Na začátek malá hádanka. Toto je výňatek z pravidel jednoho z tzv. letních sportů, který je však možno hrát i v zimě.
- Čepičky musí být v kontrastních barvách, jiných než červená, podle povolení rozhodčích, ale také kontrastní k barvě míče. Rozhodčí může nařídit družstvu použití bílých nebo modrých čepiček. Brankáři musí mít červenou čepičku.
- Hráč nesmí mít na těle žádný krém, olej nebo podobnou látku. Zjistí-li rozhodčí před zahájením hry, že je hráč takovou látkou natřen, musí mu nařídit, aby ji okamžitě odstranil.
Že neuhodnete, o jakém sportu bude dnes řeč? Nene, nejedná se ani o závod v pletení čepic, ani o soutěž v opalování.
Takže nápověda: V odstavci 3.1 pravidel tohoto sportu se velmi nečekaně praví, že: "Míč musí být kulatý…"
Skutečně, kdo by to byl řekl?!
Autor už se bál, že ho tento týden mine jakýkoli sportovní zážitek a začínal si zoufat nad nedostatkem témat. Když tu náhle - jak by napsala naše šéfredaktorka - se v sobotu ocitl na mimořádném tréningu družstva vodních pólistek! Že jste o takovém sportu v životě neslyšeli? Ale slyšeli! Byli totiž doby, kdy Česká televize vysílala ze všech možných sportů bůhví proč pouze autokros, kolovou a právě vodní pólo. Vzpomínáte? Bylo to před rokem ´89.
Je sice pravda, že vodní pólo je sport, kterému se běžně říká házená a mezi příčetnými jedinci se za normálních okolností hraje v dobře větrané hale a nikoli v bazénu. Nicméně na okraji zájmu je dnes tento sport neprávem. A sice proto, že vodní pólistky patří bezesporu k ženám, jakých není mnoho. Běžné družstvo vodních pólistek sestává podle pravidel ze šesti hráček a jedné brankářky. Autor je po sobotním zážitku toho názoru, že sedm takových žen je až až.
Trénující ženstvo, které měl autor možnost tak dobře zblízka poznat, se jmenuje STEPP Praha a jeho domácím hřištěm je bazén. (Prostě neuvěřitelný!) Tento jejich bazén se nachází v pražském Podolí. STEPP patří k čelním mužstvům ženského vodního póla v Čechách a na Moravě - hraje totiž první ligu a drží se v horní polovině tabulky. Radost z takového úspěchu nekazí děvčatům ani skutečnost, že jiná liga než ta první u nás neexistuje a ženstev, které se jí účastní je všeho všudy osm.
Jako basa tvrdí muziku, tak družstvo vodních pólařek drží nad hladinou žena číslo jedna - brankářka. Pokud mě neklamal zrak i ostatní smysly, je brankářka mužstva STEPP žena skutečně rázná, která se nebojí žádné přímé akce a ráda plave soupeři vstříc dokonce i tehdy, když soupeř vůbec neútočí. To může váhavější střelce skutečně zaskočit.
Zajímavé hráčky ale najdeme i ve středu pole. Bohužel v průběhu běžného zápasu z nich tolik nemáme, poněvadž pod zčeřenou hladinu se špatně vidí. (Hladina je vůbec něco, čím jsou děvčata přímo uhranuta. A to zejména tehdy, jedná-li se o hladinu kapaliny s vyšším obsahem alkoholu.) Na tomto jejich mimořádném tréningu však měli ohromení fanoušci nejednu možnost viděli z hráček mnohem více, než se kdy odvážili doufat.
Tréning začal zvolna a celé ženstvo STEPPu se drželo trochu nečekaně u stolu v rohu hřiště. Jak ale děj nabýval na dramatičnosti, některé z hráček se odvážily přímo k pípě, kde se pak po většinu hracího času velmi efektně opíraly o bar. S postupující únavou ze zvyšujícího se tempa hry však některé začínaly na baru i viset. Ale tomu se není co divit. Tak náročný tréning, jako byl tento sobotní, prostě nemohl neunavit i výjimečně fyzicky disponované ženy z družstva STEPP.
A vrcholný moment tréningu? V době, kdy už na baru visící hráčky jevily tendence k vodorovnosti, nečekaně prudce vyrazila brankářka STEPPu do středu hřiště, kde se jala tančit tak mocně, až utvořila vír, který do svého středu strhával ty z diváků, kteří se nedostatečně drželi svých židlí.
Pokud, čtenáři, hledáš nevšední zážitek, měl bys navštívit zápas ženstva STEPPu. Autor v životě neviděl, aby ženy tak rozdílné, co se vzhledu, výšky, jakož i jiných parametrů týče, tvořily jeden vysoce funkční celek. Prostě vodní pólo a zvláště hráčky STEPPu nejsou pro kdejakého cápka!
