Věc Makropulos po devíti letech v Národním

FiftyFifty, společenský magazín.
Věc Makropulos po devíti letech v Národním na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Věc Makropulos po devíti letech v Národním

FiftyFifty
Share
 >  > 

Věc Makropulos po devíti letech v Národním

Věc Makropulos po devíti letech v Národním

Mistrné dílo Leoše Janáčka Věc Makropulos na motivy stejnojmenného dramatu Karla Čapka, zpracovávající téma touhy po nesmrtelnosti, bude uvedeno na scéně Národního divadla již 18. prosince. Stane se tak v koprodukčním nastudování s English National Opera.

Národní divadlo tak vzdává poctu Janáčkovi (1854–1928), velikánu evropské hudby 20. století, od jehož smrti letos uplynulo osmdesát let. Za novým nastudováním stojí mezinárodní inscenační tým v čele s americkým režisérem Christopherem Aldenem, který patří mezi nejvyhledávanější operní režiséry současnosti. Řadou úspěchů na světových scénách se může pochlubit rovněž mladý český dirigent Tomáš Hanus, jenž zastává post šéfa opery Národního divadla Brno.

„Janáčkova Věc Makropulos nás konfrontuje s nekompromisně ubíhajícím časem lidských životů a dává nám mnoho impulsů k zamyšlení nad lidskou existencí. Spolupráce na novém nastudování tohoto nadčasového díla s English National Opera a režisérem Christopherem Aldenem je pro nás velkou poctou,“ říká šéf opery Národního divadla Jiří Heřman.

V pořadí předposlední Janáčkova opera přejímá základní dějová fakta, postavy a situace z Čapkovy věhlasné „filosofické komedie“ o touze po nesmrtelnosti i únavě a strachu z ní. I v komediálním hemžení kolem ústřední postavy zpěvačky Emilie Marty Janáček následuje Čapka. Co je však jeho samostatným a pro něj typickým vkladem, je vyhrocení erotických vztahů a erotické atmosféry příběhu vůbec. Zaujme přesným vcítěním do role ženy, která přes všechen cynismus získaný během svého třistaletého života stále touží po lásce, smyslu, naplnění a závidí smrtelným, že v tyto „obyčejné věci“ dovedou – možná naivně – věřit.

„Janáček prohloubil, individualizoval a procítil Čapkovu filozofickou komedii tím, že ji zhudebnil svou hořkosladkou hudbou vyjadřující jeho vlastní křehkou smrtelnost. Vložil sem všechny své palčivé ambivalentní pocity spojené s odchodem ze života a s nenaplněnou láskou, jež vášnivě provázela jeho stáří,“ dodává režisér inscenace Christopher Alden. Uvedením Věci Makropulos připomíná opera Národního divadla rovněž sedmdesáté výročí úmrtí Karla Čapka, které připadá na 25. prosince.

Hlavní part zpěvačky Emilie Marty – Eliny Makropulos, dcery lékaře císaře Rudolfa II., žijící díky elixíru života přes tři sta let, za které dospěla k vyčerpání, samotě a cynismu, byla svěřena mladé německé pěvkyni Gun-Brit Barkmin. Po jejím boku se poprvé v Národním divadle představí Cenou Thálie ověnčený italský tenorista Gianluca Zampieri jako Albert Gregor a přední český barytonista Martin Bárta jako baron Prus. V dalších rolích vystoupí Jan Markvart, Alžběta Poláčková, Tomáš Kořínek, Gustáv Beláček, Bohuslav Maršík, Lenka Šmídová, Jan Ježek a Stanislava Jirků. Autorem scény je britský scénograf a režisér Charles Edwards. Kostýmy k inscenaci jsou dílem britské návrhářky Sue Willmington.

Janáčkova opera Věc Makropulos se do Národního divadla vrací po bezmála devíti letech.

Historie English National Opera, vedle Royal Opera druhé z londýnských oper, sahá k přelomu 19. a 20. století, kdy Lilian Baylis začala pořádat operní představení v divadle Old Vic. V roce 1931 bylo otevřeno divadlo Sadler's Wells a vznikla Vic-Wells Opera Company, která působila v obou budovách. Během druhé světové války byla budova Sadler's Wells zabrána a společnost jezdila po Anglii s pohostinskými představeními, aby jimi povzbudila obyvatelstvo. V roce 1945 byl provoz v Sadler's Wells obnoven uvedením Brittenova Petera Grimese. Roku 1968 se soubor přestěhoval do London Colieseum na  St. Martin's Lane, kde sídlí dodnes.

V roce 1974 byl původní název Sadler's Wells Opera změněn na English National Opera (ENO). S ENO je spojeno mimo jiné jméno dirigenta, žáka Václava Talicha, Charlese Mackerrase, který v 70. letech soubor vedl a poslední londýnské nastudování Věci Makropulos provedl právě on. Další u nás dobře známou osobností v historii ENO je režisér David Pountney, který byl jejím uměleckým ředitelem v 80. letech. Není bez zajímavosti, že všechny uváděné opery jsou zpívány v anglickém překladu a vyznačují se zpravidla moderním pojetím.

Opera Věc Makropulos bude uvedena na scéně Národního divadla pouze šestkrát; vedle premiérových představení ještě 28. prosince, 17. ledna, 1. a 21. února. Vstupenky na všechna představení (včetně premiér) Věci Makropulos jsou v prodeji v pokladnách Národního divadla a obvyklých předprodejních sítích.


Leoš Janáček - Věc Makropulos
Dirigent
: Tomáš Hanus
Režie: Christopher Alden
Scéna: Charles Edwards
Kostýmy: Sue Willmington
Režijní spolupráce: Peter Littlefield
Světelný design: Adam Silverman
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Beno Blachut ml.

Obsazení:
Emilia Marty: Gun-Brit Barkmin
Albert Gregor: Gianluca Zampieri
Solicitátor Vítek: Jan Markvart
Kristina: Alžběta Poláčková
Jaroslav Prus: Martin Bárta
Janek: Tomáš Kořínek
Advokát dr. Kolenatý: Gustáv Beláček
Strojník: Bohuslav Maršík
Poklízečka: Lenka Šmídová
Hauk-Šendorf: Jan Ježek
Komorná: Stanislava Jirků

Sbor, balet a orchestr opery Národního divadla

Premiéry: 18. a 20. prosince 2008
Jediné reprízy: 28. 12. 2008 + 17. 1., 1. 2. a 21. 2. 2009
Podrobné informace

Zdroj: tz






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.