Petra se skutečně stavila, ostatně jsem to očekával, místo minulé kávy přešla na romantičtější bílé víno, usmívala se, chtěla se ke mně vrátit, ale neříkala nic, seděla na sedačce s nohami u sebe a v obou dlaních měla nad pokrčenými koleny oblý tvar sklenky. Stopka skleničky vrhala stíny na kalhoty a do mé mysli. Myslel jsem na to, že se sice usmívám, ale do úsměvu mi není a mé myšlenky bloudily mezi slovy ke stavbě a podvědomí vyvolalo podivné asociace úklidů místností, společenstev roztočů, hmyzích mrtvolek, pavučin, plísní a hlodavců. Petra se zrovna nadechovala, že něco řekne, já tušil co, a předešel jsem jí. „Nemá to cenu, Petro, skončilo to. A ještě nějakou chvíli potrvá, než budeme umět být kamarádi.“
Dívala se mi do očí, smutně, dlouze, pak vztáhla ruku, aby mě pohladila, ale v tom samém okamžiku si to rozmyslela. Ještě jeden pohled a najednou to pokračovalo filmovými střihy do předsíně a potom zaklaply dveře.
Tak to by bylo.
Musel jsem otevřít láhev. Tohle se neříkalo snadno a nebylo to lehké se s tím vyrovnat ani poté, ale ani pro mne nebylo lehké přijmout tehdejší Petřin odchod. Po pár skleničkách jsem se vrátil k deskám z tvrdého kartonu. Tohle mé paré projektu bylo ohmatané, jenže dnes to bylo jiné. Dostal jsem povolení. Mohl jsem začít stavět.
Měl jsem před sebou dvoje spisové desky a v každých jednu smlouvu o dílo. Ta první, kterou jsem listoval a dělal si do ní poznámky, byla na demolici. Ta druhá smlouva byla na hrubou stavbu. Dával jsem si pozor, jak je definovaná práce, termíny, odpovědnost za dílo a také jsem chtěl zádržné kromě nižší zálohy a doplatku po předání, a nezapomněl jsem na penále za nedodržení termínů a rozpočtu. Dal jsem si na to dva večery a jednu láhev osmileté whisky. Pak jsem to zanesl spolužákovi, který se živil právním poradenstvím.
Tuhle firmu mi doporučil projektant, znal je a měl s nimi dobré zkušenosti. Problém byl, že dobré zkušenosti s nimi mělo hodně lidí a tím pádem byl jejich kalendář plný. S mými připomínkami problém majitelé neměli, dohodli jsme se pouze na několika úpravách. Na čem jsme se dohodnout neuměli, byly termíny. Podmínky, tak jak jsem je nastavil, nebyli schopni dodržet. Ale nabídli mi řešení, že datum dokončení bude sice ve smlouvě pozdější, ale že mi vyjdou vstříc a budou na mé stavbě pracovat průběžně, tak jak se jim budou uvolňovat pracovníci na jiných stavbách. Zdálo se mi to akceptovatelné.
Stál jsem s majitelem stavební firmy u vrat a domlouvali se, kam se bude dávat suť. Za plotem vrčela Tatra a před domkem stál bagr. Na polorozpadlé střeše se pohybovalo několik dělníků v montérkách. Bylo časné ráno, vzduch byl ostře chladný, vítr pohyboval listím. Majitel dodržel slovo a skutečně nastoupili do deseti dnů od podpisu smlouvy. Šéf skupiny, malý tmavý a ošlehaný mužík se obratně spustil ze střechy, mávnul na majitele a naskočil na bagr. Podali jsme si s majitelem ruce a já nastartoval auto a vyrazil. Nechtěl jsem se dívat, jak se hroutí střecha a zdi.
Napil jsem se, položil skleničku na stůl a opřel o ni fotografii. Byl na ní starý domek v zahrádce. Po dnešním dni byl už jen na obrázku. Díval jsem se na něj a věděl, že dnešním dnem mi to začalo. Už do teď mě to stálo velké úsilí, ale teď to začínalo doopravdy. Dnes.
smlouva o dílo na hrubou stavbu:
detailní specifikace - definice díla,
termíny,
finanční podmínky a časování plateb,
záruky,
penále
ceny služeb a materiálů,
otevřené kalkulace,
porovnání cen,
konkurenční nabídky
právní pomoc
kudy se bude vstupovat a vjíždět na stavbu
úložiště sutě, odvoz suti
demolice domu
