Květy mají nové album, Miláčka slunce

FiftyFifty, společenský magazín.
Květy mají nové album, Miláčka slunce na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Květy mají nové album, Miláčka slunce

FiftyFifty
Share

Květy mají nové album, Miláčka slunce

Rafinovanější, s pevnými konturami a sytými barvami, to je nové album alternativně rockové kape-ly Květy. Nese název Miláček slunce a vychází tři roky po výtečné nahrávce Bílé včely.

Květy mají nové album, Miláčka sluncezoom

Nezaměnitelný zpěvák Martin E. Kyšperský je výhradním autorem všech skladeb Miláčka slunce a album naplnil opět originálními písněmi, při kterých se svírá srdce, lesknou oči a nohy skáčou do rytmu. Nahrávka vyšla v den narozenin Martina Kyšperského, který to komentuje slovy “35 let ži-vota, 15 let kapely a 10. album.“ Indies Scope  nabízí kromě klasických formá-tů CD, mp3, Flac, i kazetu MC a jako první album i ve formátu WAV 48 khz/24 bit.
Album na vinylu LP vyjde k výročnímu podzimnímu turné kapely.

Skupina natočila hodně materiálu v několika studiích, aby nakonec se zvukařem Ondřejem Ježkem vybrala a dokončila 12 skladeb. Jedna z nich se objeví v provokativním filmu o Brně, chystaném Robinem Kvapilem a Čestmírem Kopeckým (píseň My děti ze stanice Bullerbyn z minulé desky zase zazněla v loňském, kritikou nejvíce ceněném filmu "Kobry a užovky").  Skupina experimentovala se zvuky všech nástrojů, a zároveň se snažila, aby ve skladbách nezůstalo nic navíc, období složitých meziher a ornamentů je pryč. Začíná se další kapitola.

Název alba vznikl z věty zaslechnuté ve snu "za dveřmi stojí miláček slunce..". Zbytek jedinečných textů na albu ale se snovým světem Martina E. Kyšperského nemá nic společné.
Mezi tématy se často objevuje rodina, vztah k rodičům, vztahy k dětem. Ačkoli se texty opět line téma těžko popsatelného stesku, album jako celek působí naopak energičtěji a pozitivněji, než některé předchozí práce.

Tříletá pauza mezi nahrávkami, je u Květů něco nezvyklého, vznikla i řadou aktivit jak bubeníka Aleše Pilgra, který se věnuje svému Biorchetru, tak i vytížením Martina E. Kyšperského.

Květy ale mezitím rostly a sílily.  Během posledních osmi let se nezměnila sestava a díky stovkám koncertů po všech koutech republiky jsou Květy v životní formě. Už jsou dospělí, ještě ne staří. Ještě pořád tu je energie. Ještě se něco hledá a není důležité, jestli se to najde, ale nesmí se polevit!  

 

Rozhovor s Martinem E. Kyšperským

Kolik z textů na aktuálním albu vychází z tvých snů?
Žádný, jen ten název. Pořád sny miluju, ale náměty k textům přicházejí za bdělého stavu. Ikdyž teď si vzpomínám, že první sloka Věrky vznikla z vyprávění jedné starší paní, když jsem hrál bytový koncert někde na Vysočině. To je kus jejího snu.
 
Nové album Květů vychází po tříleté odmlce, kdy jsi se věnoval dalším projektům. Jaké to bylo hrát v kapele, kde nejsi leader?
Dělal jsem pro různé přátele (například Cermaque, Jan Burian, Lubica Christophory, kapela Mucha...) aranžéra a hráče na různé nástroje, od kytar, přes kontrabas až po elektroniku a bicí... Jakmile sedím doma a natáčím, tak je to zábava. Když s někým jezdím a nemusím zpívat a táhnout koncert jako leader, tak si u toho taky odpočinu. To se dá odehrát i s chřipkou.  
 
Na kolik se vracíš k basové kytaře se kterou jsi kdysi začínal?

Nikdy jsem ji neopustil, ale někdy tak od šestnácti do devatenácti let jsem na ni hrál každý den. Myslím, že jsem s ní často i usínal v posteli. Miluju ten nástroj, snažím se hrát basové linky tak, aby nevyčnívaly a přitom byly melodické a výrazné. Dva roky koncertování s Nikolou Muchovou mi zase trošku vrátili formu, která je směšná v porovnání s lidmi, co cvičí, ale zase si myslím, že mám na to cit, pokud tam v aranžmá něco chybí, snažím se udělat náladu, která to zaplní. Něco jsem natočil i na novou desku Květů. Kdyby někdo chtěl natočit ve studiu basu, tak to udělám (téměř vždy) rád.
 
Také jsi v té pauze stihl se objevit i na televizních obrazovkách. Byla to náhoda nebo se chystáš věnovat i herectví?

Byla to náhoda, ale dost mne to bavilo. Aktivně to ale nevyhledávám, záleží na nabídce.  

 
Na posledním albu Bílé včely se představili se snahou o maximální soustředění pouze v základní čtveřici, záměrně zcela bez hostů, s důrazem na syrovost a autentičnost. Jak vnímáš „Miláčka slunce“?

Je to o vybrušování. Naučili jsme se, že nám sluší, když hrajeme naživo, bez kliku, co nejvíce natočit společně. Kdybychom hráli víc pop, tak by to myslím neplatilo, ale pořád jsme rocková kapela. A taky se nebojíme už vůbec ničeho...  udělat úplně sladkou, pěknou melodii, pak ji dát do kontextu s něčím zvláštním. Vyhodit všechno, co je navíc. V tom nám hodně pomohli názory lidí - hudebníků, které máme rádi... Ondřej Ježek, Míša Antalová, Bára Kratochvílová...  Nechceme usnout, nechceme se opakovat. Tohle je o hledání nového prostoru.  


Zdroj. tz
 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.