Král se baví na Vinohradech

FiftyFifty, společenský magazín.
Král se baví na Vinohradech na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Král se baví na Vinohradech

FiftyFifty
Share

Král se baví na Vinohradech

Vinohradské divadlo uvádí od října 2005 hru „Král se baví“. Odvážné a velmi kritické drama Victora Huga pobouřilo roku 1832 liberální Paříž. Za námět totiž posloužila hanebná epizoda ze života Františka I., krále francouzského. Premiéra skončila skandálem a kolem představení se rozhořela dramatická aféra. Autor se marně pokoušel vyhrát soudní spor, bohužel cenzura byla neúprosná. Hra upadla na čas v zapomnění, přesto si o několik let později našla do Paříže cestu a zařadila se k nejuváděnějším Hugovým hrám...

Victor Hugo se narodil roku 1802 a jeho život se zakončil po dlouhých 83 letech. Dodnes si ho připomínáme hlavně v souvislosti s románovými pracemi: „Chrám Matky boží v Paříži“ či „Bídníci“. Postavy jako ohyzdný Quasimodo, krásná Esmeralda nebo uprchlý trestanec Jean Valjean patří k nejslavnějším literárním charakterům vůbec. Hugo ovšem ve své době narazil na tvrdý odpor kritiky a části publika. Důvod byl pochopitelný. Francouzská literatura počátku devatenáctého století byla značně konzervativní a o nastupujícím romantismu nechtěli tradiční autoři ani slyšet. Lpění na antických tématech začala narušovat nová generace. Její pozornost se obracela do dob hlubokého středověku. Za vzor jí sloužil například mistr světového dramatu William Shakespeare.

Divadlo na Vinohradech sáhlo po titulu, který je v našich zeměpisných šířkách znám především díky opeře Rigoletto. Italský skladatel Giuseppe Verdi byl okouzlen Hugovou předlohou natolik, že prohlásil: „Téma je velkolepé, skvostné a je tam postava, jedna z největších, kterou divadlo všech věků i zemí kdy mělo!“

Příběh je zasazen do období renesance. Režisér Michael Tarant se nepokoušel o přesnou historickou rekonstrukci. Za pomoci scénografie Tomáše Moravce a kostýmů Dany Hávové naopak zvýraznil intimní lidské drama zabalené do odporně se lesknoucího pozlátka francouzského královského dvora. Veskrze temné jeviště, stylová hudba i verše a vhodné kostýmy dokázaly zachovat nádech dobové atmosféry.

Klíčovou postavou je zmrzačený dvorní šašek Triboulet (Václav Postránecký). Jeho šmajdavé nohy a odporný hrb vyvolávají v okolí posměch i obavy. Ostrým jazykem, kritickými poznámkami a sarkasmem musí dennodenně bavit panovníka Františka I. (Jan Šťastný), který je ztělesněním Dona Juana. Bezohledně svede každou, která se mu přimotá do cesty. Jednoho dne se na královu i šaškovu hlavu snese otřesná kletba Pana de Saint-Vallier (Petr Kostka). Důvodem je znectění jeho dcery. Tehdy se Triboulet ještě posmívá, přesto ho v koutku duše týrá zoufalá úzkost. Vždyť i on má dceru – mladičkou, teprve šestnáctiletou Blanche (Jana Bernášková), které nedovoluje vycházet z domu, tak moc se o ni bojí. Jedině do kostela s Paní Bérardou (Jana Hlaváčová) může v neděli zajít. Paříž je zkažená a všude číhá nebezpečí.

Ať se Triboulet snaží sebevíc, Blanche se mu ochránit nepodaří. Král se chce bavit, a tak se vloudí v přestrojení za šaškovou dcerou a vyzná jí lásku. Bezbranná Blanche se zamiluje do „chudého studenta“, až později odhalí svůj tragický omyl. Dvořané jí unesou co by Tribouletovu milenku. Zoufalý otec se vrací na dvůr – vyhrožuje, škemrá, plazí se po zemi a líže prach z bot přítomných pánů. To vše jen proto, aby mu dceru vrátili okamžitě zpět. Už je pozdě, neboť Blanche skončila na panovníkově loži. Vystrašená pláče tatínkovi na hrudi a zoufalému šaškovi se hlavou honí tisíce myšlenek na pomstu.

Ubohá Blanche krále pořád miluje. Stále věří v opravdovost jeho vyznání. Otec ji odvede do krčmy, kam se přišel František I. pobavit s okouzlující Maguellone (Marie Málková), sestrou nájemného vraha Saltabadila (Svatopluk Skopal). Když Blanche zjistí, že má být její milovaný na objednávku otce zabit, rozhodne se položit vlastní život. Triboulet nachází její mrtvé tělo, zatímco král se baví. Z nesnesitelného pocitu viny si šašek namístě rozdrtí hlavu těžkým kamenem…

Dovolte mi na závěr citovat z divadelního programu slova režiséra Michaela Taranta: „Victor Hugo v lyrickém básnickém dramatu vypráví prastarý, věčně platný příběh o lidech vášnivých, někdy i krutých, toužících po lásce, ale slyšících zvony. Legendu o tom, že jedním z projevů porážky a rezignace na jedinečnost lidské existence je touha po pomstě a absence schopnosti odpustit.“

Takže pokud máte chuť naslouchat prastaré legendě, máte jedinečnou příležitost…






VICTOR HUGO – KRÁL SE BAVÍ:

překlad, úprava, dramaturgie: Tomáš Vondrovic
režie: Michael Tarant j.h.
scéna:Tomáš Moravec j.h.
kostýmy: Dana Hávová j.h.
choreografie: Robert Balogh j.h.
hudba a texty písní: Martin Stropnický


Obsazení:

Triboulet: Václav Postránecký j.h.
František I.: Jan Šťastný
Blanche: Jana Bernášková j.h.
Pan de Saint-Vallier: Petr Kostka
Saltabadil: Svatopluk Skopal
Maguelonne: Marie Málková j.h./ Barbora Petrová j.h.
Clément Marot: Jiří Dvořák
Pan de Montmorency: Martin Zahálka
Pan de Montchenu: Jiří Žák
Pan de la Tour-Landry: Martin Davídek
Pan de Cossé: Jiří Čapka
Paní Bérarda: Jana Hlaváčová
Chrlič: Martin Stropnický
Eféb: Michal Holan j.h.
Diana de Poitiers: Eva Janoušková j.h.
Paní d´Albe: Petra Škvorová
Paní de Cossé: Barbora Ježková j.h.
Královna: Lina Wagnerová


Nejbližší reprízy:

26.4., 12.5., 31.5.2006 vždy v 19:00 na scéně Vinohradského divadla





© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.