Vladimirova děvka na Smíchovském jevišti

FiftyFifty, společenský magazín.
Vladimirova děvka na Smíchovském jevišti na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Vladimirova děvka na Smíchovském jevišti

FiftyFifty
Share

Vladimirova děvka na Smíchovském jevišti

Švandovo divadlo na Smíchově zkouší novou českou hru Vladimirova děvka. Premiéra inscenace textu Jana Kratochvíla je plánována na první červnový den 2013 v režii uměleckého šéfa smíchovské scény Doda Gombára. V hlavních rolích se ve Švandově divadle opět pohostinsky představí Michal Dlouhý a David Punčochář.

Sezónu nesoucí podtitul Druhé housle započalo Švandovo divadlo na Smíchově (ŠD) inscenací Eskalátor, která mj. byla o souhře hereckého souboru ŠD. Na konci aktuální divadelní sezóny se umělecký šéf smíchovské scény, režisér Dodo Gombár, rozhodl opět využít většiny hereckého souboru, ovšem nyní postavil herce před složitější úkol – poprat se se současným textem, který se poprvé dočkává svého jevištního uvedení. V podobě scénického čtení představili inscenátoři Vladimirovu děvku publiku již na podzim 2012, v rámci Noci českých a slovenských autorů (akci pořádá Nadační fond Cen Alfréda Radoka ve spolupráci s agenturou Aura-Pont).

O autorovi

Jan Kratochvíl se svým rodičům (lékařce a profesorovi Vysoké  školy chemicko-technologické) narodil 6. 7. 1983 v Praze. Má o rok mladší sestru, která pracuje jako vědecká pracovnice na 1. lékařské fakultě UK. V současnosti žije v české metropoli se svou partnerkou a pětiměsíčním synkem.

„Na střední škole jsem se pokusil i o první divadelní text. Měl pět stránek a za svou ´první´ hru ho rozhodně nepovažuji. Také jsem napsal a zrežíroval krátký scénický výstup při oslavách snad čtyřicátého (nepamatuji se už přesně) výročí založení školy a v maturitním ročníku jsem ztvárnil jistou okrajovou postavu v divadelním představení školního souboru,“ prozrazuje autor Vladimirovy děvky Jan Kratochvíl. Divadlo jej jako diváka začalo bavit zhruba v patnácti letech, kdy zjistil, že se může do dění na jevišti doslova ponořit a vydolovat z něj dlouho přetrvávající dojmy. „Patrně jsem měl štěstí na inscenace, ale dlouhou dobu jsem žil s pocitem, že divadelní představení prostě nemůže být nudné a nudí-li, je spíše nepochopeno. Tento názor jsem musel postupem času poněkud korigovat, ale usedám-li do hlediště, snažím se z něj vycházet dodnes.“

Vladimirova děvka je Kratochvílovým prvním uceleným divadelním textem, ale je zároveň i jedním z jeho posledních literárních pokusů, které byly ovlivněny sklonem k emotivnímu a neuspořádanému ventilování nápadů a myšlenek. „Vysokoškolské studium mě naučilo pokud možno přesně formulovat problém, a pak ho prostřednictvím neustále prověřovaných postupů řešit, anebo dojít k závěru, že je za daných podmínek neřešitelný. Je charakteristické, že na vysoké škole upadl (nikoliv zcela) i můj zájem o poezii,“ prozrazuje autor.

O hře

V jedné zapadlé hospodě na konci světa se začíná stálý host Olav vyptávat hospodského Andreje na téměř zapomenutý příběh: jak kdysi do vsi přišla žena jménem Anna a na prsou tiskla malé dítě. Majitel statku Vladimir, kde se snažila ukrýt, na ni chtěl vystřelit, ovšem jeho žena Lota mu v tom zabránila a donutila jej matku s dítětem vpustit dovnitř. Ta ale po 14 dnech zemřela a dítě – celou vesnicí nazývané „parchant“ (neboť je dle jejich mínění synem „děvky“) – tak vyrůstá s nimi.

Právě tak se v dávné minulosti začal příběh, který má být nyní znovu vyprávěn, ovšem jeho varianty se liší podle vyprávějícího i podle počtu vypitých lahví. Co jsou vytěsněné vzpomínky a co výmysly? Co se ve vsi už léta „říká“ a o čem se raději „mlčí“, neb je to tak pohodlné pro většinu jejích obyvatel? Narážejí na sebe nejrůznější verze událostí, tím víc, jak znovu a znovu ožívají postavy i situace. Stoupá napětí i absurdita - pomalu, o to však neúprosněji – se na povrch vynořuje pravda i nečekané souvislosti s přítomností. Každé slovo může být osudným; čeká se na sebemenší prořeknutí, sebemenší chybu toho druhého. V krutě palčivém střetu se bojuje nejen o pravdu, ale také o svoji vlastní identitu a možná o holý život… Puška je na dosah a vrahové se v tomto kraji střílejí.
 

Hru Vladimirova děvka není snadné žánrově zařadit; je silným dramatem, černou komedií i absurdní hrou zároveň. Nabízí nejen důmyslnou formální hru, ale především silné téma a je přitažlivá nutností ji při scénickém provedení interpretovat a zcela konkrétně uchopit.


„Budu se tě ptát. Budu se ptát, dokud se nepodřekneš.“
(citace ze hry)
 


Jan Kratochvíl - Vladimirova děvka

režie: Dodo Gombár
dramaturgie: Martina Kinská
scéna: Jan Polívka
kostýmy: Lenka Odvárková   
hudba: Matej Benko, Lenka Nová


osoby a obsazení:
Olav: Michal Dlouhý j.h.
Andrej: David Punčochář
Vladimir: Miroslav Hruška
Sven: Tomáš Pavelka
Rasmusen: Marek Pospíchal
Lota: Petra Hřebíčková
Anna: Lenka Nová j.h.
Farář: Patrik Děrgel
Ras: Filip Čapka
Muž: Jaroslav Šmíd
Žena: Klára Cibulková
Služka: Martina Krátká
Klavírista: Matej Benko j.h.


V premiéře uvidí diváci Vladimirovu děvku 1. června 2013 ve Velkém sále ŠD. Nejbližší reprízy jsou plánovány na 3. a 12. 2013 června tamtéž.
 



Zdroj: tz

 






© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz