Medvídek hlásí dotočeno

kterou jsme potřebovali k dvoudenní dotáčce našeho nového filmu. Rašící zeleň nás nakonec přinutila dovézt si sníh z hor a chumelit umělým sněhem nad hlavami herců, kterým maskéři červenili líčka, nosy a ušní boltce,“ povzdechl si s úsměvem producent Ondřej Trojan. „Ale co, za Mohamedem hora taky nepřilezla, že?“

Záhadné ženské, záhadní chlapi v Hřebejkově Medvídkovi
Ženy jsou pro muže hádankou. Dovedou provokovat, intrikovat, trpět, vzchopit se i vítězit. Že by muži byli jednodušší? Takové a další otázky si klade Jan Hřebejk ve svém novém filmu Medvídek, který právě dotočil a který se objeví v kinech na podzim. I bolestné problémy podává režisér s humorem, byť někdy trpkým.
Jeho oblíbené hvězdy se tu objevují v nezvyklých charakterech. Vystupují ze šuplíčků, kam jsme si je zařadili, s obdivuhodnou lehkostí. Aňa Geislerová představuje vzornou a tichou manželku gynekologa v podání Romana Luknára, Táňa Vilhelmová nepořádnou manželku a majitelku beznadějně opuštěné cukrárny rozcházející se s ambiciózním galeristou Jiřím Macháčkem, se kterým se společně stará nejen o svoji dceru, ale i o podivínskou a plachou sestru Kláru Issovou. Záhadná Nataša Burger, coby manželka a věčně rodící matka neomylného a vždy pozitivně naladěného úspěšného diplomata v podání Ivana Trojana. Či zasloužilá a věrná manželka Věra Křesadlová, která „ze skříně svého manžela Jiřího Menzela vytáhne dvacet let starého kostlivce“…. Ve filmu se objevují také děti zúčastněných – miminko Jana Hřebejka Jonáš a dcerka Berta Jiřího Macháčka.

Jan Hřebejk vysvětluje herecké obsazení do opačných rolí, než v jakých jsme své oblíbence zvyklí vídat, těmito slovy: „Pravda, někteří herci jako Jiří Macháček nebo Aňa Geislerová hrají skoro svůj protiklad. Avšak i v předchozích filmech jsme pracovali tak, že jsem se vyptával herců, zda postava s nimi souzní. I když s nimi postava třeba právě nesouzní, možná pozorovali ve svém okolí povahové rysy, jaké mají ztvárnit. Vždycky své herce do toho taháme!“

Motto celého díla z úvodních titulků, kontrast ženského a mužského principu, Jan Hřebejk objasňuje trochu tajuplně: „Je to věčné téma, ale i téma našich debat se scenáristou Petrem Jarchovským, producentem Ondřejem Trojanem i s našimi ženami. Pozorováním jsme došli k tomu, co je tématem filmu: že měkké je mocnější než tvrdé a poddajné je mocnější než to, co se domnívá, že je nepoddajné.“

Také Jarchovský přiznává: „Tentokrát jsme s Honzou Hřebejkem postupovali více než kdy jindy rukou nerozdílnou. Zatímco jindy si příběhy vymýšlíme nebo čerpáme ze života jiných lidí, tentokrát jsme se rozhlíželi ve svém okolí, po svých srdcích a duších. A vlastně jsme poprvé dělali současný příběh o svých současnících a dokonce generačních souputnících. Takže je to osobní a komorní výpověď.“

Tajuplný název Medvídek si bude moci vysvětlit každý divák sám – možností se objeví hned několik. V tomhle Medvídkovi se ale nepřevážejí drogy! Jak vysvětluje Petr Jarchovský: „Náš film neřeší velká politická nebo závažná sociologická témata, ale zabývá se duší současníků, třicátníků, čtyřicátníků, kteří řeší možná jen své malé soukromé problémy, ale pociťují je jako velké, silné a  zásadní.“

Téměř celý film byl natočen v Praze v Břevnově. „Točili jsme hodně po bytech našich blízkých kamarádů, jsou tam i naše vlastní obrázky,“ dodává režisér. Že by mu patřil i obrázek medvídka, který má ve filmu svou roli? „Ten obrázek vlastní můj kamarád, ale namaloval ho Honza Diviš, profesor malby na UMPRUM, který je se mnou spolumajitelem vinárny Bokovka. Tenhle obraz bohužel nevlastním, mám však jiné jeho obrazy.“


Zdroj: tz