Startuje první ročník Bohemia Jazz Fest

Festival Bohemia Jazz Fest (BJF) je svým rozsahem i významem koncipován jako ojedinělá akce. Projekt se zrodil v hlavě vynikajícího jazzového muzikanta Rudyho Linky a jeho přátel.

Bohemia Jazz Fest 2007

Jako svůj stěžejní úkol chce festival představit české, ale i středoevropské veřejnosti hudbu nejvyšší kvality, umožnit setkávání nejlepších světových hudebníků na otevřené scéně a tím zvyšovat prestiž České republiky jako významného kulturního přístavu v srdci Evropy.

Festival se bude konat opakovaně každý rok přibližně v podobném letním termínu a účastnit se ho budou špičky jazzu ze Spojených států a nejlepší hudebníci z Evropy. Zároveň půjde o pozoruhodnou společensko-kulturní akci pro Prahu a jihočeský region. Moderní forma open air festivalu bez vstupného, navíc ve skvostných architektonických prostorách na historických náměstích, s výtečným zvukem a imaginativním osvětlením, jistě zajistí úspěch akce, která má ambice stát se událostí středoevropského formátu.

Premiérový I. ročník hudebního festivalu Bohemia Jazz Fest se uskuteční ve dnech 13. - 15. července 2006 na Staroměstském náměstí v Praze, Velkém náměstí v Prachaticích a  na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.

čtvrtek 13. července
16:00 – 23:00 hodin Veřejný koncert Praha, Staroměstské náměstí
pátek 14. července
16:00 – 23:00 hodin Veřejný koncert Prachatice, Velké náměstí
sobota 15. července
16:00 – 23:00 hodin Veřejný koncert České Budějovice ,náměstí Přemysla Otakara II.

Vystupující:
Bill Frisell Quintet (USA) - http://www.billfrisell.com
N.Y. Punk Funk All Stars (USA)
Ravi Coltrane Quartet (USA) - http://www.ravicoltrane.com
Yellowjackets (USA) - http://www.yellowjackets.com
Bobo Stenson Trio (Švédsko) - http://europejazz.net/mus/stenson.htm
Johannes Enders Trio (Německo) - http://www.enders-room.de/
Joris Dodli Quintet (Rakousko)
G. Centis, F. Uhlíř, N. Zaninotto, F. Kop, R. Linka (Itálie, ČR)


KONTAKTY

http://www.bohemiajazzfest.cz
http://www.bohemiajazzfest.com
http://www.rudylinka.com

Kytarista Rudy Linka, patřící bezesporu ke světové jazzové špičce, se narodil roku 1960 v Praze. Ve svých devatenácti letech emigroval z tehdejšího Československa do Švédska, kde se oženil. Od roku 1985 žije se svou ženou ve Spojených státech. Časopis Downbeat jej ve své anketě zařadil mezi deset nejlepších jazzových kytaristů světa.

Rudy Linka studoval na pražské konzervatoři u Karla Velebného, klasickou kytaru a kompozici ve Stockholmu a získal stipendium na prestižní Berklee College v Bostonu, kde studoval u Jimiho Halla a Johna Abercrombieho. Soukromé lekce kytarové hry dostával také od legendárního Johna Scofielda. Rudy Linka vydal za svou kariéru deset CD (u prestižních hudebních labelů jako např. Enja Records nebo Universum), na nichž spolupracoval se členy svého tria i s řadou renomovaných jazzových hudebníků (kontrabasista George Mraz, trumpetista Miles Evans, kytarista John Scofield).

Pro hudbu Linkova tria, které patří v současnosti k nejlepším na newyorské jazzové scéně, je příznačná absolutní muzikantská sehranost a mistrovský cit pro pohyb na tenkých hranicích jednotlivých žánrů od čistého jazzu přes blues, folk, latinu až k energickému funku a pulsujícímu junglu.

POCTY / OCENĚNÍ / STIPENDIA / GRANTY:

1991 udělení stipendia od Mesa/Boogie amps, Thomastik strings a Lexicon effects

1998 v anketě časopisu Down Beat Magazine zvolen jedním z deseti nejlepších jazzových kytaristů na světě

1996 Enja CD „Czech it out“ – časopisem Jazz Thing Magazine zvoleno jedním z nejlepších CD v Německu

1995 Travel grant od Arts International New York

1994 Jazz performance grant od NEA

1994 Travel grant from Arts International New York

1993 Jazz composer grant od NEA

1992 Jazz performance grant od NEA 

1985 členství v Jim Hall na Berklee College of Music

NAHRÁVKY:

2001 Universal CD „Just between Us”

1999 Tap shoe CD: „Emotions in Motion”

1997 Enja CD „Always double Czech”

1995 Enja CD „Czech It Out

1994 Timeless CD „Live it up”

1993 Arta CD „Mostly Standards”

1992 Arta CD „News from Home”

1991 Punc CD „Rudy Linka Quartet”

PEDAGOGICKÁ ČINNOST:

1989 - 1995 vedoucí hudebního oddělení na The Day School v New Yorku

1991 - 2000 hudební poradce pro NYCHA, mistrovské lekce na předních hudebních konzervatořích ve Spojených státech (Berklee, Oberlin aj.), Evropě a Kanadě

1980 – soukromý učitel hry na kytaru

Prohlížím si tvé fotoalbum a napadá mě, že máš opravdu pestrý život…

Ano, to mám, nikdy jsem si nepomyslel, že můj život bude tak bohatý, a jsem za to velice vděčný. Všechny ty události v mém životě se vlastně staly takovou organickou souhrou náhod.

Kolik ti bylo, když jsi odešel z Československa?

Bylo mi devatenáct let, když jsem odcházel. S odstupem času vidím, jaký vliv na odchod měl můj tehdejší věk. Všechno je tak nějak jednodušší, když je člověk mladý. Neuměl jsem švédsky, neuměl jsem si uvařit, ale nic z toho pro mě nebyl problém. Musel jsem zvládnout všechno, abych „přežil“, ale hlavně jsem byl mladý a všechno šlo snáz. Vzpomínám, jak jsem přijel do Spojených států. To mi bylo pětadvacet a už jsem cítil, že je pro mě o něco těžší učit se anglicky.

Jaké byly tvé začátky v emigraci?

Jak jsem řekl, vzhledem k věku pro mě odchod do Švédska nebyl tak složitý. Odcházel jsem sám a se svou rodinou, která tam již žila, jsem se moc nestýkal. Bydlel jsem u kamaráda ve Stockholmu. Téměř záhy jsem také potkal svou budoucí ženou, se kterou jsme spolu dodnes. Ve Stockholmu jsme žili 6 let. Pak jsme odešli do Ameriky studovat. Já muziku a moje žena film.

Už přes dvacet let žiješ na newyorském Manhattanu. Jaké to je pro kluka z Prahy?

V Praze jsme bydleli v Biskupské ulici, to je kousek od Bílé Labuti, v centru. Pak Stockholm, New York, takže já jsem vlastně vždycky žil ve městě, jsem asi takový městský člověk. Když jsem ale přišel do New Yorku, pochopil jsem, že je úplně jiný než ostatní města. Má něco, o čem všichni, kdo zde byli, mluví. Cítíte to, už když se blížíte vlakem nebo autobusem. Máte tu pocit, že se kolem vás neustále něco děje. Je to taková energie, že dokonce někteří turisté v hotelech nemohou spát. Na druhou stranu musím říct, že ten přechod z Biskupské ulice u Petrského náměstí v Praze na 62. avenue není až tak dramatický, jak by se zdálo. Část Manhattanu, ve které bydlíme, se skládá z malých čtvrtí - bloků, kde se všichni znají. Rozhodně tu nemá člověk pocit anonymity, jak si asi hodně lidí myslí.

Pověz mi něco o tvé dceři Stephanii. Podle fotek je to velmi krásná slečna.

Stephanii bylo letos šestnáct let. Momentálně se připravuje na závěrečné zkoušky na gymnáziu, a tak má plnou hlavu učení. Škola ji teď natolik zaměstnává, že musela přerušit i své aktivity v modelingu, kterému se věnuje už od deseti let.

„Potatila se“? Zdědila hudební talent?

Tak to mohu potvrdit stoprocentně. Stephanie má ohromný talent. Hrála na cello, věnuje se kytaře a klavíru. Nevím, zda bude mít i to pravé zapálení pro muziku, je totiž ve věku, kdy se rozhlíží, rozhoduje, co bude dělat, a chce zkoušet různé věci.

Co pro tebe v tvém životě znamená hudba? Konkrétně jazz?

Jazz pro mne není jenom hudba. Jazz je skutečně celá životní filozofie. Dal mi toho v životě velmi mnoho. Například mě spojil s lidmi. Já jsem se nikdy po odchodu z Československa necítil sám. Vždycky jsem kolem sebe měl kamarády muzikanty, lidi, se kterými cítíš, že máte něco společného. A vůbec nevadí, že neumíš švédsky, anglicky - rozumíte si! Pro mě bylo něco úžasného potkávat ty lidi, které už jsem znal z dřívější doby díky jejich nahrávkám.

Nejsilnější dojem a zároveň asi pro mne nejdůležitější věc doposud je, že jsem osobně poznal lidi, jejichž hudbu jsem obdivoval a mohl zjistit, že jsou to skvělí lidé. Možná, že to, jakými jsou lidmi, je pro mne ještě důležitější než to, jak hrají. Došlo to u mě tak daleko, že když se mi nelíbí, jak někdo hraje, vím, že to nebude člověk, se kterým budu cítit to napojení, že to nebude takový pohodář.

Hudba je neskutečná psychologie. Je oknem do duše. Pro mě je hraní něco jako pro druhé lidi například jóga. Kdybych měl být někde na dovolené a třeba jen dva dny nehrát, nebudu schopen se soustředit, nic neudělám. Pro mě není každodenní cvičení nějakou řeholí, ale časem, kdy jsem sám se sebou, v tichu, a můžu se soustředit na ty miniaturní záležitosti, které jsou v životě podstatné. Hraní pro mě znamená vyčistit si mozek. Potřebuji hrát sám pro sebe. Samozřejmě, že je fajn, že lidi chodí na má vystoupení, poslouchají a kupují mé desky, jsem na podiu se skvělými muzikanty, ale já bych tu hudbu dělal, i kdyby tohle všechno nebylo.

Prestižní hudební magazín Downbeat tě zařadil mezi 10 nejlepších jazzových kytaristů světa. Jaká byla cesta k takovéhle poctě?

Já věřím tomu, že nejdůležitější je dělat věci pořádně a vytrvale. Je jedno, jestli člověk dělá třeba v pekárně. Pokud nedá do toho rohlíku něco opravdu ze sebe, bude to znát. Myslím, že je také důležité nenechat se zastavit pocitem, že jsme součástí nějakého velkého systému a prostě musíme fungovat. Být v klidu a přirozeně fungovat, to je zásada. Pak člověk snáz přijde na to, jak ty věci dělat správně.

Pohybuješ se mezi špičkami jazzu. Jací jsou jazzmani? Jak bys je charakterizoval?

Vrátím se k tomu, proč jsem mluvil o jazzu jako o filozofii a za příklad si vezmu svého kamaráda ze školy, Jardu Duška, který není sice jazzman, ale má v sobě to, co ti chci vysvětlit. Jde o to, že máš nějakou svou filozofii, svůj pohled na život. Ten je tvůj a nezměníš ho jen kvůli tomu, že přišel nový katalog obchoďáku a v něm jsou nové věci, co teď letí. Já jsem byl k hudbě přitahován už od dětství; v šesti jsem začal hrát na housle, ve dvanácti na kytaru. Hudba mě opravdu lákala a zajímala. Sám jsem si našel učitele, sám jsem pak po návratu ze školy každý den cvičil. Nikdo mi neříkal, že to mám dělat. Na gymnázium se mnou chodil Jarda Dušek, který se už tehdy věnoval divadlu se stejným nasazením jako já hudbě. Neviděli jsme se pak asi pětadvacet let, ale když jsme se po těch dlouhých letech opět potkali, byl Jarda úplně stejný, jakého jsem si pamatoval ze školy. Stále zapálený pro divadlo. A tohle „zapálení se“ pro něco já vidím jako zásadní věc.

Každý by měl mít něco, za čím si jde. Ne však jen pro peníze nebo slávu. Mělo by to být něco, co je tou tvou životní filozofií, a za čím si jdeš, ať se děje, co se děje. U jazzu to platí dvojnásob, protože ten nepodléhá módním vlivům a trendům doby jako jiné hudební žánry. A takoví jsou i lidé, kteří se jazzu věnují.

Jak jsi přišel na nápad zorganizovat jazzový festival v Čechách, navíc venku na náměstích?

Proč jsem se rozhodl zorganizovat jazzový festival v Čechách? Tahle myšlenka se rodila a vyvíjela velice dlouho. Na začátku devadesátých let se mě začali lidi ptát, jestli se také jako mnozí vrátím do Čech. Už tehdy jsem věděl, že to neudělám. Můj život je již pevně spojený s New Yorkem. Mám tu svou rodinu, milovanou ženu a dceru, která se zde narodila, našeho psa.

Pak šel ale čas a já dostal možnost koupit chalupu v jižních Čechách, nedaleko Prachatic. Chalupa si žádala velké opravy a já tedy začal jezdit do Čech častěji. Když jsem poprvé uviděl nádherné prachatické náměstí, řekl jsem si, že by bylo fajn tady udělat jazzový festival. Takový, na kterých tak často hráváme v  Itálii. Nadchla mě myšlenka přenést tu skvělou atmosféru z italských náměstí, která jsou pravidelnými dějišti hudebních festivalů, na jih Čech. Další shody náhod a hlavně dobří a „zapálení“ lidé dovedli mou myšlenku jazzového festivalu až do současné podoby, a tak se 1. ročník Bohemia Jazz Festu uskuteční v polovině letošního července hned na třech nádherných historických náměstích: v Praze, Prachaticích a v Českých Budějovicích. Věřím, že se všichni nechají zlákat neopakovatelnou atmosférou koncertů pod širým nebem, bez vstupného, s dobrým pitím a pohodovou náladou všech zúčastněných. O tom je totiž jazz především.

Zdroj: Karel Fišer, 2.media.cz - tisk. zpráva