Vražda jako poznaná nutnost

Premiéra je plánována na 18. září 2010 v Divadle Rokoko v režii Ondřeje Zajíce.

Černá komedie Gabriela Dagana, (vlastním jménem Pavel Fischl), je vtipnou hrou o tom, jak se běžní, na první pohled ničím výjimeční lidé, jakožto dokonalí konzumenti úspěšného života, snadno a nevědomky chytají do marketingových pastí, aniž by dokázali domyslet důsledky takové manipulace.

„Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou,“ říká o chystané inscenaci Městských divadel pražských dramaturgyně Věra Mašková a připomíná, že stejně jako u jiných absurdních her by se měla katarze dostavit mimo jeviště, v myslích samotných diváků.

„Důležitá je základní situace: U dveří jedné středostavovské paničky zazvoní cizí muž. Majitelka bytu se ho snaží zbavit s tím, že nic kupovat nechce. Záhy ale zjistí, že nezvaný host přišel proto, aby zabil jejího manžela. Absurdita téhle hry začíná tehdy, kdy žena pozve vraha dál,“ prozrazuje režisér Ondřej Zajíc a doplňuje, že tento dialog je určující pro celou inscenaci. „Hra je fikcí o konzumní totalitě. Rozehrává základní výchozí situaci do krajnosti a ukazuje, co se může stát lidem, kteří se stanou zmanipulovaným stádem.“

Černá komedie Vražda jako poznaná nutnost v překladu Doris Grozdanovičové měla světovou premiéru v roce 1991 v Praze. V Divadle E. F. Buriana v roli Paní Guterové zazářila Blanka Bohdanová, v inscenaci režiséra Ondřeje Zajíce se přestaví stálý host MDP Dana Syslová. Manželský pár doplní Jiří Klem v alternaci s Petrem Štěpánkem, dále se diváci mohou těšit na Veroniku Janků, Evellyn Pacolákovou, Jiřího Hánu, Pavla Juřicu a hostujícího Luboše Veselého či Martina Kubačáka.


Rozhovor s Danou Syslovou
„Nejlépe, když jsou slzy a smích pěkně promíchané“ – Dana Syslová

Za dobu svého nového působení v MDP jste se zařadila mezi divácky nejžádanější tváře. Dokonce mám pocit, že jste mnohem populárnější než dříve. Čemu to přičítáte?
Víte, co se říká o vínu či slivovici? Čím starší, tím lepší. To si samozřejmě dělám legraci... Nemusí to tak být ani u vína, natož u herců. Kdybych si to myslela, mohla bych to už zabalit. Mám poslední roky jen štěstí na role a dělám, co můžu. Mě právě vzrušuje na tom našem povolání, že se začíná vždycky na nule, na čistém papíře – bez ohledu na věk a zkušenosti. A populární? U divadla nemůže být nikdo populární – to se může stát, když hrajete v seriálu dvakrát týdně v televizi, ale u divadla vás někdo může mít v oblibě, nebo ne. A jestli jsem aspoň u někoho v oblibě, tak to mě moc těší.

Která role v MDP, jíž máte příležitost hrát, je vám nejbližší a proč?
To je, jako když se zeptáte mámy, které dítě má radši. Já je mám všechny ráda, svým způsobem, a to je taky výhoda „volné nohy.“ Když jste v angažmá, musíte hrát, co vám dají, co je na fermanu. A to, že si můžu vybrat, je už zájem a zaujetí pro tu či onu „osobu“, kterou mám představovat.  Jistě, některá mi může být osobně velice blízká a jiná naprosto odlišná, která nemá se mnou nic společného, a přesto mě může bavit (možná právě proto). Nebo myslíte, že mám něco společného třeba s paní Tootheovou ze hry Všechno na zahradě?

Znala jsem vás dříve spíše jako představitelku vážnějších rolí, ale nyní často figuruje v komediálních titulech. Jakému typu rolí dáváte přednost?
Mně je to úplně jedno. Dávám přednost či mě baví role bohaté, kde je všechno, kde je o čem hrát. Nejlépe když jsou slzy a smích pěkně promíchané.  I na vážné roli je dobře najít humor a naopak. Tak je to vlastně i v životě. Vždycky to má být jen pravda.

Jaký humor máte ráda – jako „konzument“ i jako „interpret“?
Nemusím takový ten humor „za každou cenu“, podbízivý, nebo když někomu něco nejde či je mu i nechtěně ubližováno. Když je ten člověk prostě chudák nebo blb, to je jedno, to pak cítím spíš lítost. Raději mám slovní, suchý anglický humor. Jako konzument i interpret.

Vražda jako poznaná nutnost je absurdita. Je pro vás obtížnější dostat se do stylizace takové hry nežli u her psychologických?
Nemám problém. I absurdita se musí začít zkoušet tzv. normálně, psychologicky (ba i někdy víc), aby mohla pak přirozeně sama vylézt. Důležitá (už se opakuju) je vždy jen pravda a forma je druhotná. I když hraju monstrum, tak je to taky člověk.

Jaká je pro vás paní Guterová?
Guterová je pro mě roztomile tupá osůbka, která si ve své samotě našla svou Žožo a touží mít věci kolem sebe v řádku a pořádku a nějak se jí to zvrtne.

Co vás čeká v nové sezoně?
To je ve hvězdách. Neohlížím se ani se nedívám do budoucnosti, žiju den ze dne, teď.


Vražda jako poznaná nutnost
Autor: Gabriel Dagan

Premiéra: 18. září 2010
Kde: Divadlo Rokoko
Režie: Ondřej Zajíc


Zdroj: presskit