Celých 55 milionů olivovníků dělá z Tunisu třetího největšího producenta oliv a vývozce olivového oleje na světě.
Podoba dnešního Tuniska se vytvářela po dlouhá tisíciletí, během nichž si nadvládu nad územím předávali počínaje Berbery a Féničany postupně Arabové, Turci, Španělé, Italové a naposledy Francouzi. Ti se na základě protokolu o nezávislosti, podepsaném v Paříži v roce 1956 vzdali a Tunisané převzali vládu svých věcí do svých – Tuniských rukou. Nejprve byla země konstituční monarchií a o rok později, tedy roku 1957 se stala republikou v čele s prezidentem Habíbem Bourguibou. Tento muž měl také největší zásluhy o nenásilné odtržení Tuniska od Francie. I přes tento nesporný klad bylo období jeho vlády stále ještě vládou jednoho muže. Teprve jeho odchodem z politické scény r. 1987 začaly politické změny, vedoucí k pluralitní společnosti.
Celých 80 procent z více než 10ti milionů obyvatel Tunisu žije dnes ve městech. Počet lidí, žijících původním, nomádským způsobem života, se od roku 1956 začal velice rapidně snižovat. Odhaduje se, že dnešní 2 procenta nomádů je číslo, které se dlouho neudrží. Důvodem jsou právě reformy, včetně takzvaného Plánu národního rozvoje, který vstoupil v platnost krátce po vyhlášení nezávislosti. Jedním jeho bodem je uzákonění povinné školní docházky pro každého občana ve věku od 6ti do 16ti let. Povinnost posílat děti pravidelně do školy značně zkomplikovala nomádský způsob života.
Plánu a zároveň jeho nosnému Fondu národního rozvoje přikládají dodnes Tunisané velký význam. Loni se tu například konal na místní poměry gigantický koncert Michaela Jacksona, jehož výtěžek /při ceně vstupenky kolem 200 Euro/, putoval právě do tohoto fondu.
Zásadní zlom v pojetí tuniské turistiky nastal zhruba před 20ti lety. Do té doby zde byl turistický ruch sice velice masový, ale zcela jednostranně zaměřený. Moře a slunce – to byla jediná, byť velice příjemná lákadla. Tenkrát se ministr pro cestovní ruch rozhodl a přesvědčil vládu o nutnosti výrazné podpory kulturní a poznávací turistiky. Vznikla řada cestovních kanceláří a drobných „podnikatelů“, vozících turisty z mořských letovisek na jedno až třídenní výlety za poznáním celého Tunisu. Nejatraktivnějším cílem je určitě Sahara, dále Kartágo, páteční gigantické trhy, ale také čtvrté nejvýznamnější centrum islámu, jímž je po Mekce, Medině a Jeruzalémě, město Kerouian.
Dnes žije Tunisko zejména z turistiky, spolu s těžbou fosfátu a vývozu oliv a olivového oleje. Místní obyvatelé se přizpůsobili a naučili se z návštěvníků své horké země vytěžit co se dá. Jejich způsob komunikace patrně vznikl z vrozeného talentu obchodníků – stokrát to zkusíš a jednou to vyjde. Pokud to po stojedné nezkusíš, možná přijdeš o ten nejlepší obchod svého života.
Foto: autorka