Deep purple se vrátili do atmosféry 60-tých let

FiftyFifty, společenský magazín.
Deep purple se vrátili do atmosféry 60-tých let na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Deep purple se vrátili do atmosféry 60-tých let

FiftyFifty
Share
 >  > 

Deep purple se vrátili do atmosféry 60-tých let

Deep purple se vrátili do atmosféry 60-tých let

Plus minus šedesátníci s mladíčkem, jednapadesátiletým kytaristou Stevem Morsem, tedy současní DEEP PURPLE, natočili vynikající album The Rapture Of The Deep. Kromě trochu vybočující desky Purpendicular je to patrně nejlepší počin se Stevem Morsem.

Ten v posledních deseti letech vlil energii do žil ostatním členům téhle nezaměnitelné hard-rockové formace. Svou technickou ekvilibristikou dal zapomenout na věčného morouse Blackmora a stal se vlastně hlavním sólistou souboru.

Stárnoucí klávesová legenda John Lord (65) už neměl sílu absolvovat náročná koncertní turné a tak ho v DEEP PURPLE nahradil další veterán černobílých klapek Don Airey (Rainbow, Gary Moore, Ozzy Osbourne, Katrina and The Waves…..). Do sestavy zapadl naprosto ideálně a jeho herní i skladatelský potenciál se na novém albu značně promítl a znovu tak obnovil ono neopakovatelné „purplovské“ jiskření mezi klávesami a kytarou. Dominantním nástrojem zůstaly opět varhany Hammond, ale kromě piána tu dostane šanci i teplý zvuk elektrického piána. Zpátky je tu to, co činilo DEEP PURPLE jedinečnou kapelou, totiž silný kytarový riff, nebo melodický hudební motiv. To, co je ale ještě více fascinující, je hra rytmické mašiny Roger Glover (baskytara) a Ian Paice (bicí). Od slavných alb ze začátku sedmdesátých let totiž rytmika nikdy nezněla tak dravě a dynamicky.

Vzhledem k tomu jak se za posledních 30 let vyvinula hra na baskytaru i bicí nástroje je to věc opravdu jedinečná. Zvláště Ian Paice dokazuje, že neustále sleduje dění nejen na rockové bubenické scéně. Zpěvák Ian Gillan sice už nemá onen ojedinělý glanc a výšky z dob „Child In Time“ už dávno odnesl „stříbrný vítr“, ale vše je nahrazeno obrovskou energií, intonační čistotou a smyslem pro melodii. Album je tak vyrovnané, že se zmíním jen o několika skladbách.

Hned úvodní píseň „Money Talks“ začíná klasickým strašidelně zbustrovaným zvukem hammondek, než začne „nářez“. Nekrásnější peckou je patrně titulní, silně emotivní „Rapture Of The Deep“s nejvýraznějším melodickým motivem varhan a kytary. Balada „Clearly Quite Absurd“ sice až příliš připomíná skladbu „Sometimes I Feel Like Screaming“ z alba „Purpendicular“, zaujme však Morseho technickou hrou s čistým kytarovým tónem, gradujícím sólem Dona Aireyho a závěrečným nedohraným kytarovým motivem. Krásná je i melodická hitovka „Don’t Let Go“ s hezky vystavěným refrénem.
Album uzavírá podivuhodná, lehce psychedelická skladba „Before Time Began“, která vrací kapelu kamsi ke kořenům atmosféry zlatých šedesátých let.
Toto dílko by měl pravý rockový fanoušek rozhodně vlastnit.



Skupina: DEEP PURPLE
Název: THE RAPTURE OF THE DEEP
Vydavatel: WARNER MUSIC
Čas: 55:43





© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.