„Devendra Banhart je jeden z nejvýznamnějších písničkářů současnosti. Přijíždí na vrcholu tvůrčích sil, s albem, které již za krátkou dobu od vydání sklidilo mnoho pozitivních recenzí,“ zdůrazňuje Zlata Holušová. „Devendra se tak zařadí k protagonistům tohoto hudebního směru jako Animal Collective, CocoRosie nebo Antony and the Johnsons, kteří již na Colours vystoupili,“ doplňuje. „Jeden z nejtalentovanějších a nejcharismatičtějších umělců současné hudby,“ napsal o něm vlivný americký hudební server Pitchfork. „Banhart se narodil v Texasu, vyrostl ve Venezuele a Kalifornii a dělá hudbu, která patří svému vlastnímu vesmíru!“ říká týdeník New Yorker.
Devendra Banhart se narodil před dvaatřiceti lety v Texasu, po rozvodu rodičů ale žil až do čtrnácti s matkou ve Venezuele. Odtud pramení Devendrův občasný zpěv ve španělštině a zápal pro hrdiny brazilského hnutí tropicália z 60. let, obdobě americké éry hippies a psychedelie. Však také zarostlý a s mohutným vousem hipíka připomínal, jeho písničky natáčené s akustickou kytarou na telefonní záznamník ale nenavozovaly halucinační stavy, uváděly v úžas prostotou, syrovostí a neobvyklou dada atmosférou.
Jedinečného Devendrova talentu si první všiml Michael Gira, frontman skupiny The Swans, který mu na svém labelu Young God vydal tři alba - Oh Me Oh My (2002), Rejoicing in the Hands (2004) a Niño Rojo (2004). Co si představit pod New Weird America, Devendra popsal v albovém manifestu The Golden Apples of the Sun - dvaceti skladbové kompilaci zahrnující harfenistku Joannu Newson, CocoRosie i Antony and The Johnsons. S Antonym Hegartem pak spolupracoval na jeho Mercury Prize oceněném albu I Am a Bird Now.
Natáčel vlastní desky, ale i s Beckem, a stále víc o sobě dával vědět jako výtvarník, protože původně studoval na San Francisco Art Institute. Devendrovy kresby a obrazy dnes visí v předních světových galeriích, spolupracoval s Yoko Ono a za obal svého alba What Will We Be získal v roce 2009 nominaci na Grammy. „Zpívám to, co nedokážu nakreslit, a kreslím to, o čem nedokážu zpívat,“ říká Devendra.
Desku Mala natočil opět za pomoci svého dlouholetého kytaristy a producenta Noaha Georgesona. S Georgesonem nahráli většinu nástrojů, jejich krédem se stala věta - „pojďme použít tu nejstarší nahrávací techniku, kterou seženeme!” Využili například stařičký nahrávací Tascam, na kterém vznikal veškerý dřevní hip-hop, přestože Banhart hip-hop nikdy nehrál. Východoevropský název „malá“ nebo spíš výraz náklonnosti k někomu blízkému souvisí s jeho snoubenkou, srbskou fotografkou a art umělkyní Anou Kras, zpívající s Devendrou na albu milostný duet Your Fine Petting Duck. Recenze neskrývají nadšení a fantastická odezva provází také Devendrovy koncerty s šestičlennou kapelou.
Videa:
Foolin
Baby
Carmensita
Feel just like a child
Brindo
Zdroj: tz
