Jammie Cullum umí bez mrknutí oka přeměnit koncertní křídlo v gigantický cajon, nebo klidně ve skokanský můstek. Mezitím zvládá famózní klavírní sóla, beatbox, používá looper a hlavně geniálním způsobem spolupracuje se spoluhráči i diváky. Jeho koncerty zážitek z jeho alb nenásobí, ale přímo umocňují. Letos v červenci předloží Jammie Cullum energický důkaz o své originalitě a genialitě na 22. ročníku Pohody, který se koná mezi 5. až 7. červencem na trenčínském letišti.
Mezi dalšími potvrzenými interprety najdeme jména jako The Chemical Brothers, St. Vincent, Ziggy Marley, SOJA, Little Dragon, Aurora, Fink, Calexico, Danny Brown, El Gusto, La Femme, This Is The Kit, Reykjavíkurdætur, Zeal & Ardor, Mitch & Mitch, Rebel babel, Knower, Glass Animals a řadu dalších.
Jammie Cullum
Největší popularizátor jazzu měří sice jen 164 centimetrů, ale za mikrofonem a klavírem zastíní kohokoli. Má na kontě nominace na Grammy, dva Zlaté globy, tři Brit Awards a mnoho dalších. Je i úspěšným (a nesebestředným) moderátorem, jeho show na BBC 2 pomohla na výsluní například Gregory Porterovi či Lauře Mvule.
Začátky Jammieho Culluma nebyly nijak růžové, na studiích si přivydělával hraním po barech, na svatbách i na ulicích. Debutové album Jamie Cullum Triob—Heard it All Before vydal na vlastní náklady. CDčka, jejichž produkce tehdy stála 500 liber, se nyní prodávají na eBay i za 800 dolarů za kus. Druhé album Pointless Nostalgic očarovalo slavného moderátora Michaela Parkinsona a vystoupení v jeho show Jammieho katapultovalo mezi hvězdy pop music. Potvrdila to smlouva s Universalem na tři alba a hned první z nich, Twentysomething, udělalo z Jammieho Culluma nejprodávanějšího jazzmana v Británii všech dob. Album posbíralo po světě jedenáctkrát platinu, stejný počet zlatých desek a dvě stříbra. Jammie Cullum, který se osvědčil mimochodem i jako bubeník v hip-hopové kapele či jako kytarista v rockové kapele Raw Sausage, má za sebou pozici headlinera na Glastonbury. Zahrál si se Stevie Wonderem, N.E.R.D., na dalších albech spolupracoval s Danem Nakamurou nebo Pharellem Williamsem, skládal filmovou hudbu pro Clinta Eastwooda.
Časopis Billboard trefně poznamenal, že u většiny umělců, kteří se takzvaně snaží o bourání zdí mezi žánry je příliš cítit snaha za každou cenu a často i křeč, Jammie Cullum ale prostě zůstává sám sebou, zatímco mentální zdi a žánrové šuplíky kolem se bortí. Jeden z nejkomplexnějších a nejživelnějších muzikantů současnosti to vše potvrdí na letošní Pohodě.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
