Zrní přicházejí před Vánocemi s klipem k akustické verzi písničky Když se ztratíš. Intimní náladu zachytil režisér Tomáš Bláha v kladenské kapli sv. Floriána.
Zrní jsou věčnými inovátory a hledači, mají stále plné ruce práce a vždy chystají něco výjimečného. Důkazem je nový videoklip k živě zahrané skladbě Když se ztratíš z posledního alba Jiskřící. „Cait je varhaníkem v kladenskym kostele. A nás napadlo zahrát si tuhle písničku s varhanama. Má totiž bohatou harmonii, která k tomu vybízí. Přizvali jsme Tomáše Bláhu, aby nám to hraní natočil na kameru. Tomáš točil všechny klipy k nový desce a byl s náma i v Madridu při natáčení alba. Zvuk nabíral náš příležitostnej koncertní zvukař Viki Hokeš. Sešli jsme se v kladenský kaply sv. Floriána a na pár verzí jsme to natočili“, přibližuje natáčení zpěvák kapely Honza Unger. Když se ztratíš v sobě nese zvukovou syrovovost nepřikrášlenou postprodukcí ve studiu. Dominantní jsou zde především kostelní varhany, silné a libozvučné, dokonale podtrhující harmonii skladby i citlivost netradičně zvoleného prostoru. Celý počin svým charakterem předznamenává chystané turné Černá hodinka a půl v roce 2018.
S natáčením se pojí také smutná událost úmrtí otce bubeníka Ondřeje Slavíka: „Našemu Ondřejovi den nato v nemocnici umřel táta. A tak, aniž bychom to věděli, hráli jsme v tu chvíli Ondřejovýmu tátovi, kterýho jsme všichni znali, na rozloučenou. A ač je "Když se ztratíš" jinak písnička o rození, tahle verze je o mizení, který je k tomu rození nutný. V klipu hraje nečekanej herec, motýl, kterýho to naše hraní probudilo ze spánku. Tak asi je to Ondřejův táta“, dodává Unger. Klip je tak poctou památce zesnulého pana Slavíka, kulisy kostela a ze spánku probudivší se motýl dávají dohromady dojemnou a mystickou obrazovou mozaiku místa a času.
Letos na podzim zažili Zrní v bratislavském klubu Ateliér Babylon mimořádnou situaci, kdy už na zvukovce přestala jít elektřina. Kapelu to donutilo improvizovat a odehrát koncert akusticky, tedy ne úplně, na poslední chvíli se podařilo zajistit prodlužovačku z nedalekého fast foodu, přizvučili si tedy zpěv, housle, kytaru a rozsvítili pár světel. V celém prostoru se zapálily svíčky, Zrní hráli pod pódiem, mezi lidmi, bez elektronických podkladů a posluchači s nimi zpívali. Druhý den cestou zpět se v dodávce dohodli, že tohle musí zopakovat, inspirovat se touhle nečekanou situací a odehrát takhle část koncertů v příštím roce. Vytvořit simulovaný black out, černou hodinku.
Po vyprodaném křtu desky Jiskřící ve Foru Karlín se Zrní vrací zpět právě k tomuto formátu. V nadcházejícím roce připravují jedinečné turné Černá hodinka a půl, velká klubová pódia vymění za kavárny či neobvyklé kulturní prostory.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
