Kykyrý aneb co se mohlo stát

FiftyFifty, společenský magazín.
Kykyrý aneb co se mohlo stát na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Kykyrý aneb co se mohlo stát

FiftyFifty
Share

Kykyrý aneb co se mohlo stát

Kykyrý je přesvědčivým debutovým albem mladé talentované písničkářky Jany Vébrové. Hra na akordeon s naléhavým, emocionálním zpěvem, charakterizuje spolu s poetickými texty celé album

"Zprostředkovávám otevřenou a po čertech upřímnou formou obraz toho, co se stalo a toho, co se mohlo stát. Takový obraz, který si tam ty uvolněné představy samy nakreslily."

Říká o sobě Jana Vébrová, která se na pódiích objevuje od roku 2004, "ale poprvé jsem na něj zkoušela hrát někdy ještě o rok dřív. Vlastně mě k tomu dovedla heligonka po dědovi, ke který jsem se čas od času vracela, ale vždycky ji po dvou zaškobrtanejch písničkách odložila. Po těchto marných snahách jsem usoudila, že by bylo dobré využít liduškový, klavírní průpravy a od kamarádky jsem si půjčila maličkatou, vyhekanou harmoniku po jejím pradědovi. Na ní jsem složila i pár prvních písniček – úplně nejprvnější, pro mě zásadní a s odstupem času dosti „revoluční“ Kykyrý ( Margarín), Buřtguláš, Čertíky a Nelekej."

Právě podle úplně první písničky, kterou Jana Vébrová složila, Kykyrý (dříve ji hrávala pod názvem Margarín) se jmenuje celé album a navíc "je to hezký slogan a pěkné, znělé, české slovo." Jana Vébrová ale není autorkou všech skladeb na albu, v poslední době se spojila s Ivanem Archerem, který na albu má výrazný podíl, a to jak po stránce autorské tak producentské. "Vlastně se naše spolupráce vyvíjela postupně. Nejdřív si mě Ivka přizval na natáčení zpěvů a harmoniky do nějakého divadelního představení, pro které skládal hudbu. Máme podobný vnímání a co nás nejvíc propojuje, je hlavně krajina a prostředí, v němž jsme vyrůstali – každej na jiný straně hranice a Lužickejch hor, navíc oba ve mlejnech – jeden ve vodním a druhej ve větrným." Album se natáčelo u Broňka Šmida ve Studiu Indies v Brně. Kromě Jany Vébrové a Ivana Achera na albu najdete ještě skvělého bubeníka Miloše Dvořáčka, který nahrál rytmické party do tří skladeb. Díky použití dalších nástrojů je album daleko pestřejší než by posluchač očekával u debutu písničkářky s akordeonem.


Jana Vébrová představí nové album „Kykyrý“ také na přátelské sérii koncertů ve společnosti skupiny Traband. Jana Vébrová zde vystoupí jako support, při příležitostí Traband minitour:

6.6. 2007 - 19:30 Praha – Palác Akropolis (hosté: Jaro Cossiga (beatbox), CLARINET FACTORY (České klarinetové kvarteto)
7.6. 2007 - 20:00 Ostrava – Boomerang
9.6. 2007 - 21:30 Brno – Kuřim (festival Colourscope 2007)

Křest alba se odehraje 21.6. 22:00 - Liberec, Ateliér (Pražská ul.)

Rozhovor s Janou Vébrovou

Jak bys charakterizovala svoji tvorbu pro ty, kteří Tě neznají?
Písničkářka, kterou to baví.
Zprostředkovávám otevřenou a po čertech upřímnou formou obraz toho, co se stalo a toho, co se mohlo stát. Takový obraz, který si tam ty uvolněné představy samy nakreslily.

Kde čerpáš inspiraci pro svoji tvorbu?
Tak především je to v krajině, v níž žiju – v lužických Sudetech.V náladě, kterou to tam je prosycený. Pak z věcí, situací, co potkávám. Z toho všeho se mi v hlavě usadí něco, co pak rozehraje představy, i úplně nahodilý. Je to trošku i takový polosnění, když se probouzíš, něco se ti ještě zdá a můžeš do toho polovědomě zasahovat a ovlivňovat to. Dál rozvíjet příběh, obraz, třeba i v netypických souvislostech.

Jak dlouho hraješ na akordeon? Hraješ i na nějaký jiný nástroj?

Veřejně před lidmi od jara r. 2004, ale poprvé jsem na něj zkoušela hrát někdy ještě o rok dřív. Vlastně mě k tomu dovedla heligonka po dědovi, ke který jsem se čas od času vracela, ale vždycky ji po dvou zaškobrtanejch písničkách odložila. Po těchto marných snahách jsem usoudila, že by bylo dobré využít liduškový, klavírní průpravy a od kamarádky jsem si půjčila maličkatou, vyhekanou harmoniku po jejím pradědovi. Na ní jsem složila i pár prvních písniček – úplně nejprvnější , pro mě zásadní a s odstupem času dosti „revoluční“ Kykyrý ( Margarín), Buřtguláš, Čertíky a Nelekej.
Z dalších nástrojů jakž takž normálně, posluchatelně dokážu něco zahrát na klavír, zobcovou a příčnou flétnu a jako malou holku se mě rodiče pokoušeli dát na housle, ale moc se jim to nevyvedlo. No a na kytaru, na tu musel hrát přece uplně každej. I když například na klavír a flétny jsem technicky zdatnější než na harmoniku, tak před lidi bych s nimi nevylezla. Ta harmonika mi prostě nejvíc padne. Je to jako takovej štít, kterej mnou proroste. O kterej se můžu opřít a do kterýho se prostě musím opřít! Navíc je moje hraní založený především na zpěvu a to propojení dechu a měchu je naprosto neuvěřitelný...ta jednota, kdy sílou dechu měním barvu tónu a jeho dynamiku atd. a stejně tak i stlačením měchu, tedy proudem vzduchu, můžu měnit tón a vůbec i energii celé melodie. Je to prostě neuvěřitejnej živel!

Písničky na tvém debutu jsou všechny autorsky tvoje?
Jeden text (Husy) jsem si vypůjčila od Miroslava Huleho z Třeboně a několik dalších písniček je od Ivana Achera, který se na albu podílel i producentsky. Do starších věcí, hraných již dříve, příliš nezasahoval. Snažil se zachovat atmosféru a postupy, které mi jsou vlastní.
Vlastně se naše spolupráce vyvíjela postupně. Nejdřív si mě Ivka přizval na natáčení zpěvů a harmoniky do nějakého divadelního představení, pro které skládal hudbu. Tehdy jsem se seznámila i s jeho poezií – v jeho sbírce Psí mlíko mě zaujala básnička Plátem, ke které jsem pak přimyslela hudbu. Kromě dalších (líbily se mi tam skoro všechny, protože jeho poetika je mi hodně blízká), se mi líbila básnička Až mě vraní mrtvice, a tu už pro mě zhudebnil Ivka. A z Mrtvice jsem byla a furt jsem tolik nadšená a pak znám i Ivkovu ostatní tvorbu a další, nejenom hudební, projekty, tak proto jsem ho poprosila, jestli by se mnou nechtěl spolupracovat i na dalších písničkách.
Kromě toho všeho a možná vůbec hlavním důvodem proč nacházíme společnou řeč a máme podobný vnímání a co nás nejvíc propojuje, je to hlavně krajina a prostředí, v němž jsme vyrůstali – každej na jiný straně hranice a Lužickejch hor, navíc oba ve mlejnech – jeden ve vodním a druhej ve větrným.

Proč se album jmenuje Kykyrý?

To má návaznost právě na tu moji úplně první písničku - na dřívější Margarín a současné Kykyrý. Navíc je to hezký slogan a pěkné, znělé, české slovo.

Vzhledem k tomu, že jsi písničkářka, která hraje na akordeon, určitě budeš srovnávána s Radůzou. Jaký máš vztah k její tvorbě?
Tak ona tu není jenom Radůza, ale třeba i Kristýna Lhotáková nebo Sylvie Krobová a určitě i pár dalších, zatím ukrytých harmonikářek. Nicméně za tím, co vytváří Radůza, je spousta vytrvalosti a poctivý práce, soustředěnosti a odevzdání se. To já se tomu samozřejmě „odevzdávám“ taky, ale prostě potřebuju kromě hraní i česat bezinky, zavařovat cukety a ovoce, plejt záhonky, píct ty koláče se zlatou drobenkou a chodit tam po těch našich kopcích.
Ale Radůzy si moc vážím, byť je naše poetika úplně někde jinde.
Vždyť je parádní, že ona, písničkářka, dokázala oslovit i širší vrstvy lidí, kteří běžně takovouhle muziku neposlouchají.


Koncerty:
6.6. - Praha, Akropolis
7.6. - Ostrava
8.6. - Rumburk, Evangelický kostel na Krásnolipské
9.6. - Kuřim, festival Indies Scope
21.6. - Liberec, Ateliér (Pražská ul.) !!!KŘEST NOVÉHO A PRVNÍHO CD!!!
22.6. - Bojkovice
23.6. - hrad Pecka u Nové Paky
24.6. - Vlčí Hora u Krásné Lípy (Slavnosti bylin)
4.7. - Český Krumlov, Divadelní klub Ántré
5.7. - Šumava, Modrava
14.7. - Letovice, festival
15.7. - Ostrava, Colours of Ostrava, scéna Indies Scope
2.8. - Sázava fest, Kácov
25.8. - Chotěmice v jižních Čechách
22.9. - Varnsdorf, Kulturní dům ROZKROK






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.