„Evžen Oněgin“ Petra Iljiče Čajkovského vznikal podle slavné Puškinovy literární předlohy ve druhé polovině devatenáctého století. Současná inscenace, která v Praze zazněla dne 15. ledna 2006, patří na Slovensku k beznadějně vyprodaným titulům. Není se vůbec čemu divit. Režisér Peter Konwitschny vytvořil ve spolupráci se scénickým a kostýmním výtvarníkem Johannesem Leiackerem moderní inscenaci oproštěnou od jakéhokoliv ruského patosu. Oba zacházeli velmi netradičně s prostorem. Maximálně využili jeviště, když přemostili orchestr až do první řady. Díky tomu se divák stával občas přímým účastníkem představení.
Operu odstartoval výkřik a následné zhroucení opilce. Orchestr začal hrát a předehra se nesla rozsvíceným divadlem, které se pozvolna šeřilo až k prvním zpívaným tónům. Ty byly doprovázeny harfenistkou přímo ze scény. V závěru se efektivní svícení uplatnilo znovu, navíc s využitím některých lóží – včetně primátorské.
Celý zážitek pramenil z dobrého hudebního vedení (dirigent Pavol Selecký) a precizního vykreslení postav, které byly navíc dokonale zakořeněné v daném prostředí. Šlo o uzavřený kruh, kde každý každého zná, kde jsou klepy a lhostejnost na denním pořádku. Inscenace vystihla šedivost venkova, ale také zoufalou touhu z takového místa navždy uniknout – báječně podtrženo kostýmním „kabátovým“ řešením. Dojem z hlavních rolí dokreslily vedlejší postavy a sbor, přičemž rozhodně nešlo o prvoplánové řešení jednotlivých situací.
Titulní hrdinku ztvárnila Natalia Ushakova. Její Taťána je na začátku plachou a tichou dívkou, která žije zcela odtržena od skutečnosti. Vulgaritu okolního prostředí kompenzuje horlivou četbou. Noří se do stránek knih, které ji neustále obklopují a vytváří hráz vůči životní realitě. Navíc jí přináší pocit jistoty. Taťána prožívá velká milostná vzplanutí spolu s fiktivními hrdiny. Je zasněná, zadumaná, hrozně sentimentální. Při osudovém setkání s Oněginem se její život komplikuje. Z neustále snící dívky se stává mladá žena, toužící po „románovém“ vztahu. Její představy jsou značně naivní, o to horší je zklamání. Poté co napíše Oněginovi psaní, dočká se z jeho strany tvrdého odsouzení. Navíc se nechá připravit o veškeré iluze.
Její sestra Olga, Terézia Kružliaková, reprezentuje typ dětinského stvoření, které je lehkovážné, radostné, ale zároveň koketní. Oproti neohrabané Taťáně je sebevědomá a upovídaná. Lichotí jí dvoření básníka, se kterým je již od dětství zasnoubena. Tenorista Ľudovít Ludha dostál v roli Lenského představě romantického snílka, který žije uměním a v Olze vidí svoji múzu. Jeho přemítání o věčnosti a vznešených citech se bohužel nikterak neslučuje s představami jeho vyvolené.
Pavol Remenár předvedl Oněgina jako světáka, který příliš pozdě odhalil svoji ukvapenost. Při příjezdu na statek přináší láhev zabalenou do kusu obyčejného papíru. Na ten později Taťána napíše svůj první milostný dopis a po léta jej uchovává jako vzpomínku. Oněgin je nejprve cynickým floutkem, který se čas od času posilní alkoholem a společností místních slečen, takže vůbec nedokáže pochopit Taťánino odlišné chování. Při tanci s Olgou navíc vyprovokuje vyzvání na souboj. Jedinou střelou nenávratně zabije svého přítele Lenského. Sužován nekonečnými výčitkami, vrací se po letech zpátky do vlasti. Setkává se s Taťánou coby ženou starého knížete Gremina, kterého mistrovsky prozpíval Peter Mikuláš.
Co se stalo, nedá se odestát. Taťána už dávno není bezbrannou dívkou v domácích šatečkách a bačkorách. Je bohatá, zdobí jí nádherné šaty a šperky. Proměna „z ošklivého kačátka“ ve vznešenou a okouzlující kněžnu je dokonalá. Se šíleným výrazem škube starý dopis určený pro Oněgina. Sama se mu musí od srdce smát, ale to neubírá nic na opravdovosti a hloubce jejích citů. Po léta si uchovala smysl pro čestnost, takže zůstává přes veškerá naléhání věrná svému manželovi. Nezbývá, než aby se Oněgin zoufalým výkřikem zařadil mezi spoustu „šedivých“ lidí, kteří doplatili na to, že nedokázali včas vystoupit z davu a obklopit se jedinečností…
Slováci mají na svém repertoáru řadu skvostných titulů, takže pokud někdy zavítáte do Bratislavy, nezapomeňte se poptat, co dávají večer v divadle.
EVŽEN ONĚGIN (1879)
Petr Iljič Čajkovskij (1840 – 1893)
Premiéra na scéně SND: 16.9.2005
V hlavních rolích alternují
Taťána: Adriana Kohútková / Natalia Ushakova
Olga: Monika Fabianová / Jolana Fogašová / Terézia Kružliaková
Evžen Oněgin: Ján Ďurčo / Aleš Jenis / Pavol Remenár
Lenskij: Tomáš Juhás / Jozef Kundlák / Ľudovít Ludha
Kníže Gremin: Gustáv Beláček / Ján Galla / Peter Mikuláš
Ruská klasika ve slovenské interpretaci
01.02.2006
Začátkem letošního roku zavítalo do Prahy Slovenské národní divadlo Bratislava. Díky tomuto hostování jsme měli možnost shlédnout 14. ledna Brittenovo dílo „Peter Grimes“ a o den později Čajkovského operu „Evžen Oněgin“. Obě představení se konala na scéně historické budovy pražského Národního divadla.
Autor: Markéta Maršálková
