Ve středu 27.9. na beznadějně vyprodaném koncertě představili novou desku Moimir Papalescu & The Nihilists. Čekalo se na ni netrpělivě dva roky a na rozdíl od debutu Analogue Voodoo (2004) je Lewis Neptune (2006) syrovější a trochu víc experimentátorská. Je vidět posun odněkud někam s nějakým cílem a zní to víc než dobře.
Vystoupení v pražském Paláci Akropolis odstartovala německá elektro-punková dvojice Mash Gordon z Drážďan. Vtipně nesmyslné vystoupení dvou maskovaných „prasátek“ mělo připravit publikum na hlavní hvězdu večera, The Nihilists. Povedlo se…
Když se jen zdánlivě z ničeho vyloupli na světě The Nihilists & a jejich frontman Moimir Papalescu, rozvířili vlny nudy, které ležely na české hudební scéně. Konečně tu byla kapela s nápadem a s vlastním názorem. V roce 2004 získali Anděla v kategorii „taneční hudba“. (I když o ty hudební kategorie…, to je hodně zavádějící téma.) The Nihilists hrají něco mezi vším, něco kolem elektro, punku, rocku, d’n’b a miliony dalších stylů, protože v každé skladbě se dají vychytat určité prvky různých žánrů. V létě jsou hosty mnoha festivalů, od těch „rockových“, až po ty „taneční“.
Nejde vždycky jenom o hudbu. Koncert musí být i show a kapela to ví. Za elektronické harašení může Mimir Papalesku a jeho „mašinky“, plešatá hlava a černé brýle, trochu robotického vzhledu, Hank Jesus Manchini se nějak nemůže rozhodnout, co dřív, jestli kytara nebo vibrafon, a do toho mu do očí neustále padá patka, a konečně zpěvačka La Petite Sonja asi nechce být vidět, tak se schovává za nekonečnou blonďatou ofinu. Tihle tři se prezentují společně jako stálí členové a ti hostující (tak nějak stále) jsou bubeník Wratislaw Placheta a největší nihilista z celé party, saxofonista Petr Van Krbetz, který totiž zkrátka hraje sám pro sebe.
Za necelé dvě hodiny zahráli skladby z Lewis Neptune, ale sáhli i do starých a ověřených věcí z předchozí desky. Vystoupení v Akropoli bylo do určité míry pravděpodobně i jakousi nenápadnou společenskou akcí, jelikož se v publiku vyskytlo mnoho muzikantů (známých nebo méně známých) i Djs. Asi přiučit se, jak se „to“ dělá.
Večírek uzavřeli The Fakes. To už ale nejde posuzovat po tak intenzivním zážitku, jakým bylo vystoupení Moimira Papalesca & The Nihilists. Kdo nebyl ve středu na The Nihilists, jako by nebyl.
Vystoupení v pražském Paláci Akropolis odstartovala německá elektro-punková dvojice Mash Gordon z Drážďan. Vtipně nesmyslné vystoupení dvou maskovaných „prasátek“ mělo připravit publikum na hlavní hvězdu večera, The Nihilists. Povedlo se…
Když se jen zdánlivě z ničeho vyloupli na světě The Nihilists & a jejich frontman Moimir Papalescu, rozvířili vlny nudy, které ležely na české hudební scéně. Konečně tu byla kapela s nápadem a s vlastním názorem. V roce 2004 získali Anděla v kategorii „taneční hudba“. (I když o ty hudební kategorie…, to je hodně zavádějící téma.) The Nihilists hrají něco mezi vším, něco kolem elektro, punku, rocku, d’n’b a miliony dalších stylů, protože v každé skladbě se dají vychytat určité prvky různých žánrů. V létě jsou hosty mnoha festivalů, od těch „rockových“, až po ty „taneční“.
Nejde vždycky jenom o hudbu. Koncert musí být i show a kapela to ví. Za elektronické harašení může Mimir Papalesku a jeho „mašinky“, plešatá hlava a černé brýle, trochu robotického vzhledu, Hank Jesus Manchini se nějak nemůže rozhodnout, co dřív, jestli kytara nebo vibrafon, a do toho mu do očí neustále padá patka, a konečně zpěvačka La Petite Sonja asi nechce být vidět, tak se schovává za nekonečnou blonďatou ofinu. Tihle tři se prezentují společně jako stálí členové a ti hostující (tak nějak stále) jsou bubeník Wratislaw Placheta a největší nihilista z celé party, saxofonista Petr Van Krbetz, který totiž zkrátka hraje sám pro sebe.
Za necelé dvě hodiny zahráli skladby z Lewis Neptune, ale sáhli i do starých a ověřených věcí z předchozí desky. Vystoupení v Akropoli bylo do určité míry pravděpodobně i jakousi nenápadnou společenskou akcí, jelikož se v publiku vyskytlo mnoho muzikantů (známých nebo méně známých) i Djs. Asi přiučit se, jak se „to“ dělá.
Večírek uzavřeli The Fakes. To už ale nejde posuzovat po tak intenzivním zážitku, jakým bylo vystoupení Moimira Papalesca & The Nihilists. Kdo nebyl ve středu na The Nihilists, jako by nebyl.
