Všechny kapely byly nejlepší

FiftyFifty, společenský magazín.
Všechny kapely byly nejlepší na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Všechny kapely byly nejlepší

FiftyFifty
Share

Všechny kapely byly nejlepší

4. – 6.7. proběhl v Českém Brodě už dvanáctý ročník hudebního festivalu Rock For People. Nejen hlavní headliner Manu Chao přilákal 18 000 diváků. Rekordní účast! A co nejvíc? Nezapršelo…

Festival v Českém Brodě vyrostl z malé akce pro pár přátel a jejich kapely, v jeden z největších festivalů v Čechách. Za dvanáct let trvání už hostil řadu českých i zahraničních skupin. Každý ročník doprovázel déšť a bláto, až se ustálilo rčení: „Prší jako v Brodě.“ Ale letos to bylo jinak. Slunce svítilo všechny dny festivalu jako o život.
V den „nula“, tedy v pondělí 3.7. se malé městečko Český Brod začalo zaplňovat festivalovými návštěvníky. Pro tyto nedočkavce byl, jako každý rok, uspořádán večírek, který zahájila kapela L’libjekovid. Ti všímavější ihned odhalili pozpátku psaný název Divokej Bill a nenechali se zmást.


První festivalový den se otevřela všechna čtyři pódia, která byla rozdělena podle žánrů. Největší z nich „field stage“ na poli, hostilo i největší hvězdy festivalu. Zatímco na  vedlejším pódiu hráli Sunshine, vynikající česká, nečesky znějící kapela, na „filed stage“ dohráli Gaia Mesiah. Tahle crossoverová „holčičí“ partička se  divákům představila jako Ganja Mesanja z Ganjastanu a ačkoli bylo hrozitánské vedro, lidé skákali a, i když zpocení, bavili se náramně. V tento čas se rozjel i „global station“, stan určený především taneční muzice. Člověk by se musel rozkrájet, aby stihl všechno, co by rád. Bylo nutné tedy dělat kompromisy.
Co rozhodně stálo za to, že neuvidíte Znouzecnost, byla japonská skupina bubeníků, kteří si říkají Gocco. Nezapomenutelné víření a úžasná choreografie. Za pódiem v zázemí, seděla parta opravdových „macho“ mexikánců a baštila fazole. Na pódiu se z nich vyklubala famózní ska kapela Los del Abajo s obřím bubnem a ještě větším charisma.
To už se první festivalový den pomalu choulil do šera a na ostatních pódiích hráli Wohnout, Cocotte Minute a Maradona Jazz a všichni návštěvníci se slézali blíž a blíž, protože na pódiu se objevil nenápadný pán v čepici a teplákách. Manu Chao and Radio Bemba Sound System. Největší a nejdražší hvězda Rock For People. Mnohé nadchla, někoho zklamala, ale více snad, než samotné vystoupení Manu Chao, byla úžasná atmosféra, která se vlnila mezi tisíci natěšených lidí. První den uzavřely francouzští Hushpuppies a na druhém pódiu United Falvour, kteří byli rozhodně živější a veselejší než samotný man Manu. Ale i přesto se do stanového městečka šinuli ospalí a utancovaní lidé a ještě si pobrukovali: „ééé Bobby Marley…“ a bylo jim dobře.


Druhý den stále svítilo slunce a objevovali se první návštěvníci se zarudlou pokožkou. Tento den patřil „Superstar“, protože na jednom pódiu se vystřídala německá „pop idol“ Elli&Band a naše Gába Al Dhába a Aneta Langerová. Na „field stage“ to rozjeli neopakovatelní amíci Madball. Jejich hardcore přilákal a roztančil kdekoho. Málokdy se střetne tak syrová muzika s takovou dynamikou. Vystřídala je americká dvojice hudebníků Two Galants s rozjímavým popem. Obrovský úspěch sklidil také písničkář Jiří Schmitzer, který pro skandování davu: „Jirko! Jirko!“ téměř nemohl hrát. Ale to už se pod vedlejším pódiem chystali snad všichni na Tři sestry. Na Rock for People bylo hodně cizinců. Chudáci zřejmě vůbec nepochopili, co to je za fenomén a udiveně stáli opodál a snažili se zjistit, proč Lou Fanánek Hagen ani nemusí zpívat, když to odzpívají fanoušci, a kdože je to vlastně Láďa s autobusem. Tři sestry přebily statečně i hlavní hvězdu večera americké Fun Lovin Criminals, kteří nepřekvapili ničím neobvyklým, ale zahráli vtipný a vyrovnaný koncert plný skvělé muziky.
Končil pomalu druhý den a ještě pořád ani kapka deště. Mnozí si už mysleli, že jsou snad na jiném festivalu. Večer ukončili New York Ska Jazz Ensemble. Zvláštní kombinace ska a jazzu, překvapivě skákavé i zádumčivé melodie v podání skvělých instrumentalistů. Zlatá třešnička na dortu druhého festivalového dne byli punkoví Plexis, kteří dokázali, že v Čechách rozhodně není punk mrtvý. Druhou stage uzavřela taneční parta Skyline, která je den ode dne lepší a lepší a jejich živá vystoupení jsou výborná. Třetí stage zakončila kapela Shaark a taneční „global station“ našláplí DJ Aphrodite z Anglie a jeho hosté MC Junior Red One a Katcha.


Třetí, tedy poslední festivalový den bylo snad ještě větší horko a po nějakém obláčku ani památky. V poledním žáru zvedli na nohy unavené lidi Five O’clock Tea. Česká kombinace crossoveru a hiphopu, trochu kořeněná punkem. Po těchto divoších se „stadium stage“ na celý den uklidnilo a zahalilo do melodií jemnějších. Ne moc výrazní UDG nijak převratně nezazářili, Už jsme doma přitáhli jen své skalní posluchače a bluesově hraví –123min rozvlnili všechny sedící. Tyhle kapely předvedly standardní vystoupení, ničím nové, škoda.
Zato vedle na „field stage“ to vřelo. Američtí Agnostic Front předvedli nejlepší koncert festivalu. Ač drsní chlapíci s kérkami od hlavy až po paty, poddali se publiku a s úsměvem vypustili vlny skvělého hardcoru míchaného vším možným, jen ne ničím špatným. Tou dobou se pokusila o unplugged česká kytarovka Prohrála v kartách. Výsledek poněkud mrtvý, ale lidé se bavili. Krucipüsk předvedli, že i v našich luzích a hájích to umíme rozjet ve světovém měřítku a vyburcovat davy k blbnutí. Po zběsilých pogo tancích v kotli pod hlavním pódiem přišli na řadu Mňága a Žďorp. Nikdy nikoho neznechutí, když neroztančí, alespoň chytře pobaví. Mňága je přeci jenom jeden z hudebních pokladů, které na české scéně máme.
Jelikož na letošním Rock For People natáčel Divokej Bill nové DVD, byl jejich koncert řazen tak, aby se nepřekrýval s žádnou jinou kapelou. Aby totiž všichni neměli jinou možnost a vytvořili tak příznivé podmínky šílícího davu. Stalo se.
Hlavní hvězdou posledního dne byli britští Matafix, kteří přijeli se směsicí popu, triphopu a tanečních rytmů. Téměř žádná světla, žádné okázalé pózy, jen skvělá hudba. Matafix nejsou kapela jednoho hitu, jsou muzikanti s hlavou otevřenou. Na rozloučenou s festivalem zahráli Tleskač. České ska s nadhledem a humorem. Škoda jen, že hráli ve stanu – tedy nejmenším pódiu, kde byl nedýchatelný vzduch a kde správně užít ska bez kolapsu snad ani nebylo možné. Příště by mohli ovládnout hlavní scénu, rozhodně na to mají.
Organizace Rock For People neměla větší mezery. Vše klapalo, žádné časové prodlevy, žádné skluzy. Ochranka usměvavá a příjemná, bez agrese likvidovala výtržníky. Počasí jaké ještě nikdy nebylo. Všechny kapely se snažily a všem patří dík za krásnou atmosféru, kterou vytvořily. Nejlepší byly všechny.


:: Fotogalerie ::
foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people foto: Rock for people




© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz