Učit se, učit se, řekl Japonec

FiftyFifty, společenský magazín.
Učit se, učit se, řekl Japonec na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Učit se, učit se, řekl Japonec

FiftyFifty
Share
 >  >  > 

Učit se, učit se, řekl Japonec

Učit se, učit se, řekl Japonec

seriál :: Japonské střípky

Vzdělání je v Japonsku v žebříčku hodnot na předních místech. Systém školství tu podporuje především skupinovou disciplínu a spolupráci, a jeho cílem je produkovat zručné pracovníky a oddané občany.

Školní docházka začíná dětem v šesti letech a trvá stejně jako u nás, devět let. Rozdíl je jen v tom, že po šesti letech přecházejí na nižší střední školu (chugakko), která má tři ročníky. Poté většina studentů pokračuje na vyšší střední škole, která má taktéž tři ročníky, ale není jako u nás zakončena zkouškou typu maturita. Menší část studentů se vyučí nějakému řemeslu nebo jde hned pracovat. Ze střední školy pak pokračuje více jak jedna třetina žáků na univerzity a ostatní získávají kvalifikaci vyučením.

Jak to chodí v japonské škole

Narozdíl od nás začíná japonský školní rok v dubnu a je rozdělen do tří částí. Duben je začátkem rozkvétání oblíbených sakur a symbolicky tak nejlepší čas pro nový začátek. První trimestr trvá od dubna do července s tím, že od půlky července do srpna mají letní prázdniny. Druhá část začíná v září a je ukončena v prosinci novoročními prázdninami. Poslední část pak probíhá od ledna do března a po čtrnáctidenních prázdninách začíná nový školní rok. Vysvědčení na základních a většině středních škol dostávají třikrát za rok. Naše ratolesti by asi moc nadšené nebyly.

Až do nástupu na vyšší střední školu se učitelé snaží i o výuku, která není založena jen na pouhém memorování učiva. Své místo ve výuce mají výlety a různé projekty, kdy žáci poznávají, jak věci fungují. Změna nastává právě na vyšší střední škole, která má za úkol studenty připravit na přijímací zkoušky na univerzity. Většina učení se mění v drilování a po vyučování ještě chodí děcka do doučování ve skupinách, do tzv.“džuky“, kde zůstávají někdy i do deseti hodin večer.

Na základní škole děti ještě nenosí uniformu, tato povinnost přichází až s nástupem na nižší střední školu. Zajímavé je, že i když to není povinné, je většina dětí i stejně ostříhána (někdy má učitel při množství žáků problémy si zapamatovat všechna jména a tady navíc stojí před třídou stejně oblečených, stejně upravených černovlasých dítek, tedy vůbec jim tu práci nezávidím…).

Učebnice jsou v Japonsku vydávány s platností čtyři roky a pak musí být aktualizovány (o tom si naši žáci mohou nechat zdát).

Na začátku a konci hodiny zdraví děti učitele povstáním a hlasitým pozdravem a na konci ještě přidávají poděkování za proběhlou hodinu (o tom si zas mohou nechat zdát naši učitelé). V lavicích sedí žáci po jednom a při práci ve skupinkách si tak každý vezme svůj stoleček a přemístí se, kam potřebuje. Co se mně na japonském školském systému líbí je, že děti si svou školu uklízejí samy a tak se snaží si udržet pořádek.
Školní obědy probíhají většinou přímo ve třídě a musím se také zmínit o obědových krabičkách obento, které dostávají od svých maminek děti ve školce. Jsou to s láskou připravovaná umělecká díla, jídlo je sestavené do různých tvarů, ať už to jsou zvířátka, kytičky nebo srdíčka.

Dnes jsem na závěr k tématu škola a děti vybrala toto pravdivé japonské přísloví:

 

Nejdřív máme děti na rukou, potom na klíně a nakonec na krku.“

http://www.youtube.com/watch?v=lJSVc0k_09k&feature=related



další články seriálu Japonské střípky



© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.