Hosana, do Staváku Hašana!?

Na repertoár První české scény se vrací mnohokrát diskutovaný titul - Nagano čili Hokej v opeře neboli Ostrov Hokej-do. Dílo vznikalo přímo na objednávku pražského Národního divadla a obnovená premiéra připadne na 28. únor 2007. V reprízách můžete "hokejovou operu" shlédnout pouze dvakrát, a to: 6. a 22. března vždy od 19:00 ve Stavovském divadle.

Nagano je operou o třech třetinách a prodloužení z roku 2002. Autorem hudby se stal současný skladatel Martin Smolka. Spolu s ním se na libretu podílel Jaroslav Dušek, přičemž oba hojně využili Haškova Švejka a staročínských básní. Dirigentem představení byl jmenován Jan Chalupecký, režisérem pak Ondřej Havelka. Scénické a kostýmní řešení je prací Bořka Šípka. Celá tato "fantazie" se odvíjí od vítězství českého hokejového týmu na Zimních olympijských hrách v japonském Naganu roku 1998.

Přibližme si nyní stručně obsah. Předehra dokládá příjezd hokejistů a jejich proměnu z elegantních boháčů v novodobé gladiátory. Předzpěv je situován k olympijskému ohni. První třetina zachycuje přípravy na utkání v šatně. Další předzpěv informuje o historii nedobytých zlatých. V druhé třetině probíhají tři hlavní zápasy: čtvrtfinále s USA, semifinále s Kanadou a finále s Ruskem. Poslední předzpěv je Gejšinou ukolébavkou. Třetí třetina ukazuje ceremoniál udílení zlatých medailí proložený brankářovým snem. Zpáteční let se závěrečným andělským chórem se nazývá prodloužení.

Průvodce děje a hlavní postavu představuje třetí brankář Milan Hnilička, jemuž z pohodlí domova fandí před televizí jeho rodiče. "Rodinná idylka" manželů Hniličkových je podtržena domácím oblečením (župan, trenky, tílko, papuče). Maminka má na hlavě starý model natáček, tatínek popíjí pivo.

Pozoruhodně se jeví rozvržení hlasových skupin. Hnilička je baryton, zatímco nejlepší brankář světa a hokejový bůh Dominik Hašek je kontratenor. Jaký byl záměr využít tento ojedinělý typ vysokého mužského hlasu, který již má svou největší slávu dávno za sebou, zůstává otázkou. Možná šlo o to, udělat z Haška více božského hrdinu než mužného brankáře. Hlubšími hlasy jsou vybaveni hráči Reichl a Ručínský. Jako "klasické" tenory se prezentují Jágr, Růžička a Svoboda. Nejvýraznější ženskou postavou je trojrole Masážní stůl, Divačka, Gejša.

V závěru představení vás svou přítomností poctí Antonio Samaranch, prezident Václav Havel, Jaroslav Hašek a jeho oblíbená postava - Josef Švejk. Sbor představuje fandy, chór a ledovou plochu. Do inscenace byli přizváni také externisté a akrobaté.

Operní žánr má širokou tematickou základnu. Dává prostor mýtům, legendám, konkrétní historii, individuálním osudům, kruté realitě všedního života, pohádkám i nadpřirozeným postavám. Možné je v podstatě všechno. Hudba se dá na divadle skloubit prakticky s jakýmkoliv námětem, ovšem propast mezi sportovními a operními představami se mi zdá být přece jen dosti hluboká. Utvrzením v tomto mém názoru je mimo jiné zjevný nezájem skutečných hokejových hvězd o toto představení. Na světové premiéře se ukázal jen brankář Holeček!

Jedná se zkrátka o dva diametrálně odlišné světy, které se těžko mohou jeden druhému přiblížit a v podstatě k tomu není ani žádný rozumný důvod. Takže zřejmě vrchol spojení hudby a hokeje představuje věta citovaná z libreta: "Do, re, mi, fa, so, la, si, góól!!!" (pozn.: stupnice, která má nesmyslné hokejové zakončení). Zdá se mi to být nepřirozené a násilné.

Ovšem namístě je oprávněný protiargument: "A co je na opeře vlastně přirozené? Je snad přirozené, že člověk zpívá a při tom umírá? Nebo že má víla Rusalka přes sto kilo? A nebo snad to, že milenecký pár nemá daleko do důchodu?" Za 400 let existence operních příběhů jsou tyto "nesrovnalosti" s žánrem již svým způsobem sžité a legitimně "omluvitelné" hlasovými kvalitami interpretů. Je třeba přistoupit na jistá pravidla hry, což je nesporně společným prvkem divadla i sportu.

Navštívila jsem již dříve představení Nagana a uznávám, že libreto je místy jazykově vtipné. Totéž lze tvrdit o zdařilém anglickém překladu pořízeném pro cizince. Jinak se ale s tímto zajímavým "pokusem" nedokáži ztotožnit, ani ho ocenit nebo spíše docenit. Pro mne osobně není příjemné přijít do Stavovského divadla a vidět transparenty s hokejovými nápisy, které visí z lóží. Stejně tak nemusím poslouchat "zhudebněné" hekání a funění hokejistů či výkřiky typu: "Hašek na hrad!! Hašek je bůh!!", natož pak rozkouskovanou státní hymnu, která je napovídána rozrušenému Hniličkovi ze všech stran. Popsat tento divadelní počin je značně obtížné. Jednoduše řečeno - musí se to vidět, neboť je to především podívaná!

"Hokej v opeře" již získal řadu ocenění. Kritika i publikum se však dělí na dva protichůdné tábory. Jsem pro, aby měl každý svůj vlastní názor - bohužel i přesto se obávám, že ani po shlédnutí Nagana se nestane z operního diváka nadšený hokejový fanoušek a naopak!



NAGANO - obsazení

Milan Hnilička: Václav Sibera
Táta Hnilička: Bohuslav Maršík
Máma Hniličková: Lenka Šmídová
Dominik Hašek: Jan Mikušek
Jaromír Jágr, 1. hráč: Aleš Briscein
Růžička, 2. hráč, Náš útočník: Zoltán Korda
Svoboda, 3. hráč: Josef Moravec
Reichl, 4. hráč: Pavel Novák
Ručínský, 5. hráč: Ivo Michl
6. hráč: Petr Dolejší
Trenér, Jaroslav Hašek, 1. zřízenec: Luděk Vele
Antonio, Ruský trenér: Pavel Červinka
Kanadský útočník, 2. zřízenec: Zdeněk Plech
Josef Švejk, Kanadský brankář: František Zahradníček
Divačka, Gejša, Masážní stůl: Libuše Vondráčková
Prezident Václav Havel: Jiří Uherek