„Ráda se vracím do snů. Nebo jen do chvilek, kde se v pavučině zaleskne rosa, já zavřu oči a snažím si tenhle malý obrázek uchovat v mysli celý den. Málokdy to dokážu.
Návrat je častým námětem mých obrázků. Postavy i stíny se vracejí tam, odkud kdysi vyšly. Tam, kde snad mají svůj domov či skrýš. Domov znovunalezený, hledaný, či domov nabídnutý.
Mám ráda staré domy, stavby, které nás nutí přemýšlet, co se v nich kdysi odehrávalo či odehrálo. Stejně jako krajiny. Krajina pro mne není jen seskupením stromů, vody, oblak, země. Je to vždy dějiště čehosi. Příběhu, lásky, smutku, radosti, dějištěm něčeho velkého i dějištěm něčeho tak malého, že to sotva zanechá v kraji svou stopu. Ale já věřím, že zanechá. Kdykoli se dívám do kraje, snažím se vidět stopy příběhů.
Snažím se vidět stopy příběhů i ve tvářích, ve jménech, ve slovech. Protože každý člověk má ve své tváři Návraty – do dětství, do včerejšího dne, do minuty před….. Dívám se a snažím se vidět. Někdy možná i vidím, ale jak to potom namalovat? Vracím se znovu k okamžiku Spatření, a pak zjistím, že jsem se vrátila s namalovanou postavou sama, kamsi do svého vlastního Včera.
A když si pak povídám s někým, kdo se dívá na můj obrázek, vidím, že se vrátil i on. Ne se mnou. Sám. Někam do svého světa, kam zase naopak nemůžu já. Mám z toho radost. Mám radost z toho, že on i já se máme kam vrátit a že máme zase odkud vyjít.“ DF
Paní Mgr. Dana Flídrová patří k těm lidem, s nimiž je radost se setkat nejen pracovně, ale především osobně. Již několik let s ní spolupracuji coby s šéfredaktorkou časopisu Národního divadla v Praze a velmi obdivuji její profesionalitu, obětavost a zápal pro divadlo i hlubokou úctu k jedinečným osobnostem, se kterými se díky své práci pravidelně potkávala a potkává. Teprve nedávno jsem poznala její výjimečné umělecké cítění skrze „Roztančené pohádky“, které nejen napsala, ale navíc je kouzelně a velmi citlivě ilustrovala.
Na přelomu března a dubna se s výtvarnou tvorbou Dany Flídrové můžete sami seznámit v pražském Kulturním domě Vltavská. Vernisáž proběhne 28. března 2008 od 17:00 hodin. Mezi hosty se objeví například herečka a zpěvačka Hana Talpová, první sólistka baletu Národního divadla Tereza Podařilová nebo publicista Jiří Renč.
Vernisáž zahájí herečka Jana Boušková, která o umění Dany Flídrové uvádí následující postřehy: „Když se na Daniny obrazy dívám, mám pocit, že to, co zrovna v té chvíli vidím, není definitivní, konečný tvar. Že ještě pokračují. Lákají mě někam dál. Přemlouvají mě k přemýšlení, zastavení, rozjímání… Jako by si žily svůj vlastní život a je jen na mně, jestli do jejich života vkročím.“
Promluvit by na slavnostním zahájení výstavy měl i akademický malíř Jan Kunovský, jenž se k autorčiným obrazům vyjadřuje následovně: "Obrazy Dany Flídrové jsou výpovědí poodkrývající její utajené a křehké sny. Chtěl bych zde volně citovat pana Seiferta, týkající se právě takových snů. Jsou to „sny, které bývají na světě tajemnější než tajemství zpovědi. Nikdo se o nich nedozví, protože nejsou vymyšlena slova tak cudná a tak vášnivá zároveň.“
Využijme možnosti nahlédnout do mozaiky z autorčiných věčných příběhů, omamných vizí naší touhy, po staletí nás okouzlující i zraňující.
Nechme se pozvat do legend a pověstí, pojďme se toulat prostory, kde nám je okřídlený tvor druhem v nadskutečnu a kde i havran, byť černý, může být králem světla. „Divná je moc ohně a tekoucích vod. Člověk se zahledí, zastaví, omámí a děje se v něm všechno, co kdy žil bez času a tvaru.“… To je Karel Čapek a to jsou pro mě obrázky Dany Flídrové."
A jak vnímá chystanou výstavu sama autorka? Tak přesně na to jsem se ptala před několika dny paní Dany Flídrové a dostalo se mi následující odpovědi: „Tato výstava se jmenuje „Věčné světy, věčné příběhy“. Od ostatních mých výstav se trochu liší. Většinou totiž vystavuji olejomalby – tentokrát je expozice založena spíš na kresbách a na malbách na dřevě. Proč jsem se pustila do jiných technik, to by právě byl jeden z těch příběhů. Zkrátka se to stalo, přišla určitá výzva, a já začala malovat portréty, podoby světic i hříšnic, lidské příběhy – velké, ale i ty docela malé, minutové – trochu jinak. Technika se možná tedy trochu změnila, ale moje vnímání světa (či světů) nikoli. Doufám, že jsem to pořád já.“
-------------------------
Dana Flídrová
redaktorka, malířka
Dana Flídrová se narodila roku 1962 v Hluboké nad Vltavou. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, pracuje jako redaktorka tiskovin v Národním divadle. Malbu studovala soukromě u prof. Jiřího Zemana během středoškolských studií a v samostudiu pokračovala i na vysoké škole. Pro Národní divadlo vytvořila několik plakátů či jejich návrhů (pro hostování primabaleríny Mají Plisecké, festival Česká témata na scéně Národního divadla, Dítě a kouzla, Louskáček,…)
Pro kostel sv. Martina v Kozojedech u Prahy vytvořila oltářní obraz (Sv. Martin a žebrák) a obraz Madona s dítětem. Obrazy byly vysvěceny r. 2000. Je autorkou obrazového triptychu Dvě cesty, jeden cíl, který byl vytvořen pro školu sv. Voršily. Obraz byl vysvěcen a umístěn ve škole v roce 2007.
Je spoluautorkou dvou rozsáhlých knih o historii a současnosti budovy Národního a Stavovského divadla, samostatně vytvořila o těchto divadlech další dvě menší publikace. V roce 2000 nakladatelství Radix vydalo její knihu Roztančené pohádky, která obsahuje devět převyprávěných libret nejznámějších baletů (Labutí jezero, Louskáček, Kamenný kvítek, Coppélie,…). Knihu sama ilustrovala.
Spolupracuje na scénářích při společných projektech akademického malíře Jana Kunovského a primabaleríny Národního divadla Terezy Podařilové.
Aktuální výstava:
„VĚČNÉ SVĚTY, VĚČNÉ PŘÍBĚHY“ – od 29.3. do 17.4. 2008
Kulturní dům Vltavská, Bubenská 1, Praha 7
Výstavy v minulosti:
Řada kolektivních výstav (Valdštejnská zahrada, AMO – ocenění za malbu 1986,…)
1990 – Hluboká nad Vltavou, zámek Ohrada
1991 – Hluboká nad Vltavou, výstavní síň Obecního úřadu
Divadlo Pod Palmovkou, Praha 8
Divadelní klub FUTURUM , Praha 5
1992 – Budislav
1993 – Galerie Pegas Trade Depreso O. Kaisera a M. Dejdara, Praha
Smrčkův dům, Soběslav
1995 – Hluboká nad Vltavou, kulturní centrum Panorama
Hluboká nad Vltavou, prostory IPB
2000 – Hluboká nad Vltavou, kulturní centrum Panorama
2001 – Spolková republika Německo (Neustadt am Aisch)
Spolková republika Německo (Scheinfeld)
2002 – Francie (Gien)
2004 – Galerie MAS, Sezimovo Ústí
2005 – Hluboká nad Vltavou, kulturní centrum Panorama
2006 – Divadlo Oskara Nedbala, Tábor