu, nebo dost velkej kámen!“ „A jak vám pomůžu?“ „No, buď to zkusíme odkopat, nebo to necháme, nebo by se to muselo vypikovat, vyřezat nebo odstřelit.“ S touhle komplikací jsem nepočítal, ale chtěl jsem to vidět. A měl jsem to rozhodnout. Vyčistil jsem si zuby a sedl do auta. Cítil jsem se lépe, ale zbytkový alkohol tam byl.

Když jsem vylezl z auta, po té, co jsem oznámil v práci, že se dostavím později, chlapi stáli okolo výkopu.

„Tak jsme to šéfe prubli a hejbe se to. Je to pěknej šutrák. Bejt to skála, tak to nechám, ale tohle by mělo jít ven, co myslíte?“ „Asi jo,“ přitakal jsem. O hýbajících se kamenech v základech jsem neměl páru, volat projektanta se mi nechtělo.

„Von se vám ten šutrák bude na zahradě pěkně vyjímat!“ To měl asi pravdu. „Ven s ním!“ zavelel jsem a zarostlý bagrista pokýval hlavou. Začal obkopávat a podrývat těžkou a velkou masu kamene. Pomáhal jsem těm druhým dvěma s trámky, kterými vypodkládali kámen, nežli se ho podařilo vyvalit ven pomocí praktického využití páky. A ten kámen byl špinavý, ale měl na stranu sražený komolý tvar a vypadal hezky. Měl pravdu, bude se tu vyjímat. „Tak kam ho chcete?“ řekl vousáč, když vylezl z bagru. Ukázal jsem mu místo kousek od ořechu, tam kde mělo být poblíž venkovní sezení. Usmál se a řekl, že tam to bude fajn. „Jo,“ přitakal jsem. „Musela za něj zaplatit ta chalupa, zůstane tu po ní.“ „No, však nám to taky dalo pěknou fušku!“ „S technikou to jde, ne?“ Zavrtěl hlavou. „Takováhle stará chalupa, to je jako stará ženská! Nevypadá na to, ale dá jednomu zabrat! Hahahahahaha! Ale stojí to nakonec za to, ne?!“ Neměl jsem zkušenost, ale musel jsem souhlasit.

Cestou do práce jsem stejně nakonec zavolal projektantovi. A tak jsem si vyslechl přednášku o stavbě základů, o jejich velikosti vzhledem k pevnosti podloží a zámrzné hloubce, jaké jsou vhodné základy pro písčitou a jílovitou půdu, kdy se staví piloty, a jaké má výhody či spíše nevýhody skála, že nakonec to téměř nikdy není jednoduché, ale že se zase mnohdy základy přeceňují. Po včerejší láhvi mi to bylo jedno, ale získal jsem jasný pocit, že jsem se stejně nic nedozvěděl, a že se základy stejně řeší až při jejich kopání a většina problémů se vyřeší sama, nebo nějak jednoduše. Karel mi mou teorii potvrdil, ale dál mě zanechal v mém postkocovinovém rozpoložení.

Když jsem druhý den odpoledne přijel, tak tam měl včerejší bagr mládě. Abych byl přesný, měl tam svou kopii v malém, na gumových pásech, a vypadalo to jako hračka, ale kopalo to stružky pro přípojky. Bobcat zvaný bobík odvážel hlínu na hromadu. Ta nebyla velká tolik, aby se musela odvážet zemědělcům – dohodl jsem se na vyplnění některých terénních nerovností na pozemku. Ty ostatně již byly částečně vyplněné hlínou. A hlína to byla pěkná, tmavá, a voněla úrodností. S obsluhou bobíka jsem se domluvil, jak bych si to představoval, zatímco bagristé dokončili práci. Bylo hotovo, základové pasy byly vykopané. Na ruční práci toho moc nezbylo. A na hromadě přibyly další kameny do základů.

„Zejtra přivezeme prkna a ty nerovnosti zašalujeme,“ ohlásil bagrista, naložili mládě na náklaďák, a když se zbytek skupiny nasoukal do staré škodovky, společně odjeli. Bylo tu najednou ticho. Bez ptačího zpěvu, bez větru a bez pohybu. Pak se utrhl kamínek ze stěny výkopu a za ním spadla sprška hlíny. A zase klid. Doufal jsem, že nebude pršet, dokud nevybetonujeme základy. Vytáhl jsem z auta spacák, zítra jsem měl dovolenou, naskládal matrace v buňce a hodil ho přes ně. Vyšel jsem ven a prohlížel čisté řezy základů, kráter po kameni odpočívajícím poblíž ořechu, procházel zahradou a viděl tu rozhrnutou čerstvou hlínu. Pak jsem seděl na prahu buňky, v jedné ruce vlhkou a voňavou hroudu, a v druhé křehkou, ale také voňavou skleničku. Díval jsem se na obě své ruce a viděl ta podobenství. Mé dlaně nebyly udřené a mozolovité, ale já si představoval, že jsou.

Ráno jsem vstal časně, prošel rosou k pumpě a umyl se při rozcvičce pumpováním. Bylo mi z toho pohybu a z té ledové vody skvěle. Současně přijeli stavbaři a začali shazovat prkna z korby vozu. Pak někteří prkna řezali a jiní zatloukali kolíky a já jim pomáhal. Když přijel majitel, tak mi s úsměvem nabídl zaměstnání. „Zauvažuju nad tím,“ řekl jsem. „Člověk neví, co se mu bude hodit!“ Zasmáli jsme se a dohodli se, že mu budu pomáhat s měřením. Kolem spár v zemi vyrostly ohrádky z prken a já držel plastovou trubičku na konci hadice. Utahoval jsem zátku, když jsme se přesouvali, povoloval, když jsme měřili a snažili se vyrovnávat hladinu na nastavené hodnotě. Vytvořili jsme tak tesařskou tužkou znamínka na prknech a spojili je vodorovnou čárou. Mezitím ostatní zatloukali kolíky a vzpěry podél prken. Do původních základů vyvrtali díry a vetknuli roksorové ocelové pruty, aby se pasy svázaly. Přechod výškových rozdílů byl tvořený schodovitými stupni, kde byla prkna přibitá svisle napříč.

Majitel odjel, ale zbylí stavbaři sházeli z korby uřezané zbytky trubek – ty měly tvořit otvory prostupů. Zabudovaly se skrze pasy a zabezpečily dřevěným šalováním, probíhaly nade dnem pro vodu, trochu výše pak roury pro odpady a pro kabely elektřiny.

„Tak a je to. Zítra přijedou mixy,“ pousmál se vousáč, zatímco se ostatní myli pod pumpou. Já moc nevnímal. Byl jsem sedřenej, smýval jsem ze sebe pot, zatímco mi pumpovali a říkal jsem si, že zítra už je konečně pátek. A když jsem seděl na zápraží buňky, tak ruka, která držela sklenku whisky, byla hrubá, s prasklými puchýři mozolů od pily, palice a lopaty, a ta ruka byla moje. Nemusel jsem to dělat, já vím. Ale měl jsem dojem, že když v základech domu bude můj pot, tak ten dům bude víc můj.

základové pasy – druhy a rozměry základů podle podloží, terénu, zámrzné hloubky

použitelná stavební technika, případně ruční kopáčské práce

šalování: šalovací desky, stavební dříví – prkna, kolíky, vzpěry

šalování terénních nerovností, schody ve výškových rozdílech

roksory a provázání se staršími základy a betony

určení roviny: hadicová vodováha, bublinková vodováha, nivelační přístroj

prostupy: pro vodu, odpady, elektřinu, plyn, tepelná čerpadla, kolektory atd.


Autor:

další články seriálu Postavte si dům na bedně od whiskey



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.