Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová se potkaly v roce 2000 při studiu hudební vědy v Brně. Brzy nato se díky tomuto setkání třetího druhu zformoval jeden z nejosobitěji se vyjadřujících českých projektů, který se stal velmi záhy oblíbeným i za hranicemi českých luhů a hájů. Andreina a Dorotina tvořivost se tak naštěstí neredukuje pouze na reflexi tuzemského publika, které zůstává i nadále poněkud uzavřené novým vlivům, ale dostává se jí nadšených ohlasů takřka po celé Evropě. Největší popularity ale dosahuje stále ve Francii.
Po albových počinech Kapka a Piosenki do snu obohatilo na novince zajímavou kombinaci violoncell a ženského hlasu množství hostů s rozdílným přístupem k věci. Ve srovnání s předešlými alby působí deska zvukově a stylově různorodějším dojmem. Po většinu času už neslyšíme „pouze“ staré Tara Fuki, ale pod kůži se nám budou dostávat i zvuky kytary, tabel, basklarinetu či darbuky. Nad nimi promlouvá zpěv v češtině i polštině. Závany nonartificiální i artificiální hudby se tu s nadhledem mísí do sebe a výsledkem je zajímavé album plné rozličných pocitů. Těm se dostalo i vizuálního zpracování v podobě klipu na úvodní skladbu Lej, lej, jenž režírovala Marta Svobodová z kapely Budoár Staré dámy. Klip se jistě objeví v pořadu České televize Noc s Andělem, naleznete ho také na youtube.com.
Ojedinělou příležitost shlédnout koncertní provedení alba Auris v kompletní studiové sestavě budou mít diváci při brněnském křtu 25. března v Mahenově divadlě a 26. března ve Švandově divadle v Praze. Zbývající koncerty v Česku i Evropě absolvují holky už v klasické sestavě.Foto: Bohdan Holomicek
O nové CD Tara Fuki můžete na FiftyFifty.cz soutěžit do 25.3.
