Babičce dělám tlumočníka

FiftyFifty, společenský magazín.
Babičce dělám tlumočníka na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Babičce dělám tlumočníka

FiftyFifty
Share

Babičce dělám tlumočníka

Stále častěji usedají do našich školních lavic cizinci. Jejich osudy jsou různé, ale jedno mají společné – „zapouštějí kořeny“ v České republice. Výjimkou není ani patnáctiletý Harut Djalavian. Narodil se v Arménii. Dnes žije s rodinou jen pár kilometrů od Prahy…

Arménie je země s prastarou kulturou a pozoruhodnou přírodou. My z ní známe většinou jen hlavní město Jerevan a biblickou horu Ararat. Jak bys jí představil ty?

Dřív si někteří spolužáci mysleli, že pocházím z ostrova. Tak to vůbec není. Arménie je vnitrozemský hornatý stát na Kavkaze, s nepříliš úrodnou půdou. Turisty k nám neláká moře, ale především historické památky. Arméni jsou velmi pohostinní a srdeční. O tom se nejlépe přesvědčíte, pokud je navštívíte. Základem všeho je pevná rodina, která vás bude s radostí královsky hostit. Ochutnáte nepřeberně druhů skvělého jídla i pití. Mimoto si užijete spoustu vřelého povídání a typické muziky. Velkou roli hraje v jejich životě náboženství. Arménská církev je křesťanská, což v minulosti vedlo k mnoha krvavým válkám se sousedními islámskými státy. Lidé se museli stěhovat do ciziny, proto je dnes najdete po celém světě. V posledních letech je největší problém sehnat dobře placenou práci. Ekonomická situace se nyní, hlavně díky zahraniční pomoci, výrazně zlepšuje.


U nás se volil „Největší Čech“. Koho bys označil za „Největšího Arména“?

Karel IV. byl vítězem celé ankety, že ano? Já osobně bych zvolil spíše nějakého sportovce. Z našich současných umělců bych vybral slavného zpěváka, textaře a filmového herce, který se jmenuje Charles Aznavour.


Jaké byly tvé první dojmy z České republiky?

Úplně poprvé jsem byl v Čechách jen na pár dní s rodiči. Bylo mi pět. Líbily se mi uzounké pražské uličky. Před sedmi lety jsme se přestěhovali do Říčan. Mluvil jsem arménsky, rusky a anglicky, ale čeština pro mě byla naprosto neznámá. Nejdřív jsem bojoval s gramatikou a s písmenkem „ř“, které jsem nedokázal dlouho správně vyslovit. Během jednoho roku jsem se slušně domluvil. Nejvíc jsem se zdokonalil, když jsem tady začal chodit do školy. Překvapilo mě, že máte méně hodin než v ruské a anglické škole, kde jsem dřív studoval. Mám teď čas i na své zájmy, což je hlavně basketbal, kreslení, filmy a muzika. Učím se hrát na kytaru. Příští rok budu končit výběrovou matematickou třídu na základní škole. Potom bych se moc rád dostal na čtyřleté gymnázium.

Jaké to je žít v úplně cizí zemi? Nepřipadáš si někdy sám?

Musel jsem se snažit, abych si našel nové kamarády. To se mi naštěstí podařilo, takže sám nejsem. Navíc tu mám rodinu. Moje sestra Ašchen chodí do čtvrté třídy. Učí se hrát na klavír v základní umělecké škole a také má ráda ping-pong. Oba bez problémů patříme do školního kolektivu. Prarodiče česky skoro nemluví, takže jim dělám tlumočníka všude, kde je třeba. Babičce se stýská asi nejvíc. Chybí jí besedování s přáteli. V tom jsou Češi trochu chladní. V rodině dodržujeme mnohé arménské tradice. Například připravujeme typická jídla, jako je „chašlama“ (vepřové nožičky s cibulkou a tenkým chlebem, který se jmenuje „lavaš“) nebo „chorovac“ (vepřové maso se připravuje na žhavém uhlí, přidává se koření, cibule, petržel a kapka citrónu). Pravidelnou dobu jídla nedodržujeme přesně, tak jako vy. Součástí každé pořádné oslavy musí být proslulý pětihvězdičkový koňak „Ararat“ nebo „Ani“. Narozeniny vždy slavíme s rodinou. Obvykle se ještě navíc pozve nějaký cizí člověk – třeba soused, to je takový zvyk. Svátek podle jména bohužel nedodržujeme, a tak jsme si ho v Čechách vybrali sami: Ašchen 13.7. na Markétu, já 13.11. na Tibora. Zajímala by tě běžná arménská jména? Tak například: Aram, Tigran, Hovik, Garik, Manušak, Siranuš, Tatevik, Satenik, Delfina nebo Anahida.

Když tak hezky vypravíš, zdá se mi, jako by rasismus ani neexistoval…

Já jsem se s ním nikdy osobně nesetkal, ale to vůbec neznamená, že neexistuje. Jeden můj bývalý spolužák, taky cizinec, se chystal dělat přijímačky na gymnázium. K testům ho pustili, ale dopředu mu oznámili, že nemá šanci… To by se stávat nemělo. Chtěl bych ale říct, že strašně záleží na chování každého člověka. Někteří lidé mají tendence k izolovanosti a vytváření vlastních komunit, ve kterých se cítí dobře a bezpečně. To je často poškozuje, protože se nedokáží sžít s novým prostředím.

Pomalu se blíží Vánoce, takže se nemůžu nezeptat… Co by sis nejvíc přál?

My teď slavíme Vánoce dvakrát. Nejprve na váš Štědrý den a pak, podle našeho zvyku, 6. ledna. Nesmí chybět stromeček a dárečky, které se ale dávají večer 31. prosince. Rád bych letos dostal nový mobil.

Chtěl by ses vrátit domů?

Chtěl bych žít v Čechách. Zatím ještě nevím, jaká profese by mě nejvíc bavila, ale například tlumočení by mohlo být zajímavé. Rozhodně chci zůstat v kontaktu s rodnou zemí. Třeba tam jednou budu jezdit na dovolenou…

Nepostradatelný slovníček na závěr

Ahoj –> „Barev“

Dobrý den –> „Bari or“

Ano - ne –> Ha - če

Jak se máš? –> „Vonces?“

Dobře, díky. –> „Lava, šnorakarucun.“

Na shledanou –> „Hadžoch“


:: Fotogalerie ::
foto: Babičce dělám tlumočníka foto: Babičce dělám tlumočníka




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.