"Divadlo žije! A dodejme - kupodivu," těmito slovy zahájil čtrnácté udílení "Cen Thálie" herec divadla J. K. Tyla v Plzni, režisér a dramaturg - pan Antonín Procházka. Již podruhé mu byla svěřena úloha průvodce slavnostním večerem, jenž se letos nesl ve znamení sympatické, odlehčené, vesměs nepatetické, avšak přesto kultivované, divadelní atmosféry.
Ale vraťme se ještě na chvilinku k té úvodní větičce, se kterou musím chtě nechtě souhlasit. Nedávno jsem se vypravila na Janáčkovu "Její pastorkyňu" do Státní opery Praha, a to v rámci hostování souboru brněnské Janáčkovy opery. Žasla jsem nad takřka vyprodaným obrovským hledištěm. Ten samý večer nezbyl jediný lístek do pražského Národního divadla na Verdiho "Aidu". Upřímně, těší mě to, avšak tím více si kladu otázku, co je pro dnešního zhýčkaného člověka - žijícího v "dokonalém" světě digitálních technologií - na tradičním divadle vlastně přitažlivé.
Domnívám se, že odpověď přesně vystihl Antonín Procházka. Na divadle je fascinující neopakovatelnost představení, naprostá originalita každého výstupu a především pak kontakt živých herců s živými diváky, jenž je v dnešní hektické době setkáním pravděpodobně nejvzácnějším. Tyhle dvě "party", jak je nazval moderátor, jsou stavebním kamenem každého divadla - vždyť publikum bez interpretů by se nemělo na co dívat a interpreti bez publika by neměli pro koho účinkovat. V obou případech by to byla tragédie a nebo spíše fraška…
Divadlo mělo odjakživa slavnostní charakter, jakýsi punc výjimečnosti. Mám pocit, že pokud si chceme z našeho každodenního bláznění odpočinout, pak je právě toto prostředí tím "dokonalým" světem iluzí, do kterého můžeme na pár vzácných okamžiků vstoupit a nechat se okouzlit, ve výjimečných případech dokonce strhnout…
Strhující jevištní výkony loňského roku odměnila Herecká asociace, v čele s hercem Václavem Postráneckým, nominacemi na prestižní "Ceny Thálie". Většina ocenění zůstala tentokrát na pražské půdě, byť šanci mělo prostřednictvím svých členů hned šest mimopražských souborů.
První cena večera byla udělena mladému herci Janu Hájkovi, kterého můžeme v současnosti vidět ve Zlaté kapličce například v inscenaci "Sluha dvou pánů" či v "Revizorovi".
Muzikál dobylo Městské divadlo Brno a pražské Divadlo Na Fidlovačce skrze Radku Coufalovou Vidlákovou a Tomáše Töpfera, jenž podává skvělý výkon v divácky nebývale úspěšném představení "Šumaře na střeše".
V titulní roli Prokofjevova slavného baletu "Romeo a Julie" zazářila na prknech první české scény Adéla Pollertová. Do Brna si odvezl cenu její kolega Jan Fousek za ztvárnění Smrti v představení Stravinského "Svěcení jara".
Opera odměnila dva cizince - americkou mezzosopranistku Kate Aldrich a rakouského tenoristu Johannese Chuma. Oba vytvořili postavy v Mozartově díle "La clemenza di Tito", které se mimochodem stalo inscenací roku při letošním vyhlášení "Cen Alfréda Radoka". Dodejme, že ani jeden ze zahraničních umělců nebyl předávání Thálií osobně přítomen.
Kategorii činohry ovládla Vilma Cibulková, která zaujala svou interpretací slečny Fischerové v Hatcherově hře "Picasso" na scéně Ungeltu. Do pražské Violy putovala křišťálová váza díky výkonu Davida Prachaře za hlavní roli v představení "Novecento" od Alessandra Baricca.
Za celoživotní mistrovství byly oceněny tři pozoruhodné dámy: tanečnice věrná moravskému regionu - Jiřina Šlezingrová-Škodová, sopranistka Miloslava Fidlerová-Sopirová - slavná to představitelka Smetanových postav na scéně Zlaté kapličky a v neposlední řadě také pražská herečka - paní Věra Kubánková.
Zvláštní cena kolegia byla udělena významnému choreografovi - panu Jiřímu Kyliánovi.
Měla jsem možnost vidět několik interpretů v rolích, které jim vynesly nominaci na letošní Thálii. Osobně smekám především před úctyhodným výkonem Richarda Krajča v Shakespearově tragédii "Richard III." - uváděné na scéně pražského Stavovského divadla.
Velmi mě rovněž těší nominace pěvce Pavla Černocha, který si získal můj hluboký obdiv jako Števa v Janáčkově "Její pastorkyni", a také coby Vítek ve Smetanově opeře "Tajemství". Zdá se, že jsme se konečně dočkali mladého, pohledného tenoristy s krásným, ušlechtilým hlasem. Takoví pěvci jsou vskutku velkou vzácností…
Antonín Procházka během večera prohlásil, že "operáci" si v sobě viditelně nesou své role a vždy se nějak odlišují od běžné populace. Myslím si, že tohle tvrzení platí pro všechny umělce, tím spíše pro divadelníky… Životy postav ovlivňují více či méně osudy samotných interpretů - tak tomu bylo, je i bude, dokud bude divadlo žít…
Ceny Thálie 2006 - jména vítězů v jednotlivých kategoriích (ženský a mužský výkon):
Cena pro mladého činoherce do 33 let:
Jan Hájek
Opereta, muzikál a jiný hudebně-dramatický žánr:
Radka Coufalová Vidláková a Tomáš Töpfer
Balet a pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr:
Adéla Pollertová a Jan Fousek
Cena za celoživotní mistrovství v oboru balet:
Jiřina Šlezingrová-Škodová
Opera:
Kate Aldrich a Jahannes Chum
Cena za celoživotní mistrovství v oboru opera:
Miloslava Fidlerová-Sopirová
Činohra:
Vilma Cibulková a David Prachař
Cena za celoživotní mistrovství v oboru činohra:
Věra Kubánková
Zvláštní cena Kolegia za mimořádný přínos českému divadelnímu umělní:
Jiří Kylián
Podrobné informace: www.ceny-thalie.cz
Prestižní ceny za službu divadlu
26.03.2007
Zatímco většina národa fandila v sobotu 24. března českým fotbalistům při kvalifikačním utkání s Německem, skalní příznivci divadla upnuli svou pozornost na slavnostní vyhlášení "Cen Thálie" za mimořádné jevištní výkony v roce 2006. Pojďme si nyní představit ty, kteří nakonec vítězně stanuli na scéně historické budovy Národního divadla v Praze…
Autor: Markéta Maršálková
