"Pracuji nyní na nové opeře a mám již první akt hotový a s instrumentací hodlám býti tento měsíc také hotov. Má nová opera je opět pohádka, slova od Jaroslava Kvapila, jmenuje se Rusalka - a jsem pln nadšení a radosti, že se mi tak práce dobře daří." Těmito slovy vyjádřil skladatel své pocity z komponování pár měsíců před premiérou.
Antonín Dvořák přišel na svět roku 1841 v Nelahozevsi jako prvorozený syn místního řezníka a hostinského. Hudbě se učil u venkovských kantorů, později v Praze na varhanní škole. Řadu let hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla. Dlouho se prosazoval jen velmi těžko. Vydání Moravských dvojzpěvů a klavírního cyklu Slovanské tance mu zajistilo ze dne na den nesmrtelnost. Důležité je podtrhnout, že se Dvořák dočkal již za svého života významného mezinárodního uznání. Roku 1892 byl pozván do Ameriky, kde vyučoval na konzervatoři v New Yorku. Přes všechny úspěchy zůstával skromným člověkem, navíc velmi hluboce nábožensky smýšlejícím. Paradoxem je, že nesmírně miloval přírodu i velkoměsto. Civilizační pokrok, technika, ale hlavně lokomotivy, ho zcela uchvátily. Mnoho času trávil na nádražích pozorováním vlaků. Z ruchu velkoměst se pak zase s oblibou vracel do klidu. Jeho život se uzavřel roku 1904 v Praze.
Rusalka vznikala v kouzelném prostředí novorenesančního zámečku ve Vysoké u Příbrami. Původně letní sídlo si nechal zbudovat hrabě Václav Kounic, který zde pobýval se svou chotí Josefínou, významnou herečkou a sestrou Dvořákovy manželky Anny. Dnes slouží Vysoká jako muzeum, jehož expozice mapují životní osudy rodu Kouniců a Dvořáků a především poukazují na hudební odkaz světově proslulého skladatele.
Nedaleko zámečku, uprostřed obory, najdete Rusalčino jezírko. Inspirační zdroj zahalený po většinu roku lehoučkým mlžným oparem. Tady se rodil příběh vodní víly toužící za měsíčního svitu po lidské lásce. Tady zněla varování Vodníka i Ježibaby před přelétavostí lidského citu. A snad někde daleko se odehrávalo žhavé lidské svádění Cizí kněžny i neodpustitelná Princova zrada. To vše jen proto, aby se opět tady, smrtícím polibkem, uzavřel příběh nenaplněného citu…
Nejznámější česká hudební pohádka je v současnosti na repertoáru obou pražských operních domů. Národní divadlo ji uvádí v režii Aleny Vaňákové již od roku 1998. V titulní roli můžete slyšet například Marii Haan nebo Helenu Kaupovou. Státní opera se rozhodla premiérovat Rusalku vloni. Režisérem představení je Zdeněk Troška a hlavní postavu si čas od času zazpívá sopranistka Eva Urbanová. Pozoruhodné je, že se obě inscenace odpíchly od klasické pohádky, více či méně konfrontující svět lidský a nadpřirozený. V cizině je předposlední Dvořákova opera často inscenována velmi moderně s důrazem na její skrytý symbolický či existenciální rozměr. Ať tak či tak, jisté je, že Rusalka nabízí mnoho úhlů pohledu na sebe samu.
Antonín Dvořák komponoval především instrumentální hudbu, která okouzlila celý svět. Jeho opery Jakobín nebo Čert a Káča patří zase jako oblíbené bonbónky na repertoár českých divadel. A nad tím vším je jedna křehká pohádková bytost, která nás již více než sto let dojímá nezaměnitelnou hloubkou svého sdělení…
Nejbližší divadelní reprízy:
Národní divadlo: 28.4. 2006
Státní opera Praha: 18.4. a 23.4. 2006
Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami:
leden, únor, březen, listopad, prosinec: úterý - pátek -> 10 - 15 hodin
duben, květen, červen, září, říjen: úterý - neděle -> 10 - 16 hodin
červenec, srpen: úterý - neděle -> 10 - 17 hodin
Perla mezi českými pohádkami
31.03.2006
Je tomu neuvěřitelných sto pět let… Dne 31. března 1901 měla v Praze premiéru nejslavnější česká operní pohádka. Skladatel Antonín Dvořák a autor libreta Jaroslav Kvapil čerpali z motivů našich, dánských i německých. A tak vznikl čarokrásný příběh o neslučitelnosti dvou světů. Příběh, půvabně lyrický, za kterým se pod heboučkým závojem skrývá hluboké drama o smyslu lidského bytí. Rusalka se odjakživa setkává s nadšeným zájmem publika a díky tomu náleží k nejhranějším českým operním titulům…
Autor: Markéta Maršálková
