Vyjíždím kvůli Mezinárodnímu dudáckému festivalu z Prahy do Strakonic už velice brzy ráno a zjišťuji, že v tuhle nekřesťanskou hodinu vstává ze stejného důvodu několik desítek lidí - rodiny s dětmi i důchodci. Během cesty neslyším nic jiného než dudáci sem, dudáci tam, dudáci tenkrát.
Jistě, díky legendárnímu Švandovi Dudákovi mají Strakonice dlouhodobou dudáckou tradici.
Jinak poměrně malé a klidné město se nyní plní turisty z celého světa, o čemž se mám brzy přesvědčit. Polovina města uzavřená kvůli průvodu, druhá polovina kolabujících řidičů, co nemají kde zaparkovat. Vhod tedy přichází i benzínky a místa se zákazem stání. Oni teď stejně kluci od Policie mají jiné starosti.
Je 24. srpna 2008. Den, kdy končí olympiáda v Pekingu. Bavím se představou, že o takovéhle návštěvnosti by si Čína mohla jen nechat zdát. Festival probíhá od čtvrtka a právě dnes vrcholí průvodem dudáckých skupin městem a závěrečným programem na hradě Rumpál.
Čekám v davu, div nejsem ušlapaná. Obrovská ceremonie - povozy s koňmi, vlajky EU a všech přítomných států. Nejdřív vystupuje místní Prácheňáček a jiné české soubory trošku připomínající Valašsko, místy snad Spartakiádu? Následně přichází na řadu Great Britain, bíle odění Slovinci, Bulhaři a Francouzi. Příchod Španělů, jejichž rázná a sjednocená chůze vypadá jako u strážců Buckinghamského paláce, vnáší trochu latino muziky. Lidi začínají podupávat a vlnit boky do rytmu. To už ale skupinka mění repertoár a hraje Kdyby byl Bavorov. A vlastně proč ne, trošku Bavorov s nádechem slané vody. Za nimi se řítí Holanďané. Skupinka jen 4 lidí, dospělých chlapů, jenž řádí jak malé děti. S rostoucím aplausem přidávají nová akrobatická čísla a ani se jim nechce postupovat kupředu.
Turci a Bulhaři voní trošku po exotice. Ženy jsou zahalené v šátcích a s mnoha cinkrlaty vypadají jak vystřižené z cikánských románů. A jejich národní hudba? Zvláštní, tajemná, těžko identifikovatelná. Rakušané zdraví česky Achoj a víc než dudám se věnují pózování fotografům. Inu, třeba bude moje fotka v Fiftyfifty, říkají si!
Zhruba dvouhodinový zážitek uzavírá skupina největší - Skotové. Na rozdíl od ostatních, oni se drží pevných pravidel a jsou to dudáci jak ze škatulky - i s kilty. Netancují. Jen přeci, však víte, co se říká o tradici nošení kiltů, že?
Průvod - i celý Mezinárodní dudácký festival - pomalu končí. Jak se dozvídám z reakce lidí, všichni si to naprosto užili. Především Holanďané, Skotové a Britové pojali festival jako ochutnávku strakonického piva. Alespoň tak to chápu z reakce slečny za mnou: "Hele mami, tamhleten vepředu, to je ten, co se u nás v hospodě tak vožral, že do hotelu lezl po čtyřech!" Minulá tlumočnice Španělů zase do tří do rána pekla typické české buchty s povidly a koláče, neboť to kluci z jihu doma neznají. Tak něco i na cestu...
Také se dozvídám, že letos chybí dva pánové - bratři z Irska. Jezdili sem prý na festivaly dlouhá léta, předloni už přijel jen jeden z nich, letos žádný...
Je konec a Strakonice téměř kolabují. Lidé i turisté odjíždějí do různých koutů republiky i Evropy. Tu pán z Passau, z Kolína, z Ostravy i z Bratislavy. Nedá se vyjet, vycouvat, jen se popojíždí po centimentrech. A přesto té cesty nikdo nelituje. Kde jinde můžete poznat kulturu tolika zemí a kde jinde vás Francouz společně s Belgičanem pozvou na panáka a ještě vám k tomu zahrají Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany...?
