Divadlo, ve kterém je muzikál uváděn, je technicky vybaveno nejen pro tento žánr nejlépe v České Republice a během představení jsou tyto možnosti hojně využívány. Jak efektivně, to je už sporné.
Autoři libreta Zdeněk Zelenka a Lou Fanánek Hagen se chytli ověřeného schématu „Romea a Julie“. Příběh o lásce sužované znesvářeným okolím zasadili do prostředí Prahy Rudolfa II. Výborně zvolené téma na přilákání širokého publika, a to i zahraničního. Vsazeno je i na obsazení populárními zpěváky a výpravnou scénu. V Čechách je popravdě už trochu „přemuzikálováno,“ a tak se není čemu divit, že se v případě uvedení nového představení sází na jistotu. To vše je předpokladem zajímavé podívané, ale není tomu tak zcela.
Když diváci zatleskají po scéně, kdy dav rozzuřených křesťanů zbije obyvatele židovského ghetta, nabízí se otázka, zda opravdu sledují děj. Muzikál není nijak zaměřený proti Židům, to opravdu ne, je jen trochu zmatený, stejně jako divák. Navíc se brzy ukáže, že špatní a zlí lidé jsou všude, bez ohledu na vyznání nebo barvu kůže. Je ale nakonec Golem, stvořený Rabi Löwem, hodný nebo zlý? On je také trochu zmatený…
Všechny skladby jsou poměrně krátké a navíc není „árie“, která by byla klíčová. Je škoda, že zpěváci (Kamil Střihavka, Ilona Csáková, Jiří Korn a další) mající nesporné kvality, nemají větší příležitost se projevit. Pokud nás děj zavádí do pražského ghetta, ozvou se tóny naznačující židovský folklór a i zpěv je tomuto žánru přiblížen. Škoda, že ne víc, určitě by to bylo zajímavé a chytlavé.
Přistupme tedy při sledování muzikálu Golem na hru, kterou nám jeho tvůrci předkládají a snažme se ho vnímat tak, jak je. Přesto nás musí nutně zasáhnout určité nesmysly, například postava - byť jen promítaná na plátně - Abrahám zjevivší se Rabimu Löwovi - je totiž až nestydatě podobný Gandalfovi z filmové veze Pána prstenů.
Nejde se ale nevyhnout porovnání s úžasnými filmy Pekařův císař a Císařův pekař, které mají v sobě mnohem více něhy, humoru a rozhodně i mystiky. I představa divadelního, potažmo muzikálového, zpracování Golema podle knihy Gustava Meyrinka se vkrádá na mysl. Jenomže to už je trochu jiný žánr, a to, co se od muzikálového Golema očekává, se v podstatě plní. Golem se asi nestane muzikálem století, přestože „našlápnuto“ by měl výborně.
Autoři libreta Zdeněk Zelenka a Lou Fanánek Hagen se chytli ověřeného schématu „Romea a Julie“. Příběh o lásce sužované znesvářeným okolím zasadili do prostředí Prahy Rudolfa II. Výborně zvolené téma na přilákání širokého publika, a to i zahraničního. Vsazeno je i na obsazení populárními zpěváky a výpravnou scénu. V Čechách je popravdě už trochu „přemuzikálováno,“ a tak se není čemu divit, že se v případě uvedení nového představení sází na jistotu. To vše je předpokladem zajímavé podívané, ale není tomu tak zcela.
Když diváci zatleskají po scéně, kdy dav rozzuřených křesťanů zbije obyvatele židovského ghetta, nabízí se otázka, zda opravdu sledují děj. Muzikál není nijak zaměřený proti Židům, to opravdu ne, je jen trochu zmatený, stejně jako divák. Navíc se brzy ukáže, že špatní a zlí lidé jsou všude, bez ohledu na vyznání nebo barvu kůže. Je ale nakonec Golem, stvořený Rabi Löwem, hodný nebo zlý? On je také trochu zmatený…
Všechny skladby jsou poměrně krátké a navíc není „árie“, která by byla klíčová. Je škoda, že zpěváci (Kamil Střihavka, Ilona Csáková, Jiří Korn a další) mající nesporné kvality, nemají větší příležitost se projevit. Pokud nás děj zavádí do pražského ghetta, ozvou se tóny naznačující židovský folklór a i zpěv je tomuto žánru přiblížen. Škoda, že ne víc, určitě by to bylo zajímavé a chytlavé.
Přistupme tedy při sledování muzikálu Golem na hru, kterou nám jeho tvůrci předkládají a snažme se ho vnímat tak, jak je. Přesto nás musí nutně zasáhnout určité nesmysly, například postava - byť jen promítaná na plátně - Abrahám zjevivší se Rabimu Löwovi - je totiž až nestydatě podobný Gandalfovi z filmové veze Pána prstenů.
Nejde se ale nevyhnout porovnání s úžasnými filmy Pekařův císař a Císařův pekař, které mají v sobě mnohem více něhy, humoru a rozhodně i mystiky. I představa divadelního, potažmo muzikálového, zpracování Golema podle knihy Gustava Meyrinka se vkrádá na mysl. Jenomže to už je trochu jiný žánr, a to, co se od muzikálového Golema očekává, se v podstatě plní. Golem se asi nestane muzikálem století, přestože „našlápnuto“ by měl výborně.
